NOVÝ ZAČÁTEK

16. kapitola

*o dva týdny později*

Nedávno se po škole rozneslo, že trávím hodně času s nebelvírskou partou zlobivců. Někteří si dokonce začali mysle, že mě přibrali do party jako čtvrtého člena. Nikomu jsem to nevyvracela. Nemám zapotřebí, aby se můj vztah s Fredem začal řešit celoškolně. Když se o tom doslechl Sam, pár dní se mnou nepromluvil. Divila jsem se, že to vydržel. Moje soukromé hodiny s Brumbálem v pátek skončily (dnes je neděle) a od zítřka začínám chodit na hodiny s ostatními. Jsem na to nesmírně zvědavá. Rozvrh je opravdu pestrý. Mám tam taky několik hodin kouzelných formulí a přeměňování navíc. Ani mi to nevadí. Už jsem se do toho nějak dostala. Nejvíc se ale bojím lektvarů. Brumbál mě sice nutil zapamatovat si důležité ingredience, ale nikdy jsem nic nemíchala. Holky mě varovaly, že lektvary učí profesor Snape. S ním si nemám zahrávat. Velmi rád strhává body a ještě radši dává školní tresty. Nevím jak to vydržím. Ty jeho vražedné pohledy. A hned na dvouhodinovce? Ach jo. Na ostatní předměty a profesory jsem připravená, ale na tohle se připravit nedokážu. Jinak se mi od toho prvního výletu do Prasinek nic zvláštního neudálo. Na ošetřovně jsem byla naposledy na sundání sádry. Už mám zpátky svoji ruku! S Fredem se často scházíme v sovinci. Udělali jsme z toho naše místo. Jediné, kde máme chvíli klidu. Klape nám to fantasticky. Zrovna včera, když jsme se sešli, začalo to mezi námi jiskřit až moc. Když mi Fred zajel rukou pod tričko, něco se ve mě zlomilo a nezastavila jsem ho. Nechtěla jsem. Líbilo se mi, jak se jeho holá kůže dotýká mých zad. Bůh ví, jak by to dopadlo, kdyby nás nevyrušila Hermiona. Bylo mi velice trapně, že nás někdo nachytal. Díky těmhle chvilkách jsem se ale zbavila pochmurné nálady, kterou jsme měla z rozvodu rodičů.

*

Uběhly další dva týdny. Velmi dlouhé, příšerné dva týdny. V každé hodině mě testovali jako králíka. Naštěstí všude úspěšně. Při hodinách lektvarů musím čelit nezkrotnému profesoru Snapeovi, který mě nejspíš nenávidí čím dál víc. Posledně jsem ho dost ztrapnila. Prakticky mě donutil se vsadit, že nedokážu namíchat jeden složitý lektvar. Vyhrála jsem. Samozřejmě. Zbytek hodiny se na mě už ani nepodíval. Všichni se tomu tiše smáli a po hodině mě plácali po ramenou. Byl to docela zážitek. Chudák. Vážně ho nikdo neměl rád.

Pomalu ale jistě nastal únor. A vypadalo to, že bude velmi teplý. Sníh začal pomalu tát. Škoda. Už nebudou žádné radovánky ve sněhu.

*

O další týden později to bylo mnohem lepší. Blížil se Valentýn. A s ním taky další naplánovaná návštěva Prasinek. Fred pro nás naplánoval menší výlet. Vezememe nějaké jídlo a najdeme si nějaké místečko na piknik. Jasně. Asi do té doby bude všude břečka a bláto, ale to nás nezastaví. On je prostě úžasný. Sice někdy zlobí, ale je to ten nejhodnější a nejzábavnější kluk, kterého jsem kdy poznala.

*

Už jsem se nemohla dočkat. Zbývaly tři dny do Valentýna. Náladu mi mohly zkazit jenom tři věci. Domácí úkoly, kterých jen přibývalo, rozvod rodičů, který se pořád protahoval, a jako poslední strach. Na ošetřovně přibyl další zkamenělý student. Po škole se šuškalo, že je to vinna Harryho Pottera. Ronův kamarád. Párkrát jsem se s ním bavila. Velmi milý kluk. Celkově jsem začala trávit čas i s Fredovými mladšími sourozenci. Ginny mi přirostla k srdci. Je jako malá sestra, kterou jsem nikdy neměla. Taky Harryho jsem si poslední dobou dost oblíbila. Jednou jsem Freda poprosila, aby mi vysvětlil, proč se o Harrym mluví jako o celebritě. Úplně mě jeho příběh chytil za srdce. Musí to být velmi těžké. A zvlášť teď. Všichni si šuškají a ukazují na něj, když projde kolem. Ještě se to zhoršilo, když Fred s Georgem začali na jeho účet dělat nevhodné vtípky. Říkala jsem jim snad milionkrát, aby toho nechali, ale nikdy neposlechnou.