NOVÝ ZAČÁTEK

Epilog

Šaty byly vybrány, všechno přichystáno, hosté byli na cestě a hodiny neúprosně tikaly. Zbývalo jen přichystat dvě nevěsty a dva ženichy. Tommy si užíval v péči svých prarodičů a dvě dívky a dvě budoucí ženy se začaly připravovat. Bylo tomu tak, že jakmile se Katie přestěhovala k Georgovi, v první vteřině ji požádal o ruku. Jeden bez druhého se přeci oženit nemůže. Po měsících příprav bylo všechno zajištěno a naplánováno.
"Napadlo tě to někdy? Že se bude chystat na svatbu? A společně?" Nadhodila jsem a upřeně zírala na svůj doraz v zrcadle. Katie se zvedla ze židle, kde jí Ginny upravovala vlasy a přešla ke mě. Obě jsme hleděly do zrcadla.
"Abych pravdu řekla, napadlo mě, že budeme jedna druhou chystat na svatbu. Nejdřív to ale nebylo myšleno jako společnou svatbu v jeden den." Povzdechla si s úsměvem. "Jsi nervózní?" Položila mi své klidné ruce na ramena.
Tohle gesto jsem neskutečně ocenila. Bylo to něco stálého. Od rána jsem měla žaludek jako na vodě a to hned ze dvou důvodů. Prvním byla samozřejmě blížící se svatba, a tím druhým bylo očekávání výsledků z nemocnice. Od Deidřina dopisu uběhl skoro měsíc a od testování už víc než dva týdny. Po domluvě s Fredem, jsem se objednala na vyšetření. Jen tak abych věděla, jestli je všechno tak jak má být. Výsledky ale zatím nepřišly a já se začala obávat nejhoršího. Psychicky jsem se připravovala na špatnou zprávu a bylo mi z toho zle. To jsem ale před Fredem nemohla ukázat. Jeho poháněla naděje, že všechno bude dobré a náš čas opravdu přijde. S mým tělem se něco dělo, a já nevěděla co. Je normální v téhle situaci mít strach.
"Jsem nervózní," odpověděla jsem jí. "Bojím se," hlas se mi zlomil a Katie se ke mě naklonila blíž aby mě slyšela. "Bojím se, že když přijdou ty výsledky.. co když to nepůjde? Co když jsem záchranou Fredova života obětovala možnost mít děti? Je to život za život, ne? Já.." z očí mi tiše stékaly slzy. "Já nevím jestli dokážu Fredovi zničit život tím, že mu nebudu moct dát to, po čem tolik touží."
"Tohle neříkej," umlčela mě rázně. "Nikomu život nezničíš. Sobě ani Fredovi. Co si pořád říkáte? Že to zvládnete. Společně. Tak mi tady nebreč nad nějakou možností, která ani nemusí nastat."
"Ale když.."
"Už žádné ale."stiskla mi ramena tak pevně, že mně napadlo, jestli mi tam nezůstane otlak nebo modřina.
"Musíme se teď chystat, budoucí Weasleyová. Není času nazbyt. Holky! Pokračujeme!" Zavelela a přípravy vypukly nanovo. Věděla jsem, že ta myšlenka a ty pochyby v mé hlavě jsou a že se s nimi budu muset ještě dneska vypořádat. Taky jsem ale věděla, že až nastane ten okamžik, kdy bude na mě říct ano, podívám se Fredovi do jeho milujících očí a řeknu to své několikrát nacvičené ano s klidem ve svém srdci.

*
Jak jsem si řekla, tak se také stalo. S Katie jsme společně prošly uličkou. Kdybych ji neměla vedle sebe a nedržela její ruku, byl by to jeden z nejtěžších momentů v mém životě. Fred s Georgem na nás čekali na jejím konci a oba stírali z tváří slzy. Ozvalo se několik cvaknutí fotoaparátů. Na konci uličky jsme se naposledy objaly jako dívky a nejlepší kamarádky, a přistoupily ke svým partnerům. Obřad proběhl rychle a jednoduše. Poté, co zaznělo čtyřikrát ano, se rozezněly tóny píšťal, potlesk, popotahování a posmrkávání. Po prvním manželském polibku bylo po všem. Žaludek se mi uvolnil a teprve tehdy mi došlo, jak velký hlad jsem celou dobu měla.

Hostina se konala u Weasleyových na zahradě, stejně jako při svatbě Billa a Fleur. A bylo to velkolepé. Podařilo se nám sehnat stan, který byl snad ještě větší než ten původní. Jeho výzdoba nám zabrala celý den. Doslova celý den. Ale stálo to za to. Teď když se stan zaplnil svatebními hosty, už nevypadal tak velký. Nebo aspoň když tam byl Hagrid. Ten na naší svatbě nemohl chybět. Nebyl to ale jediný host z Bradavic. Naše pozvání přijala i profesorka a budoucí ředitelka McGonagallová s profesorem Kratiknotem. Během obřadu jsem si jich nevšimla, asi tak jako všech dalších kromě Freda, Katie a George. Až teď na hostině jsem si uvědomila, kolik lidí tu vlastně je.
"Opravdu jsme pozvali tolik lidí?" Špitla jsem Fredovi do ucha.
"Jo. Vždyť jsi sama psala pozvánky."
"Já vím, já vím. V tu chvíli jsem si to ani neuvědomila." Usmála jsem se na svého manžela. Dlouho jsem se na něj jen tiše dívala.
"Nad čím přemýšlíš?"
"Nad tím, že si budu muset zvyknout na ten fakt, že už nejsi můj kluk nebo přítel, ale manžel. To slovo.."
"Nikdo neříká, že mi musíš říkat manželi. Můžeš mi říkat i můj muži. Mně to nevadí," zasmál se a políbil mě na čelo.
"Opravdu? A jak budeš říkat ty mě?"
"No přeci moje ženo," ušklíbl se. "Nebo jestli bys preferovala oslovení má paní, asi bych to dokázal."
"Ty jsi šašek, viď?" Rozesmála jsem se.
"Jsem. A i přes to sis mě vzala."
"Ano vzala," políbila jsem ho na tvář a upravila mu kravatu.
"Smím prosit o první tanec, má paní?"
"Ovšem že smíte, můj muži," zasmála jsem se a nechala se odvést na připravený taneční parket. Fred si mě k sobě přitáhl a začali jsme tančit do rytmu krásné pomalé písně. Katie s Georgem se k nám hned přidali. Tommy, který si hověl v náruči svého táty se spokojeně usmíval, když se všichni tři točili dokola.
"Pořád máme naději," řekl mi tiše Fred do ucha, jako by věděl, na co přesně myslím.
"Naději," zopakovala jsem a zavřela oči. Když jsem je zase otevřela, pohled mi padl na profesorku McGonagallovou.
"Namyslíš, že bychom ji měli jít pozdravit?" Nadhodila jsem. Fred se podíval stejným směrem a usmál se.
"Rozhodně," odsouhlasil a vyrazili jsme. Profesorka se usmívala a sledovala George s Katie a Tommym.
"Paní profesorko," oslovil ji Fred. Než se na nás podívala, rychle si setřela slzu, která jí tekla po tváři. Pak se na nás s úsměvem podívala.
"Weasleyovi," zasmála se a zavrtěla hlavou. "Abych byla upřímná, nejprve jsem si myslela, že ta pozvánka byl nějaký žertík."
"O takové věci se nežertuje," zarazil ji Fred.
"To jsem ráda, že to říkáte, pane Weasley. Jste v manželství sotva hodinu a už jste zmoudřel. Vaše... žena, na vás očividně má dobrý vliv."
"Dělám co můžu," zasmála jsem se. "Jsme moc rádi, že jste i s profesorem Kratiknotem dorazili."
"Takovou událost bych si nenechala ujít," řekla a upila ze skleničky, kterou držela. "Udělalo mi to radost. A teď? Když jsem tady, mě všechno nepřestává udivovat." Její pohled se stočil zpátky na taneční parket.
"Vím na co myslíte. My taky byli překvapení. Jeli jsme si pro Katie do Austrálie, a přivezli jsme si ji i s Tommym."
"Je dobře, že se vzali. Dítě k manželům prostě patří," řekla profesorka a moje srdce se sevřelo.
"Ano, máte pravdu," souhlasila jsem tiše. "Omluvte mě. Musím jít ještě někoho pozdravit." Omluvila jsem se, stiskla jsem Fredovi ruku a vydala se za párem, který postával na kraji u východu.