NOVÝ ZAČÁTEK

XXX.

Ano. Měla jsem tam být. Měla jsem bojovat. Možná by to všechno skončilo jinak. Možná by byl Sirius naživu. Možná bych byla mrtvá já. Chtěl tím říct, že já můžu za to, že je Sirius.. pryč? Uvnitř jsem cítila zvláštní prázdno. Neměla jsem tu Freda, přišla jsem o Siriuse, Harry je na mě naštvaný. Šla jsem do našeho pokoje. Sotva jsem za sebou zabouchla dveře, slzy se mi začaly kutálet po tváři dolů. Musím to ze sebe nějak dostat. Prověřila jsem, jestli zvukotěsná bublina pořád funguje a pak se ve mně nahromadil všechen vztek. Vyčarovala jsem si basebolovou pálku a začala nekontrolovaně mlátit do všech věcí i zdí kolem sebe. Basebolka se mi po pár ranách zničila, tak jsem si vyčarovala pro jistotu dvě nové. Byla jsem tak strašně naštvaná, že obě skončily jako ta první. V pokoji dopadly nejhůř sloupky u postelí a noční stolek. Když jsem se trochu vybila, rozhlédla jsem se kolem sebe. Všude byly kusy rozmláceného nábytku a skla. Vztek mě teď sice přešel, ale za to ho vystřídal hodně silný pocit lítosti, smutku a osamělosti. Odhrnula jsem třísky z mé postele a posadila se uprostřed toho všeho bince. Chaosu. Do oka mi najednou padla sněhobílá obálka ležící v něčem, co dříve bývalo asi šuplíkem. Byla neotevřená a bylo na ní napsané moje jméno. Dopis od Freda. Ten, který jsem ještě nepřečetla. Natáhla jsem se pro ní a chvíli ji jen pozorovala. Myslím, že nastal ten správný čas na to abych ji otevřela. Uvnitř byly dvě věci. Jeden dopis a pak fotka. Ta fotka byla ze dne, kdy jsme šli ke Košťatům. Z ničeho nic se u našeho stolu objevil chlápek s fotoaparátem a nabídl nám, že nás vyfotí. Nejprve jsme se vyfotili všichni čtyři dohromady a pak po párech. na téhle fotce jsem byla já s Fredem. Lehce jsem se o něj opírala a on mě objímal rukou. Oba jsme se šťastně usmívali do foťáku. byla to opravdu krásná fotka, ale teď mě z ní rozbolelo srdce. Vzala jsem do ruky dopis. 

*

Lásko, rve mi to srdce, že se s tebou nemůžu rozloučit osobně. Věděl jsem, že to bude těžké, ale realita je mnohem krutější. Bolí mě srdce jen z pomyšlení, že tě pár dní neuvidím. Nerad tě tady nechávám samotnou, i když ne úplně samotnou. S Kat to tam zvládnete a až to skončí, nastěhujete se k nám do Příčné. Pak už nás nikdy nic nerozdělí.

S láskou Fred

*

Pevně jsem zavřela oči a přitiskla si dopis k tělu. Už je konec. V tu chvíli jsem se rozhodla. Na opravné zkoušky se nevrátím. Kluci je taky nemají. Nikomu to vadit nebude. No. Možná jen tátovi. A babče. Seděla jsem v pokoji další hodinu v naprostém tichu. Ani skrz okno nebylo slyšet nic. Jako by se zastavil čas a všechno utichlo. Žádní lidé, žádní ptáci, žádný vítr. Nic. Jen nekonečné moře ticha.

„Co se tady sakra stalo?" Leknutím jsem sebou trhla a dopis upustila do hromady přede mnou. Nic jsem na to neřekla. Dívala jsem se na Kat, jak se snaží dostat přes bordel blíž.

„Co to do tebe vjelo?" Přisedla si vedle mě a čekala na vysvětlení.

„On je pryč." Musela jsem se zamyslet. Kat o Siriusovi nic neví. Nechtěla jsem.. ale teď už je to jedno. Řeknu jí celou pravdu. Ona to určitě pochopí.