NOVÝ ZAČÁTEK

B7

Po vynikajícím obědě jsme se usadili v obývacím pokoji a Katie šla nahoru přebalit a nakrmit malého. George ji hned následoval. Okamžitě se začal zaučovat na pozici otce. Bylo to až překvapivé. Dole jsem tedy zůstala jen já, Fred a paní Andrewsová. Hned po jídle jsem jí nabídla pomoc s nádobím, kterou ale odmítla.
"Je to šílené, co?" Nadhodila jsem tiše, když jsme s Fredem byli sami.
"Jo to je," přikývl. "Trochu jsem čekal, že Katie nebude ta stejná osoba, co byla předtím, ale tohle by mě nikdy nenapadlo." Katina mamka vešla do obývacího pokoje a na talířku nesla sušenky.
"To jste nemusela," usmála jsem se na ni, když talíř postavila před nás a posadila se do protějšího křesla.
"Já vím," oplatila mi úsměv, ale by poněkud smutnější. "Já jen.." začala a střídavě se na mě a na Freda dívala. "Jsem opravdu ráda, že tu jste," řekla nakonec. "Pro Katie to bylo strašně těžké. Odejít a pak celá ta věc s těhotenstvím. Vím, že jste se vy dvě nerozešly v dobrém," podívala se na mě, "ale pořád o tobě mluvila. O vás všech."
"My jsme taky neskutečně rádi, že jsme vás našli. Jen je mi strašně líto, že jsem nic z tohohle nevěděla a nebyla jsem tu pro ni, když mě potřebovala." Sklonila jsem pohled na ruce složené v klíně. Paní Andrewsová se ke mě natáhla a vzala mě za ruku.
"Já vím," řekla klidným hlasem. "Je důležité, že jste tady teď." Na chvíli se odmlčela. "Abych řekla pravdu, velmi mě překvapilo, jak se tvůj bratr k celé situaci postavil. Čekala jsem různé reakce, ale téhle jsem věřila asi nejmíň." Řekla Fredovi a odtáhla se zpět do svého křesla.
"Lhal bych, kdybych řekl, že mě to nepřekvapilo. Ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi to k Georgovi sedí."
"Přesně tak. Vždycky byl z vás dvou ten rozumnější a zodpovědnější." Dodala jsem. Fred se na mě zamračil a já na něj vyplázla jazyk. Paní Andrewsová se začala smát.
"Jen počkej až budeme sami. Tohle tě donutím odvolat." Slíbil mi tiše.
O několik minut později se Katie, George a Tommy vrátili dolů. Všichni se usmívali. Dokonce i Tommy.
"Tak co? Můžeme se pustit do druhé části vyprávění?" Zeptala se Katie. "Jé sušenky!" Vypískla radostně a hned se pro jednu natáhla.
"Jo můžeme." Souhlasila jsem a vstala.
"Děkuju. Jsi nejlepší," řekla Katie a dala mamce pusu na tvář. Pak jame šli znova na terasu a já se pustila do další části svého vyprávění.
Někdy během toho co jsem mluvila, Tommy usnul. Katie mě pak na chvíli přerušila, aby ho uložila do postýlky v domě a rychle se vrátila na dokončení příběhu.

Dlouho poté, co jsem skončila, si to všechno urovnávala v hlavě.
"No," řekla nakonec. "To jsi měla teda pekelný rok," zasmála jsem se.
"Jo. Ale chvílemi to nebylo zas tak strašné. Viděla jsem zajímavá místa. Na některých by se vám určitě líbilo. A Deidra nakonec nebyla zas tak špatnou společnicí."
"To Norsko ti závidím. Prý je tam nádherné."
"To je. Doufám, že se tam někdy společně vydáme." Usmála jsem se.
"To uvidíme časem," řekl George a vzal Katie za ruku. "Jsme teď na řadě my?"
"Je to jen vaše hoši," opřela jsem se pohodlně o opěradlo. Fred začal vyprávět jako první. Mluvil o všem co se stalo poté, co opustili školu, jak probíhalo velkolepé otevření obchodu, co se dělo u Weasleyových s Percym, panem perfektním. Když se dostal k převážení Harryho, Georgovi zranění a následně k Billově svatbě, přerušila jsem ho.
"Nemůžu uvěřit, že jsem o tohle všechno přišla." Vzala jsem si hlavu do dlaní.
"Nás to taky strašně mrzelo. Všechny co tam byli. Ale hlavně mně." Objal mě kolem ramen Fred. "Víš vůbec jaké je to být na svatbě bez doprovodu? Celý den jsem strávil akorát s Georgem a Billem, který byl k nesnesení!" Všichni kromě George jsme se rozesmáli.
"Velmi vtipné, bratře. Mám ti připomenout, že jsi pak vzal roha a s Charliem jste někam zmizeli? Nechali jste mě tam samotného!" Čertil se George.
"Byli jsme pryč jenom chvíli!" Oplatil mu to Fred. "Jenom jsme potřebovali trochu vzduchu."
"Merline," povzdechla si Katie s úsměvem. "Ani nevíte jak strašně mi tohle chybělo. Jak jste mi strašně chyběli vy." Neměla jsem slov a tak jsem se jen na ni usmála a natáhla k ní ruku. Hned ji vzala a pobídla George, aby pokračovali ve vyprávění. Z Billovy svatby jsme se přesunuly do doby kdy Ron s Harrym a Hermionou vyrazili hledat viteály, jak se Fénixův řád tajně snažil bojovat, že nakonec přišlo temnější období i pro obchod a najednou jsme se dostali k bitvě. U té jsem svoje vyprávění ukončila. Fred s Georgem nám líčili, co se všechno odehrávalo. Jak se dostali do Bradavic s celým Fénixovým řádem, jak pomáhali evakuovat studenty a zabezpečit hrad a pak jak probíhala bitva od začátku. Úplně mě z toho vyprávění běhal mráz po zádech. Cokoliv se mohlo stát. Mohlo se stát něco nečekaného a já mohla dorazit pozdě. To bychom tu pravděpodobně neseděli.
"A když se stalo tohle, viděl jsem Mayu v bílém světle. Myslel jsem si že je to moje poslední chvilka a že pro mě přišel anděl co vypadá jako ona.  Pak už si pamatuju, jak jsem se probudil u Munga. Seděla tam u mé postele a vypadal ještě krásněji než ve snu." Usmál se na mě a políbil mě na čelo. Katie si v Georgově náruči začala utírat slzy.
"A co se přesně stalo?"
"Já už sama ani nevím. Pamatuju si, že jsem se probudila v jeskyni, Deidra mi otevřela portál a já jím prošla. Pamatuju si, že jsem viděla Freda ležet na podlaze, klekla jsem si vedle něj a položila mu ruku nad srdce. Pak si pamatuju jenom světlo. Když bylo po všem, zkontrolovala jsem mu tep a pak ho George odnesl k Mungovi."
"Během toho, co Freda dávali do pořádku, jsme my dávali do pořádku Bradavice. Letos se ale učit nebude. Hrad je hodně poškozený a bude to nějaký čas trvat, než se opraví." Dodal George. Další kapitola se nám uzavřela. Teď už zbývala jen ta poslední.
"Když už pak byl Fred v pořádku, začali jsme tajně plánovat tuhle cestu. Maye jsme to řekli až na poslední chvíli." Začal George.
"Jo ale to proto, že jsi ji původně brát sebou nechtěl." Prásknul na něj Fred.
"Cože?" Vyštěkla jsem. "Vy jste mě z toho všeho chtěli vynechat?!"
"Já ne!" Ohradil se hned Fred. "Říkal jsem, že tě sebou potřebujeme."
"Je pravda, že Fred měl celkem přesvědčivé argumenty," ušklíbl se George.
"Tak tohle vám hoši nezapomenu." Založila jsem si ruce na prsou. "Co kdybyste zůstali sami na Novém Zélandě? Kde bych vás pak musela hledat?"
"Prosím. Nemysli na to. Nic takového se nestalo. Vyrazili jsme společně. Bez tebe by to nebylo ono." Chlácholil mě Fred. "A asi máš pravdu, že kdybychom tohle měli řešit sami, určitě by to nedopadlo takhle šťastně. Nebo možná jo, ale trvalo by to mnohem déle."
"Na chlácholivých větách bys měl ještě trochu zapracovat," odsekla jsem.
"Víš na čem bych spíš rád zapracoval?" Pohladil mě jedním prstem po stehně.
"Teď ne," setřásla jsem ho, ale cítila jsem, jak se mi žene horkost do tváří. A nejen tváří.