NOVÝ ZAČÁTEK

Září - část 1.

Táta mě doprovodil na nádraží, kam každou chvíli mě přijet vlak s bradavickými studenty. Chvíli jsme tam čekali a pak se z dálky ozvalo zahoukání lokomotivy. Když vlak zastavil, z vagónů začali vystupovat studenti v černých hábitech. Na druhém konci nádraží se objevil obrovský muž. Táta mi řekl, že se jmenuje Hagrid a je to poloobr. Pracuje v Bradavicích jako klíčník a šafář. Je zajímavé, že za svůj dosavadní pobyt jsem ho nepotkala nebo si ho nevšimla. Myslím si, že mě počet dnů strávených na ošetřovně omlouvá. Hagrid k sobě svolával všechny prváky. Rozhlédla jsem se po davu černých hábitů. Pak jsem ho konečně uviděla. Okouzlujícího mladíka se zrzavými vlasy. Nebo bych spíš mě říci mého okouzlujícího mladíka se zrzavými vlasy. Rozloučila jsem se s tátou a vydala se davem k němu. Zrovna jsem probíhala mezi prváky, když se otočil. Na jeho pohledné tváři se objevil zářivý úsměv. Okamžitě mi běžel naproti. Když jsme se dostali k sobě, zvedl mě a se smíchem se několikrát zatočil. Když mě postavil mě zem, pořádně jsem si ho prohlédla. Vypadal tak šťastně. Než jsem stihla říct prosté ahoj, sklonil se a rychle mě políbil. Měla jsem v sobě tolik zadržované lásky, že se mi tímhle uvolněním málem podlomila kolena. Trochu jsem se od něj odtáhla, abych zase popadla dech.

"Ahoj," usmál se na mě rošťácky.

"Ahoj," oplatila jsem mu úsměv a pak přivřela oči. "Tys přes léto vyrostl!" Poznamenala jsem.

"Možná trošku," zasmál se. Jeho hlas zněl trochu jinak. Přejel mi z toho mráz po zádech. Byl o něco hlubší než na konci roku. Bylo to neuvěřitelně sexy.

"A.. posiloval jsi?" Zeptala jsem se, když jsem mu přejela rukama po ramenech a pažích. Cítila jsem pod hábitem svalstvo, které předtím bylo skoro nehmatatelné.

"Ne to ne. Trochu jsme s Georgem trénovali. Chceme letos zase do týmu a musíme mít pořádný švih. Líbí?" Ušklíbl se a zatnul svaly na jedné ruce.

"Hm," skousla jsem si ret a přejela prsty po zatnutém svalstvu. "Jo. Možná až moc," usmála jsem se a vytáhla se na špičky. Ještě jsem měla jednu poznámku k jeho vlasům, ale okamžitě se mi vykouřila z hlavy.

"To je dobře, protože se toho nehodlám zbavit," zasmál se a spojil naše rty v dlouhém polibku.

"Hej lidi! Nechte toho už!" Zavolal na nás někdo z dálky. Hádala bych, že to byl Lee. "Ujede nám i poslední kočár! Nerad bych šel pěšky!" Dodal ještě. Pak mě někdo vytrhl z Fredovy náruče.

"Tak tohle ne. Zapomněl ses dělit, bráško," mlaskl nespokojeně George. Položil mi ruku kolem ramen a táhl mě pryč.

"Taky jsi mi chyběla, víš to?" Snažil se mě rozptýlit, zatím co jsem šmátrala dozadu po Fredově ruce.

"Vážně? To je tak milé," usmála jsem se, když se mi ho podařilo chytit.

"No jasně. Je dobře, že jsme zpátky. Fred byl celé léto k nesnesení," rozpovídal se George.

"Georgi.."

"Pořád byl myšlenkama někde jinde a.."

"To stačí!"

"A to jsi neslyšela, co dělal v noci. Vždycky se z jeho strany pokoje ozývaly takový divný zvuky. Bylo to něco jako.." Fred ho naštvaně odstrčil, ale George se nedal. "Něco jako.." Fred zaúpěl. Znělo to až skoro zvířecky.

"Jo! Něco takovýho! Akorát do toho dával víc srdce. S touhou. Hele být tebou Mayo, tak se letos držím trochu zpátky. Myslím, že zdivočel. Nebo se z něj stává vlkodlak!" Po tomhle už Fredovi došla trpělivost a rozběhl se proti bratrovi. George vykřikl a rozběhl se pryč. Začala jsem se smát a pomalu šla směrem ke kočárům.