NOVÝ ZAČÁTEK

Březen

Škola. Škola, škola a zase škola. Nic jiného snad na světě není. Zkoušky, zkoušky a zase zkoušky. O ničem jiném se nemluví. Začínám z toho propadat do depresí. Všechen čas mimo hodiny trávím v knihovně nad úkoly. Občas se na pár minut vidím s Fredem, ale to je vše. Až příliš často vynechávám jídlo. To, že začal mizet sníh, mi připomíná, že mi dochází čas.

Díky snu se Siriusem Blackem si ani v noci neodpočinu. Zdá se mi každou noc. Klidně i několikrát za sebou. Fred se o mě bojí. Pokaždé, když jsme spolu, se mě snaží přivést na jiné myšlenky. Když se míjíme na chodbě, snaží se mě vytáhnout někam pryč. Ať už je to jeho famfrpálový trénink nebo jen procházka. Zatím se mu to nepovedlo. Když jsme se posledně viděli, vůbec jsem nevnímala, co mi říká. Hrozně ho to naštvalo a pár dní se mnou nemluvil. Neměla jsem mu to za zlé. Jen mě nechápe. On se na zkoušky nijak nepřipravuje, což vůbec nechápu.

Duben

Hned začátek měsíce byl rušný. Fred s Georgem oslavovali své narozeniny. Rozhodli se uspořádat velkou párty v Nebelvírské společenské místnosti. Byli tam všichni z Nebelvíru, náš ročník, kromě studentů ze Zmijozelu, a ještě pár vybraných jedinců ze starších ročníků. Jelikož jim to krásně vyšlo na pátek, oslava se mohla protáhnout. Byl to opravdu zážitek. Alkohol tam samozřejmě tekl proudem a boural hranice. Kolem třetí hodiny ráno, do společenky vběhla profesorka McGonagallová. Byl z toho strašný průšvih, hlavně kvůli tomu, že většina studentů byla zralá na výplach žaludku. Divila jsem se, že všem přítomným nenapařila školní tresty do konce roku a nesebrala všechny body.

Největší sranda byla v sobotu ráno. Na snídani se dostavilo asi deset studentů od čtvrtého ročníku nahoru. Všichni ostatní se nejspíš nemohli odlepit od záchodové mísy. I Freda jsem viděla až odpoledne. Tvrdil, že mu vůbec špatně nebylo. Že si jen chtěl přispat. Tomu jsem určitě věřila. Oba oslavenci určitě vypili zásoby lektvaru proti kocovině, které měli do konce roku. Musím ale přiznat, že lepší oslavu jsem nikdy nezažila.

*

O pár ní později jsem slavila narozeniny já. Všechno proběhlo bez velkých oslav. Pen měla nějaké plány, ale po té Weasleyovic oslavě nás profesoři pečlivě hlídali. Nechtěla jsem průšvih. Přeci jen jsem v určité podmínce a nerada bych, aby se něco vymklo kontrole a já bych musela opět na ministerstvo nebo bůh ví, co by se mnou mohlo být. Kat si ale vyškemrala aspoň maličkou osavičku u nás na pokoji. Pozvala jsem Freda s Georgem a Pen. Kluci se k nám dostali pomocí košťat. Byl to celkem zábavný večer i bez alkoholu. Kluci nakonec u nás přenocovali aby uprostřed noci nebudili spolubydlící. Díky Fredově přítomnosti jsem se konečně dobře vyspala. George jsme uložili do Katiny postele, která si vlezla k Lauře. Když jsme se ale ráno probudili, Kat se choulila vedle George na své posteli. Vysvětlovala to tak, že v noci byla na záchodě a pak zapomněla a lehla si k sobě. Ona i George byli rudí jak raci. Nic se mezi nimi ale nestalo. Bylo by hezké, kdyby se dali dohromady. Třeba čas ukáže

*

Pár týdnů po oslavách se něco změnilo. Fred se změnil. Najednou nějak zdivočel. Jednou během dne mě zatáhl do přístěnku na košťata. V ten moment jsme byli k nezastavení. Málem jsme se tam spolu vyspali. Někdo nás ale vyrušil. Když už začalo hodně přituhovat, dveře přístěnku se otevřely a v nich stál profesor Snape. Srazil Havraspáru i Nebelvíru sto bodů a oba jsme dostali školní tresty na celý měsíc. Ohledně toho dne jsem měla smíšené pocity. Líbilo se mi to a zároveň jsem ráda, že se to nestalo. Přístěnek na košťata není zrovna nejlepší místo na poprvé. Určitě bych si to ale někdy zopakovala. Bylo to vzrušující.