NOVÝ ZAČÁTEK

15. kapitola

Dnes ráno jsem ještě před snídaní zašla na ošetřovnu. Madame Pomfreyová do mě nalila další skleničku toho hnusu, co mi má uzdravit ruku. Pak jsem se sešla s holkama na snídani. Celé dopoledne uteklo hrozně rychle a najednou jsem byla na cestě za Fredem. Vyšla jsem z hradu zabalená v teplé bundě a havraspárské šále. Dnes byl obzvlášť mrazivý den. Fred s Georgem stáli na kraji skupiny nebelvírských studentů a bavili se s černovlasým chlapcem, který stál ke mě zády. Fred se na mě široce usmál a šel mi naproti.

"Už jsem si myslel, že nedorazíš," objal mě a táhl ke své skupince. Svojí ruku nechal kolem mých ramen. Trochu se mi třásly ruce.

"Mayo, tohle je George a tohle je náš kámoš Lee. Pánové, toto je Maya," představil nás. Lee, kučeravý černošský chlapec, se na mě zamyšleně díval, pak si povzdechl, vylovil z kapsy několik mincí a plácl je Georgovi do nastavené dlaně. Ten se jen spokojeně ušklíbl a otočil se na mě.

"Strašně rád tě konečně poznávám, Mayo," přistoupil ke mě a i přes Fredovu ruku mě objal.

"Já tebe taky, Georgi, ale.. co to mělo být? Podívala jsem se na něj.

"Co?"

"Vy jste se vsadili? V čem ta sázka spočívala?" George si s Leem vyměnili pohled.

"Vsadili jsme se o barvu tvých vlasů. Já říkal, že jsi hnědovláska. Lee tvrdil, že blondýna," odkašlal si. Tak to určitě není ono. Proč lže? Hádám, že odpověď by se Fredovi nelíbila.

"Aha. Tak to promiň," otočila jsem se na Leea. Když dorazila profesorka McGonagallová, vyrazili jsme směrem k Prasinkám. Kluci celou dobu nezavřeli pusy. Fred s Georgem pořád pobíhali kolem nás, házeli po sobě sníh a pokřikovali na sebe. Bylo to jako bych se dívala na malé děti nadšené z prvního sněhu. Já a Lee jsme se bavili o včerejším famfrpálu. Zrovna mi popisoval jejich poslední zápas, který komentoval, když v tom dostal koulí do obličeje. Fred se svalil smíchy do sněhu. Copak nás chtějí do jejich bitky zapojit taky? Sklonila jsem se a nabrala hrst sněhu. Chvíli jsem se na ni soustředila. Hrouda začala nabírat tvar koule. To by šlo. Co na tom, že mám sádru? Pak jsem se rozhlédla po klucích. Fred se zrovna zvedal ze země a George stál zády a v předklonu si plácal další kouli. To je jednoduchý terč. Byl to přímý zásah. George leknutím nadskočil. Rychle jsem si oprášila ruku a schovala ji do kapsy.

"Ty!" Ukázal na mě zlostně. "Vyhlašuju ti válku!" Jak může vědět, že jsem to byla já? Otočila jsem se na Leea, který stál o kus dál a ukazoval na mě.

"Ty zrádče! Já tě chtěla pomstít, a ty mi to takhle opáčíš?" Jen tak tak jsem uhnula Georgově hozené kouli.

"Hej! Tu z toho vynech! Vždyť má sádru!" Okřikl bratra Fred.

"Ona mě trefila do zadku! Vyhlásil jsem jí válku!" Zamračil se George a rychle po mě vypálil. Minul.

"Je to pravda?" Zasmál se Fred.

"Jo. Přidáš se na mojí stranu?" Rozesmála jsem se.

"Ne ne ne ne ne! My dva proti nim!" Přiskočil ke mě Lee a začal si dělat koule do zásoby.

"Fajn!" Vykřikl George. "Frede! Pojď sem!" Všichni jsme začali dělat zásoby koulí.

"Mám plán. Ty si vezmeš George a já Freda. Fred bude na sto procent střílet na tebe. Bude to dobrá řežba. A až toho budou mít dost a nebudou dávat pozor, pořádně je vyválíme ve sněhu. Jsi pro?" Zašeptal spiklenecky Lee.

"To zní jako plán," usmála jsem se. Lee měl pravdu. Hned jak jsme začali, zaútočil na mě Fred. S čím jsme ale nepočítali bylo, že George střílel taky na mě. Jak kdybych měla na těle terč. Hned ze začátku jsem schytala několik koulí. Lee tam jen stál a čučel co se děje.