NOVÝ ZAČÁTEK

27.

***

Ocitla jsem se v Komnatě nejvyšší potřeby. Stála jsem u krbu ve kterém hořel oheň, který byl jediným zdrojem světla v místnosti. Když jsem se rozhlédla, vypadalo to tam přesně tak, jak jsme si to vždycky s Fredem přáli.

„Tak přeci jen se to povedlo." Promluvil hlas, ze kterého se mi postavily chloupky na rukou. Cítila jsem slabost v kolenou a do očí se mi nahrnuly slzy. Ten hlas mi tolik chyběl.

„Frede," vzlykla jsem. Ze stínu ke mě vykročil vysoký zrzek s lehkým úsměvem na tváři. Sledovala jsem každičký jeho pohyb.

„Ne. Co se to děje? Tohle nemůže být skutečné. Nesmíme se teď vidět." Otočila jsem se čelem ke krbu a zakryla si oči. Pár vteřin poté jsem cítila jeho ruce na ramenou.

„Proč se nesmíme vidět?"

„Jestli ti má zachránit život to, že tě teď nesmím vidět tak to klidně podstoupím."

„Tohle není skutečné, Mayo. Ani jeden z nás tady není. Nic se mi nemůže stát. Všechno se to děje v našich hlavách." Lehce mě hladil po rukách. Dodával mi sílu se otočit.

"Když to není skutečné, tak jak je možné že cítím jak se mě dotýkáš?"

„To je jenom vzpomínka. Nebo něco na ten způsob. Slyšela jsi už někdy o půlnočním kouzlu Vánoc?" Jeho dlouhé silné paže mě objaly. Cítila jsem na zádech tlukot jeho srdce. Za posledních několik měsíců jsem se necítila tak živá, jako teď ve Fredově náruči.

„Neslyšela."

„Je to hodně stará a nepoužívaná magie. Narazil jsem na to jednou v knihovně, když jsme se vloupali do oddělení s omezeným přístupem. Myslel jsem si, že se to někdy bude hodit. Jde o to, že oba jsme fyzicky na jiných místech, ale psychicky se přeneseme na nějaké společné místo. Je to něco jako sdílené snění, ale trochu intenzivnější. Bohužel to jde jen o Vánocích." Po tomhle vysvětlení jsem se odhodlala otočit.

Jeho obličej byl o něco málo vyspělejší. Krátce střižené zrzavé vlasy měl rozcuchané jako vždy. V očích se mu zrcadlila něha a láska a na rtech mu pohrával lehký úsměv. Po tvářích mi tekly slzy. Fred mi je lehce setřel a naklonil se blíž. Ruce jsem mu bez jediného zaváhání dala kolem krku a přitáhla si ho k dlouho očekávaném polibku. Tiskli jsme se k sobě tak pevně, že jsem myslela, že mě rozmáčkne. Rozhodně mi to ale nevadilo.

„Strašně moc mi chybíš... Každou minutu... Každou sekundu....Moc mě to mrzí.." mumlala jsem mezi polibky. Fred se ode mě kousek poodtáhl. Setřel mi slzy a pak mě odvedl k pohovce. Posadil se a znovu si mě přitáhl k sobě.

„Tak se ke mě vrať. My to spolu zvládneme." Začal mě lehce hladit špičkami prstů po páteři.

„Bojím se, Frede. Strašně se bojím toho, že když se teď vrátím, tak tě ztratím. Ten sen.. zdál se mi znovu. A Mira mě před tím taky varovala. Bojím se, že to není sen, ale možná budoucnost. Jestli je tady byť jen malá šance, že tě tímhle ochráním, udělám pro to cokoliv." Tiskla jsem se k němu jak jsem jen mohla a snažila se nevnímat své třesoucí ruce.

„Tys mluvila s Mirou? Jak?"

„Našla jsem očarovanou knihu. Jednou v noci se kouzlo spustilo a vtáhlo mě do knihy. Mira tam ukryla sebe jako vzpomínku, aby se mnou mohla mluvit, až přijde ten správný čas."

„Připrav se na to, že až se ke mě vrátíš, všechno mi řekneš. Úplně všechno. Slib mi to."

„Slibuju." Řekla jsem bez rozmýšlení.

„Kolik máme času?" Zeptala jsem se na otázku, na kterou jsem nechtěla znát odpověď.

„Už jenom pár minut. Měli jsme hodinu, ale byla jsi vzhůru dost dlouho. Kouzlo funguje jen když oba spíme. Dlouho jsem tady na tebe čekal." Smutně jsem se na něj podívala a pak mu položila hlavu na hrudník. Poslouchala jsem  uklidňující tlukot srdce.

„Mrzí mě to."

„Mě taky. Ale lepší pár minut než nic, ne?" Uchechtl se. „Čekal bych roky jenom abych s tebou mohl strávit dalších pár minut. Najdu způsob, jak se sem vrátit." Svět kolem mě začal mihotat. Rychle jsem zvedla hlavu a naposledy Freda políbila.

„Miluju tě"

„Miluju tě."

***

Probudila jsem se trhnutím, až jsem si vylila zbytek vychladlého kakaa na kalhoty.

„Zas tak děsivý to není, nebo jo?" Vysmíval se mi Arthur. Zmateně jsem se rozhlížela kolem sebe.

„Jsi v pohodě, Mayo?" Zeptal se mě, když se přestal smát.

„Jo jasně," zamumlala jsem. „Jenom se mi něco zdálo," podívala jsem se na hodiny na zdi. Ukazovaly jednu hodinu ráno a jednu minutu. Půlnoční kouzlo Vánoc nadobro vyprchalo.