NOVÝ ZAČÁTEK

Kluci, kluci, kluci

Ta slova mi zněla v hlavě pořád dokola. Celá ubrečená jsem doběhla k naší věži, přeběhla jsem společenskou místnost, nevnímala volání mého jména a práskla za sebou dveřmi od pokoje. Schoulila jsem se do nejvzdálenějšího rohu místnosti a začala skoro hystericky brečet. Proč se to muselo stát zrovna teď? Musím mu to vysvětlit! Ale ty si myslíš, že tě bude poslouchat? Huso blbá. Podělala sis to. Dveře se otevřely a v nich stála Kat.

„Mayo. Zlato, co se stalo?" Přiběhla ke mně a pevně mě objala. Rozvzlykala jsem se ještě víc. Nedokázala jsem o tom mluvit. Nechala jsem se objímat a brečela jsem dál. Nikdy jsem od Freda neslyšela ani necítila tolik pohrdání. Ani jsem nemyslela, že by něčeho takových byl schopný.

„Jde o toho kluka?" Zeptala se Kat potichu. Přikývla jsem.

„Ty ses do něj zamilovala?" Odtáhla jsem se od ní, abych jí viděla do obličeje.

„Ne. Bože ne. To nikdy," vzlykla jsem. „Je to můj bratranec," pokusila jsem se o srandovní úšklebek.

„Ou. Aha. Ale nedívá se na tebe jako na sestřenici. Spíš jako na sexy kočku, co chce dostat," zoufale jsem se zasmála.

„Jo. Taky.. jsem si toho.. všimla. A o to taky jde. Když jsem s ním teď mluvila, viděl nás Fred. A Arthur mi dal pusu na tvář. Fred si myslí, že sem si našla někoho jiného kluka. A teď mě nenávidí. A prý je mu ze mě zle. A.." dala jsem se do hysterického pláče. Zase.

„Šššt," pokusila se mě Kat utišit.

„Nebreč. A ví o tom? Že je to tvůj bratranec?" Zavrtěla jsem hlavou. „Tak mu to řekni! On to pochopí! Je jasný, že žárlí, když tě vidí vedle fakt sexy kluka!" Řekla s nadějí v hlase.

„Myslíš, že sem to hned nezkusila? On se mnou nemluví. Už mě nechce ani vidět," cítila jsem uvnitř hroznou prázdnotu. Jako by mi něco chybělo.

„Jestli tě miluje, tak se k tobě hned neotočí zády. Jenom to musíš udělat brzo," jen jsem přikývla. Musím vyřešit co nejdřív.

*další den ráno, sobota

Ráno jsem se nemohla vyhrabat z postele. Když jsem se probudila, našla jsem na stolku vzkaz od Kat, že šly na snídani a tam na mě počkají. Nijak jsem nepospíchala, když je dneska sobota. Kam taky spěchat, že? Pomalu jsem se potom doplazila do jídelny. Kolem poháru stál kruh lidí. Co se tady děje? Šla jsem blíž, abych líp viděla. Hned jsem toho zalitovala. Byli to Fred, George a Lee. Stáli nejblíž poháru, jak to zlatý kruh dovoloval. Věková hranice. Jasně.

„Připraven Frede?"

„Připraven Georgi," oba do sebe vyklopili lahvičky s nějakou tekutinou a skočili do kruhu. Nic se nedělo. Za bouřlivého potlesku vhodili svá jména do poháru.

Chviličku se radovali a pak se stalo něco, co nikdo nečekal. Oba dva z kruhu vyletěli a dopadli na podlahu o kus dál. Zděšeně jsem si zakryla rukou pusu. Oba bolestivě zaskučeli a pak se stala další nečekaná věc. Obou narostl hustý, bílý plnovous a zbělely jim vlasy. V celé místnosti se ozýval smích. Když si všimli, co jim narostlo, začali se prát. Pobaveně jsem se usmála.

„Já jsem vás varoval," ozvalo se zezadu. Všichni se otočili a viděli přicházet usmívajícího se Brumbála.

„Jestli vám mohu poradit, dojděte se za madame Pomfreyovou. Zrovna teď ošetřuje slečnu Fawcettovou z Havraspáru a pana Summerse z Mrzimoru. Ti se také rozhodli o něco postaršit. Musím ovšem přiznat, že ani jeden z nich nemá tak krásný plnovous jako vy dva," vypadal, že se náramně baví. Kluci do sebe přestali strkat a vydali se ke dveřím. Zůstala jsem stát a sledovala, jak odcházejí. Když mi zmizeli z dohledu, šla jsem si sednout k holkám.