Další rána

924 51 0
                                    



*Už se začínalo stmívat. Celé odpoledne jsem nevytáhla paty ze sovince. Sem tam se někdo objevil, aby poslal dopis, ale jinak mě nikdo nehledal. Až do chvíle, kdy slunce zmizelo z oblohy úplně.

„Mayo! Tady jsi! Víš jak dlouho jsem tě hledala? Proběhla sem celý hrad. DVAKRÁT! A ty si tady v klidu sedíš a klábosíš se sovama!" Vykoukla zespoda Katina hlava.

„Musíme na večeři. Budou se vyhlašovat šampióni. Pojď dolů!" Prosebně se na mě podívala. Povzdechla jsem si a slezla dolů k ní.

„Utekla jsi kvůli Fredovi?" Zeptala se, když jsme za sebou zavřeli dveře sovince.

„Jo," zavřela jsem oči a znovu potlačila slzy. „Už nesnesu ten jeho nenávistný pohled," chvíli bylo ticho.

„Je dobře, žes odešla. Aspoň si neviděla Arthura, jak šel za Fredem..."

„Cože udělal?!" Vyjekla jsem.

„Jo. Šel si s ním promluvit. Neslyšela jsem sice co říkali, ale Fred vypadal hrozně vytočeně, když Arthur odcházel. Asi ho dost setřel," uchechtla se.

„Proč se do toho vůbec plete?" Nechápala jsem.

„Není ta blbá rozepře náhodou kvůli němu? Já se nedivím, že se do toho plete. Kdybych byla na jeho místě, udělala bych to samý. Je vidět, že tě má rád."

„No právě! O to jde. On mě má asi víc než jenom rád. A Fred to vidí. Dokonce i já to vidím a to jsem na tyhle věci úplně slepá," Kat mě jenom poslouchala a přikyvovala.

„Hele, tak to teď nech plavat. Najíme se a pak to na pokoji probereme, jo?" Utnula to, když jsme došly do Velké síně.

Všichni u byly na svých místech. Nenápadně jsem zaplula na svoje místo. Stoly se tradičně naplnily zlatýma talířema, které byly po okraje plné dobrot. Neměla jsem na jídlo ani pomyšlení. Měla jsem úplně stažený žaludek. Všichni to do sebe házeli, jako by roky nejedli. Nemohli se dočkat, až budou znát jména všech tří šampiónů. Večeře přesto trvala poměrně dlouho. Když všichni dojedli a jídlo zmizelo, Brumbál vstal a nastalo hrobové ticho.

„Nyní už je pohár téměř připraven učinit rozhodnutí. Podle mého odhadu si to vyžádá pouhou minutu. Až ohlásím jména šampiónů, prosím je, aby se laskavě dostavili do horní části síně a prošli kolem učitelského stolu do sousední místnosti, kde dostanou první pokyny," mávnutím hůlky zhasl skoro všechny svíce. Pohár teď jasně zářil. Z ničeho nic z něj začali sršet rudé jiskry a potom z něj vylétl zuhelnatělý kus pergamenu. Brumbál ho bez problému chytil.

„Šampiónem za Kruval bude Viktor Krum!" Pronesl zřetelně. Ulevilo se mi, že pohár u nemůže vybrat nikoho pro mě důležitého. Síň propukla v obrovský potlesk a jásot. Krum vstal a prošel kolem Brumbála do určené místnosti. Z poháru vyšlehly další jiskry společně s dalším lístkem.

„Šampiónkou za Krásnohůlky se stává Fleur Delacourová!" Od našeho stolu se zvedla jedna blondýna. Čekala jsem, že se ozve hlasitý potlesk od jejích spolužaček, ale to se nestalo. Ostatní holky z Krásnohůlek byly smutné a některé se i rozbrečely. Zbývalo už jenom poslední místo. Jeho jméno bylo na pergamenu, který zrovna Brumbál chytil.

„Bradavickým šapiónem se stává Cedric Diggory!" Od mrzimorského stolu se ozval hrozný řev.

„Cože? Jak mohli vybrat zrovna jeho?" Divila se Kat. Jenom jsem pokrčila rameny. Cedrik si to s oslnivým úsměvem mašíroval do zadní místnosti.

NOVÝ ZAČÁTEKWhere stories live. Discover now