NOVÝ ZAČÁTEK

Záškodník

„Copak to tu máme? Potřebovaly jste trochu na vzduch, dámy?" Ozval se za námi neznámý hlas.

Po otočení jsem zjistila, že to je nějaký kluk z Kruvalu, který se opíral o zeď. Vsadila bych všechny peníze na to, že není ani trochu střízlivý.

„Jo. Bylo tam trochu dusno," Zasmála se Kat mile. Hned jsem zalitovala toho, že jsme vůbec zastavily.

„No. Tak to sme na stejný lodi. Hele? Nejsi ty ta Arthurova holka? May, že jo?" Kývl hlavou na mě a pak se vydal naším směrem. Nohy se mu pletly. Opilec.

„Nejsem žádná jeho holka. Promiň. My už půjdeme," ušklíbla jsem se a udělala krok zpátky.

„Ne tak rychle, kočičky," stoupl si nám do cesty.

„Uhni," řekla jsem tvrdě.

„Ale no tak. Copak tě žere? Jak se říká?"

„To je zakázaná kletba. Tu tady používat nebudu," odbyla jsem ho. Kat se zasmála.

„Kočička škrábe. Co takhle domluva? Něco za něco? Chviličku v přístěnku a pak vás pustím. Co vy na to?"

„Na to zapomeň," zamračila se Kat.

„Tak i druhý koťátko má drápky? To bude zajímavý. Pojďte si zašpásovat. Bude to jenom chvilka. Já sem rychlej!" Začal se k nám přibližovat.

„A s náma si zašpásovat nechceš?" Ozval se za ním Fredův hlas. Ten kluk se otočil a maličko ustoupil.

„No kdybyste byli holky, tak bych s dvojčatama šel. Ale s klukama? Ne díky," ohrnul nad nimi nos a otočil se na nás.

„Tak co? Jdeme?"

„S tebou? Nikdy. S nima? Kdykoliv," usmála se Kat a poplácala ho po rameni, když procházela okolo. Zasmála jsem se jeho zmatenému výrazu a taky odešla. Fred se na něj nenávistně díval s přivřenýma očima.

„Nech toho. Tohle ti nesluší," štípla jsem ho do tváře. Když od něj odtrhl oči, něžně se na mě podíval.

„A co mi podle tebe sluší?" Nadzvedl tázavě jedno obočí.

„No.." Než jsem si ale stihla něco vymyslet, přerušil mě ten opilý kluk.

„No tak třeba jindy kočičky!" Zavolal na nás s úsměvem a pak se odpotácel do útrob hradu.

„Doufám, že si ho Protiva podá. Hnusáka slizkýho. Ti blbci z Kruvalu jsou horší než celý Zmijozel," odfrkl si naštvaně George a přitáhl si Kat do medvědího objetí. Byli tak rozkošní.

„Nevrátíme se zase zpátky? Nechci abys mi tady zmrzla." Objal mě Fred v pase a táhl zpátky do Síně. Jelikož už bylo celkem pozdě, spousta lidí už byla pryč. Zůstalo tu jen několik těch starších. Na parketě tancovalo asi pět párů, zbytek osazenstva tvořili popíjející studenti, kteří by se v pohodě vešli k jednomu stolu. A taky tu byli dozorci, profesoři a ředitelé.

„Je to tady už celkem.. no to si ze mě děláte srandu." Chtěla jsem říct, že je tu už celkem mrtvo, ale pak jsem zahlédla v rohu dva velké lidi. Poloobry, abych byla přesná. Hagrid se ztěžka opíral o zeď a vedle něj byla madame Max.

„Vidíte to co já?" Zeptala jsem se a nemohla odtrhnout oči od toho obřího páru.

„Jo. Hele. Jak myslíte, že jsou velký poloobří mimina?" Zeptala se smíchem Kat.

„No.. já bych řek, že budou velký jako dospělej pes. Víte. Ten velkej," spekuloval G.

„Myslíš vlčáka?"