NOVÝ ZAČÁTEK

11. kapitola

Samozřejmě, že to byl Percy. Kdo jiný. Za ním stála Pen s otevřenou pusou dokořán. Tady vážně člověk nemá chvíli klidu.

"Co tady zase chceš, Percy?" Zasupěl naštvaně Fred. Chvíli na sebe naštvaně zírali. Z toho pohledu málem létaly blesky.

"Co myslíš? Přišli jsme za Mayou. Chceme s ní o NĚČEM mluvit," na slovo něčem dal značný důraz. Hned mi bylo jasné, o co půjde.

"Nemohli bychom to vyřešit jindy?" Zaškemrala jsem, ale Percy jen zavrtěl hlavou.

"O co jde?" Zeptal se Fred po chvíli ticha. Nejprve jsem se nezmohla na slovo, tak jsem zavrtěla hlavou.

"O nic nejde. Jen taková blbost," vysoukala jsem ze sebe nakonec.

"Kdyby o nic nešlo, neřešil by to můj bratr. Penelopa je vaše prefektka. Percy by do toho nestrkal nos. Co se stalo?" Nenechal se odradit. Bože. Nechtěla jsem do toho nikoho zatahovat.

"Opravdu nic s čím by sis měl dělat hlavu," tvrdohlavec. Jestli tohle mají v rodině, tak si jejich domácnost nedokážu představit. Percy si taky určitě bude tvrdohlavě stát za tím, že o tom musíme mluvit teď.

"Mohl bys nás tu na chvíli nechat o samotě, Frede? Nebude to dlouho trvat," požádala ho Pen. Úplně jsem viděla, jak v něm bublá vztek. Mrzelo mě to. Nechtěla jsem ho naštvat. Když se zvedl z postele, moje odhodlání nikoho do toho nezatahovat povolilo.

"Počkej. Zůstaň. Potom ti to vysvětlím," zadržela jsem ho a ukázala jsem, aby si zase přisedl. Lehce vítězným pohledem se podíval na Percyho a pak se usadil vedle mě. Rukou mi objal ramena a opřeli jsme se o čelo postele. Percy nevypadal zrovna nadšeně.

"Tak jak myslíš. Mluvil jsem s Helenou. Řekla mi, kdo to udělal," oznámil mi. Bože. Jen to ne.

"Prosím, řekni mi, že jsi nic neudělal," zavřela jsem oči a opřela se o Freda ještě víc.

"Ne," podívala jsem se na něj, "zatím ne. Ale něco uděláme. Slíbili jsme ti, že to zůstane mezi námi a to taky dodržíme. Najdeme si jinou záminku pro jejich trest," řekl s kamenným výrazem.

"Mělo by to být celkem jednoduché. Flint s tou svojí bandou mívají problémů dost. Stačí je jen chvíli sledovat," dodala Pen a pousmála se. Cítila jsem, jak se Fredovo tělo napjalo, když zaslechl Flintovo jméno. Řekla bych, že ti dva určitě nebudou kamarádi.

"Fajn. Jak chcete. Když se v tom chcete šťourat tak prosím, ale já s tím nechci mít nic společného. Je to vaše rozhodnutí. Jen doufám, že to udržíte v tajnosti," povzdechla jsem si rezignovaně. Nechtěla jsem se dohadovat s Percym. Vsadila bych boty na to, že by vyhrál. "Je to všechno?"

"Zatím jo. Mohla bys mi ukázat tu ruku?" Zeptal se ještě před odchodem. Úplně jsem na ni zapomněla. Zvedla jsem obě ruce a nejdřív se na ně podívala sama. Oteklé to nebylo a modřiny už skoro nebyly vidět. Natáhla jsem ruce k Percymu, aby se podíval. Chvíli je zkoumal a pak promluvil.

"Dobře. Už skoro nejsou vidět. Aspoň že tak. Zatím odpočívej," otočil se k odchodu, ale pak se ještě otočil na bratra.

"Ještě si spolu promluvíme, Frede," podíval se na něj přísně a pozvedl hlavu nosem nahoru.

"A o čem? Že neumíš klepat?" Provokoval ho Fred. Percy nabral barvu dozrávající chilipapričky.

"Chovej se slušně. Pořád jsem tvůj starší bratr. Mám za tebe odpovědnost. A taky jsem prefekt!" Narovnal se v zádech a se zvednutou hlavou jako páv odešel. Pen se za ním dívala a když zmizel, tak se rozesmála. Jakmile s tím začala, já i Fred jsme se přidali. Bylo to velice nakažlivé.