NOVÝ ZAČÁTEK

Listopad

Od mého lehkého říjnového zhroucení se mi naštěstí nic nestalo.nemohla jsem si ale nevšimnout, že se něco děje s profesorem Lupinem. Často chybí. Každý měsíc abych byla přesná. Vždy máme na obranu jednou nebo dvakrát někoho jiného. Vždycky nám řekli, že se profesor necítí dobře. Pochybovala jsem o tom, že by měl tak chatrné zdraví. Trochu se o něj bojím. Pokud je to opravdu jeho zdravím, tak doufám, že to není vážné. Když ho vídám na doučování, jak s oblibou říkáme mým večerním trestům, je někdy energický a jindy zase strašně vyčerpaný. Ráda bych mu nějak pomohla. Zkusím to zjistit.

Profesor Lupin není jediný profesor, který se poslední dobou chová divně. U těch ostatních je to ale z jasného důvodu. Sirius Black.

*

"Poslouchejte!" Přiřítila se jedno odpoledne do pokoje Sof a mávala výtiskem Denního věštce.

"Co to zase máš?" Zamračila se Em. Sof přisedla na moji postel, kterou momentálně okupovala i Kat.

"Viděli Siriuse Blacka!" Ukázala nám titulní stranu. Byla na jí zase fotka muže se šíleným pohledem.

"A kde?" Zeptala se vystrašeně Laura.

"V Dufftownu. Je to kousek odsud," odpověděla jí hned Sof. S Kat jsme se na sebe nejistě podívaly.

"Myslíte, že míří sem?" Přisedla si k nám Em.

"Co by tady dělal? Proč by šel po dětech?" Zavrhla jsem tu možnost.

"Co já vím? Děti jsou bezbranné a ovlivňují dospělé. Rodiče sousty studentů pracují na ministerstvu."

"Já myslím, že jen prchá co nejdál. Kdybych byla na jeho místě, taky bych utíkala co nejdál od Azkabanu," zamyslela jsem se.

"Ještě, že na jeho místě nejsi," objala mě Kat. Měla pravdu.

*

"Ahoj," objaly mě dvě silné paže zezadu. Čekala jsem v sovinci už poměrně dlouhou dobu. Venku foukal ledový vítr a bylo poznat, že zima se rychle blíží.

"Ahoj. Už jsem myslela, že nepřijdeš," otočila jsem se na něj s úsměvem a pak zabořila obličej do jeho měkkého svetru. Dneska jsme měli jít do Prasinek, ale na poslední chvíli jsme si to rozmysleli a zůstali na hradě. Po obědě jsem si dělala nějaké úkoly a učila se, zatím co Fred s Georgem byli venku a dělali Bůh ví co.

"Jak tě to mohlo vůbec napadnout? Já abych nepřišel? To se nestane. Ani smrt mě nezastaví před tím, abych za tebou přišel," zasmál se a lehce mě políbil.

"Nechceš se jít projít po pozemcích? Celý den jsem nikde nebyla," navrhla jsem.

"Jasně," pokrčil rameny. Domluvili jsme se, že se za deset minut sejdeme u Velké síně a rozdělili jsme se. Vzala jsem to nejkratší cestou kolem knihovny.

"Mayo!" Zavolal na mě někdo zezadu. Otočila jsem se a najednou mě někdo sejmul.

"Sakra! Slez ze mě!" Vyjekla jsem, ale ten dotyčný se ani nehnul.

"Promiň. Neubrzdil jsem to. Běžím za tebou už od knihovny," zamumlal Sam a pomohl mi na nohy.

"Proč? Bože."

"Nemusíš mi říkat Bože. Stačí Same," ušklíbl se na mě a já jen protočila oči.

"Co chceš, Samantho?" Zeptala jsem se otráveně.

"No víš.. chtěl jsem se tě zeptat.. mohla bys mi s něčím pomoct? S něčím do Obrany. Vím, že tě Lupin doučuje a že chceš být bystrozorkou. Já taky a tak mě napadlo.. nezeptala by ses ho, jestli by nemohl doučovat i mě?" Nejdřív jsem vůbec nepochytila, co ten chlapec vedle mě mele.

"Co? Ty chceš chodit na doučování z Obrany?" Zeptala jsem se nevěřícně.

"Jo! Vždyť to říkám! Minulý rok byl úplně na prd, díky Lockhartovi. Tohle by mi strašně pomohlo.

"No," neměla jsem slov. "Možná bych se mohla zkusit zeptat."

"To bys byla nejlepší!" Rychle mě objal a pak zase zmizel. Nikdy bych neřekla, že někdo jako Sam bude chtít domluvit doučování. Rychle jsem se dostala do havraspárské věže, popadla bundu a běžela na sraz. Tak jako tak jsem tam dorazila později. Vyrazili jsme na procházku při západu slunce.

*

Ještě před prvním sněhem v Bradavicích propukla panika. Sirius Black se nějakým způsobem dostal do hradu. Podle toho, co jsem slyšela, v noci zaútočil v nebelvírských chlapeckých ložnicích. Kvůli tomu nás uprostřed noci vytáhli z vyhřátých postelí a hnali nás do Velké síně, kde bylo připravené ležení pro všechny studenty. Kat se mě držela jako klíště. Tu noc jsem nebyla schopná už znovu usnout. Ležela jsem a pozorovala začarovaný strop. Podle občasného zašeptání jsem nebyla sama. Druhý den nás ale všechny poslali zpátky do našich ložnic. Nikdo ale nepřišel na to, jak se sem Black dostal. Když jsme se pak směli vrátit do pokojů, Kat nedokázala usnout sama. Od toho incidentu se dělíme o jednu.