NOVÝ ZAČÁTEK

Nečekané události

 „Pane Weasley! To jsem rád, že jsme se potkali." Zeširoka se usmál táta, když přišel blíž. Za ním jsem zahlídla skupinku zrzků. No do prčic. Tohle je pan Weasley? Tátův šéf? A k tomu táta mého kluka? To je děsivá kombinace. Všichni zrzci se na mě s úsměvem otočili. Nenápadně jsem zavrtěla hlavou. Tohle nedopadne dobře

„Máte lístek do řady pod námi. To je skvělé a tohle je.." usmál se na mě mile.

„A-ano. Tohle je moje dcera Maya. Mayo tohle je.."

„Arthur Weasley. Jsem šéf tvého táty," potřásl si se mnou zvesela rukou.

„Moc mě těší, pane Weasley," usmála jsem se.

„Smím něco navrhnout?" Otočil se a mávl na Freda, aby přišel k nám.

„Samozřejmě," souhlasil táta. Jeho výraz ale skrytě říkal něco jiného.

„Co kdyby Maya vzala moje místo nahoře s mými dětmi a já tady zůstal s Vámi? Mladí si budou skvěle rozumět," navrhl a podíval se na Freda, který se postavil vedle něj.

„Ahoj," řekla jsem neutrálně. Hlavně nesmíme vzbudit podezření. Bylo by to docela překvápko.

„Ahoj," odpověděl Fred naooko odtažitě, ale s lišáckým úsměvem.

„Vy se znáte? To je skvělé."

„Viděli jsme se ve škole," řekla jsem rychle, než Fred stihl otevřít pusu.

„Frede, co kdyby Maya šla s vámi nahoru a já bych tady zůstal s kolegou? Všichni se aspoň líp poznáme," Fred jenom souhlasně přikývl a vyzval mě abych šla za nimi.

„Tak díky. Zatím," rozloučila jsem se a šla za Fredem.

„Máte velmi sympatického syna, pane Weasley," zaslechla jsem tátu. No jistě. Snaží si šplhnout.

„A vy krásnou dceru. To by byl pár, co?" Zasmál se pan Weasley a pak jsme zmizeli z doslechu.

„Slyšel jsi to, co jsem právě slyšela?" Zeptala jsem se Freda a podívala se na něj. Na tváři měl široký úsměv.

„Ani neví jak blízko jsou k pravdě. Takže.. Tvůj táta si myslí, že jsem sympatický?" Zeptal se pobaveně.

„A ten tvůj si myslí že jsem krásná."

„Taky že jsi," usmál se na mě a spiklenecky mrkl. Dívala jsem se na něj a najednou o něco zakopla. Fred mě naštěstí stihl chytit.

„Jsi nějaká nešikovná maličká," To oslovení maličká si neodpustil.

„Ha ha ha," zasmála jsem se ironicky. Když jsem se znova vydali na cestu, Fred se jemně dotkl mojí ruky. Otočila jsem se na táty. Oba se dívali naším směrem. Usmála jsem se jako by nic a pak se podívala jinam.

„Dívají se," špitla jsem. Fred jenom pokrčil rameny, vzal mě za ruku a propletl si se mnou prsty.

„A nijak mi to nevadí," Divadýlko „dělej, že se neznáme" nám moc dlouho nevydrželo. Za chvilku jsme dohnali zbytek zrzků.

„Co ty tady, krásko?" Usmál se na mě Bill.

„Tátové rozhodli, že spolu zůstanou dole a já tady budu s vámi. Nevadí?" Usmála jsem se na všechny.

„Vůbec ne. Aspoň se bude na co dívat, až mě ta hra omrzí," dodal ještě s úšklebkem, kterým obdařil rudnoucího Freda.

„Takže o vás už vědí?" Zeptal se George a kývl k našim spojeným rukám.