NOVÝ ZAČÁTEK

Květen

V květnu se začaly dít věci. Můj sen o Siriusi Blackovi se najednou vytratil. Najednou mě opustil i stres ze zkoušek. Hádám, že to bylo nějak spojené s hezkým počasím, které bylo každý den, nebo jsem to prostě všechno vyčerpala v minulých měsících. Teď se blížily letní měsíce. Většina studentů pátého a sedmého ročníku se povalovali na trávě, učili se a vystavovali své tváře slunci. Zbytek byl zalezlý v knihovně. V červnu to všechno vypukne. Páťáci budou skládat NKÚ a sedmáci OVCE.

Celý měsíc jsme s Fredem docházeli na školní tresty. Jednou nás nechali leštit všechny famfrpálové trofeje a jindy jsme zase čistili klece zvířatům, která profesoři používali při hodinách. Velmi mě překvapilo, že v Bradavicích je místo jednoho skleníku prostor podobající se zoologické zahradě. Byla tam spousta zvířat. Ať jsem se snažila sebevíc, všechny jsem je pojmenovat nedokázala. Péči o kouzelné tvory jsem trochu zanedbávala.

*

"Co myslíš že budeme dělat dneska?" Zeptala jsem se Freda, když jsme mířili k Filchovu kabinetu. Dnešní trest nám má zadat on.

"To netuším. Vsadím se s tebou o co chceš, že bude tužebně vzpomínat, jak kdysi se místo trestů věšelo za palce ve sklepeních," uchechtl se a zatahal mě za palec u ruky.

"Tohle není můj první trest, Freddie. Tohle by byla předem prohraná sázka. Slyšela jsem ho to říct už milionkrát," zašklebila jsem se na něj. Ani jsme tam nestihli dojít. Filche jsme potkali na chodbě.

"Dobrý večer," pozdravila jsem slušně. Filch se na mě otočil.

"Dnes si vás vyžádal profesor Snape," zavrčel bez pozdravu. "Tresty. Pche. Kdysi bylo trestem pověšení za palce ve sklepeních. To mi vážně chybí," zamumlal a zase odešel. Tak ještě že jsem se nevsadila.

"Co to mělo znamenat?" Zamračil se Fred.

"To neřeš," pokrčila jsem rameny. "Radši bychom měli jít za Snapem. Jeho tresty jsou vždycky na dlouho."

"To sice jo, ale víš co to znamená?" Zavrtěla jsem hlavou. "Znamená to, že nás zavře do třídy a někam zmizí. Budeme to tam mít jenom pro sebe," zavrněl mi do ucha a mě hned naskočila husina.

"Uvědomuješ si, že právě kvůli tomu ty tresty máme?" Otočila jsem se na něj nevěřícně.

"Já to beru spíš jako rande. Každodenní," usmál se na mě.

"Já ti nevím. Běžně na rande nic neleštím nebo nedrhnu kartáčem."

"To já taky ne, ale celý se to tomu podobá," nechápavě jsem se na něj podívala.

"Jak to myslíš?"

"Tak za prvé, rande bývá většinou večer. Tohle je večer. Za druhé, na rande jdeš s člověkem kterého máš ráda nebo miluješ. Jsme tady spolu takže to splňuje i druhý bod."

"A za třetí?" Zastavili jsme se u Snapeova kabinetu.

"Za třetí.." začal, ale myšlenku nedokončil. Dveře se rozletěly a v nich stál profesor Snape.

"Opravdu jste si mysleli, že strávíte celý večer mluvením na chodbě? Srážím každému pět bodů za pozdní příchod," zamračil se na nás. To to opravdu hezky začíná.

"Jdeme," vybídl nás. Snape nás zavedl do malé místnosti vedle učebny lektvarů. Když jsme vešli dovnitř, profesor zůstal stát u dveří a rozsvítil. Když se v místnosti udělalo světlo, uviděla jsem hromady špinavých kotlíků. Tak dneska to bude dřina.

"Hůlky," vyzval nás. Sotva jsme je vytáhli, Snape nám je zabavil.

"Ale jak to máme udělat? Bez hůlek?" Divila jsem se. Profesor mávl svou hůlkou a mě i Fredovi do ruky přistál kartáč. Na zemi se pak objevily dva kýble s vodou.