NOVÝ ZAČÁTEK

XXXIV.

Rychle jsem k němu přišla a vzala si ji. Byla rozlepená, trochu zažloutlá a rozhodně bych řekla, že byla plná. Její obsah mně celkem překvapil. Byla plná fotek. Posadila jsem se na matraci a vytáhla je z obálky. Remus si ke mně přisedl.

První fotka mi úplně vyrazila dech. Byl na ni Sirius a Mira. Byli v nějaké letní zahradě, oba se šťastně usmívali a drželi se za ruce. Takhle jsem Siriusovy oči zářit nikdy neviděla. Oba vypadali spokojeně, zamilovaně. Slušelo jim to spolu. Když přejdu fakt, že vypadám úplně stejně jako Mira, dokážu říct, že hezčí pár si neumím představit. Na další fotce byla opět Mira. Seděla na křesle, usmívala se do foťáku a hladila.. hladila si lehce vystupující břicho. To už byla těhotná. Slza mi stekla po tváři. Rychle jsem setřela její mokrou stopu a radši vzala další fotku. Ta byla očividně pořízena v zimě v nějaké horské chatě. Z fotky se na mně usmívala těhotná Mira a usměvavá zrzka s miminkem zamotaným v několika dekách.

„To je Harry?" Zeptala jsem se Remuse.

„Ano," usmál se smutně.

„Tuhle fotku si pamatuju. Fotil jsem ji. Bylo to asi pět měsíců po jeho narození. Byli jsme ve Švýcarsku. Do smrti na to nezapomenu," Remus zamrkal, aby zahnal slzy.

„Jakto? Co se tam stalo? Co jste dělali ve Švýcarsku?" Vyzvídala jsem. Remus se na mě podíval, pak se opřel o zeď za námi a zavřel oči.

„Už je to tak strašně dlouho, ale přijde mi to jako včera. Patnáct let. Strašně to uteklo. Mira dostala pár týdnů před Vánocemi pozvání od svého bratra. Přestěhoval se se svou ženou do Švýcarska a chtěl, aby Mira na pár týdnů nebo na svátky přijela. Ji nenapadlo nic jiného, než nás všechny vzít sebou a oslavit Vánoce na horách. Všichni společně. Nejprve jsem jet nechtěl, asi si dokážeš představit proč, ale nakonec jsem jejímu nátlaku podlehl. Měla dobře propracované přesvědčovací metody. Přesvědčil jsem ji aby aspoň počkala až bude po úplňku. Vycházelo to naštěstí dobře. Ke Keathovi jsme dorazili pár dní před Vánocemi. Ze začátku vypadal trochu vyděšeně, když místo jedné osoby jich tam přišlo pět a mimino. Luce, Keatova žena, ale byla radostí bez sebe. Miluje velké návštěvy. Úžasná žena. Vždycky měla dobrou náladu, která byla strašně nakažlivá. Chvíli jsem si myslel, že nám tajně podává nějaký lektvar, co nám zlepšuje náladu. Ale bylo to v ní. Její vnitřní dar. S Keathem tvořili úžasný pár. Všechen čas, který jsme tam strávili, jsem si připadal jako normální člověk. Užívali jsme si zimní radovánky. Sirius s Jamesem vymýšleli rošťárny jako za školních let. Když byli ti dva spolu, chovali se jako děti. Člověk by o nich neřekl, že ten jeden je otec a druhý skoro otec. Tahle fotka je z předposledního dne. Dámy, já a Harry jsme zůstali doma a zbytek chalupářů šel nakoupit. Trávili jsme celé odpoledne u krbu, pili horkou čokoládu, dělali fotky a užívali si posledních klidných chvil. Všichni byli tak šťastní. Bohužel, další den jsme museli odjet. Harry tam trochu nastydl a Lily se o něj strašně bála," zhluboka se nadechl, jako by chtěl ještě něco říct, ale pak jen zavrtěl hlavou.

"Přál bych si vrátit čas. Upravit minulost. Zachránit je všechny a prožívat takhle každou zimu."

"Ty víš, že bys mohl. Že ano? Stačí jen najít obraceč času a.."

"Ne, Mayo. Tak jednoduché to není. Nemůžeš změnit minulost aniž by to nemělo následky."

"Ale Harry s Hermionou to před pár lety udělali."

"Ano. Jenže to, že zachránili Klofana a Siriuse zřejmě nebylo klíčové. Nebyl to pevný bod v čase a nebylo to nic, co by ovlivnilo historii," pak se zarazil. "I když kdo ví? Třeba to, co se stalo teď na ministerstvu, bylo odloženým osudem z onoho dne. Zase se obnovila rovnováha," tahle slova byla jako sůl do otevřené rány. Že by byl osud opravdu tak nemilosrdný? Že by vesmírným silám záleželo na životě jednoho nevinného kouzelníka? Jestli tady existuje Bůh, Merlin, Poseidón nebo cokoliv jiného nadpřirozeného, proč by ho chtěli mrtvého? Může v tom být něco jiného? Opravdu Sirius zemřel, když propadl obloukem?