NOVÝ ZAČÁTEK

VIII.

Asi po půl hodině na nás volala paní Weasleyová, že je večeře hotová. Byla jsem ještě pořád rozčílená z toho, jak je ministerstvo... ne. Nesmím na to myslet, nebo pokazím celý večer a to si ostatní nezaslouží. Pod schody na nás čekali Weasleyovi s Remusem.

„Doufám, že máte hlad děti," usmála se na nás paní Weasleyová.

„Harry Pottere!" Ozvalo se za nimi. Dopředu si probojoval cestu Sirius.

„Siriusi!" Harry ho nadšeně objal.

„Můžeme?" Ukázal pan Weasley do jídelny. Všichni jsme si posedali kolem dlouhého stolu. Zbylo na mě místo mezi Fredem a Siriusem. V místnosti stále byli i lidé z řádu. Včetně Moodyho. Jacob ale zmizel.

„Pan Hunt se omlouvá, ale musel odejít. Mám Vám vyřídit, že Vás zítra opět vyzvedne," řekl mi jeden z těch neznámých.

„Eh.. dobře. Děkuju," Fred pod stolem nahmatal mou ruku.

„To myslíš vážně? Ty v tom budeš pokračovat?" Zamračeně se na mě podíval.

„Je to příprava na mojí budoucí práci. Samozřejmě, že budu pokračovat. A po škole mě bude čekat další." Řekla jsem prostě. Snažila jsem se potlačit myšlenku, že bych se na to všechno vykašlala a zůstala tady s Fredem. Pozorovala jsem Tonksovou, jak zrovna změnila barvu vlasů. Pak se najednou její nos začal měnit na kachní zobák.

„Jak to dělá?" Podivila jsem se polohlasně.

„Nymfadora je metamorfág. Tohle je u ní normální. Dokáže měnit svoji podobu," zasmál se Sirius.

„Večeře!" Z kuchyně se k nám nesly plné talíře. Připadala jsem si skoro jako v Bradavicích. Když jsme každý dostal své jídlo, hladově jsem se do toho pustila.

Po večeři jsme s Hermionou a Ginny pomáhaly paní Weasleyové s nádobím. Za odměnu do nás nacpala ještě výborné domácí sušenky. Pak jsme se vrátili do jídelny. Harry se Siriusem něco horlivě řešili.

„Chci se přidat!" Vykřikl Harry.

„Harry není James, Siriusi!" Řekl rozhořčeně Remus.

„O co jsme přišly?" Sedla jsem si vedle Tonksové. Ta ke mně přistrčila Denního věštce. Na titulní stránce byl článek o Harrym a Brumbálovi. Chlapec který lže. Rychle jsem si ho přečetla.

„To si dělají srandu?" Podívala jsem se na všechny.

„Bohužel ne," zavrtěl hlavou Remus.

„Co budeme dělat?"

„Vy určitě nic, Radfordová!" Přerušil mě Moody. Už už jsem se nadechovala k tomu, že mu řeknu pár ošklivých věcí, ale Sirius mě přerušil.

„Ty nebudeš dělat nic, Mayo. Brumbál tě sice chce ve svých řadách, ale jak si mi sama řekla. Až po škole," zamračila jsem se na něj.

„Cože? Tahle bábovička se má přidat k Řádu? To sme na tom tak špatně?" Rozchechtal se Moody. Ten nevychovanej, hnusnej, smradlavej, protivnej..

„To ti opravdu Brumbál nabídl?" Pokusil se odvést mou pozornost Remus.

„Jo. Hned na začátku prázdnin."

„To snad není možné! To do toho chcete zatahovat i děti? To nedovolím! Jen přes mou mrtvolu!" Rozkřikla se paní Weasleyová. „Všichni, co nejsou členy Řádu, okamžitě do postelí! Šup!" Vyhnala nás ven za dveře.

„Brumbál ti nabídl, aby ses přidala k Řádu? Proč?" Zeptal se mě Harry po chvilce ticha.

„Protože jsem se rozhodla stát bystrozorkou a to se hodí. Řád potřebuje lidi, co umí bojovat." Pokrčila jsem rameny a vydala se společně s ostatními nahoru. S omluvou, že jsem unavená, jsem se zavřela do svého pokoje. Nebyla to jen výmluva. Opravdu jsem byla unavená. Rozhodla jsem se, že si dám sprchu a půjdu si lehnout. Najednou mi něco došlo. Nevím, kde je koupelna.

„Copak to děláš?" Ozval se hlas ze dveří.

„Chtěla bych se jít osprchovat, ale teď mi došlo, že nevím, kde je koupelna. Poradíš mi?" Otočila jsem se s úsměvem na Freda. Ten se neslyšně přesunul ode dveří ke mně.

„To je náhoda. Zrovna sem myslel na to samý."

„Že nevíš, kde je koupelna? Tak to mi asi nepomůžeš," ušklíbla jsem se.

„Ty víš, jak to myslím."

„Ne. Frede. Ne. Víš, jak to dopadlo posledně, když jsme spolu byli v koupelně," jeho úsměv se rozšířil a v očích se mu zablesklo.

„Na to nikdy nezapomenu. Tady by to ale nemělo tu správnou atmosféru. Je tu jenom sprcha. Neříkám, že by to nešlo, ale.."

„Ale tvoje mamka tady hlídkuje. Vůbec bych do ní neřekla, že bude mít takový.. mocný hlas. Když se dole rozkřikla.."

„Jo občas z ní jde trochu strach."

„Tak to riskovat nebudeme, ne?" Protáhla jsem se kolem něj.

„Ne," povzdechl si.

„Kde je koupelna?" Zeptala jsem se ode dveří.

„Hned vedle. Napravo," poslala jsem mu vzdušnou pusu a vyrazila do koupelny. Po teplé sprše, kde jsem strávila asi 10 minut jen stáním a přemýšlením, jsem se vrátila zpátky do pokoje. Vzala jsem si místo pyžama jen kalhotky a Matyho bílé tričko. Od oněch prázdnin ho občas používám místo pyžama. Fred byl rozvalený na mé posteli. Měl na sobě jiné tričko a kraťasy než předtím.

„Na co tu čekáš?" Ušklíbla jsem se a zamotala si mokré vlasy do ručníku.

„Na tebe, samozřejmě. Co to máš na sobě?"

„Tričko. To víš, léto je horké. Nic víc nepotřebuju," zasmála jsem se a položila věci na židli.

„I tak je to moc," popadl mě za pas a stáhl k sobě do postele.

„Ne! Budu mít mokrou postel!" Vypískla jsem a snažila se rychle vyhrabat pryč.

„To uschne," přetočil si mě na sebe. Pohodlně jsem se na něj položila.

„Co jsi vůbec dělal tu půlku prázdnin?" Začala jsem a položila si hlavu na jeho hrudník.

„Pořád plánujeme. Vždyť víš. Místo, kde bude obchod a tak. Potřebujeme něco levnějšího, aby nás to úplně nevysálo hned na začátku. Bylo by super najít něco v Příčný ulici."

„Jo to jo. Chodí tam spousta lidí, každý den. Určitě byste měli každou chvíli vyprodáno. A už máte název? Jak pojmenujete ten obchod?"

„To ještě přesně nevíme. Nějaký nápady máme, ale pořád tomu ještě něco chybí," pokrčil rameny. S úsměvem jsem se na něj podívala.

„Co je?"

„Nic. Já jenom.. hrozně rychle to uteklo. Ještě nedávno sem byla v Bradavicích poprvé a teď už budu končit. Není to tak dávno, si po mě hodil rachejtli a teď? Ležíme spolu v posteli a vyprávíš mi o vašem obchodu a plánu do budoucna," trochu na mě dolehla nostalgie. Jsou to jenom dva roky. Teprve dva roky. Už dva roky. Tak strašně rychle to uteklo.

„Na plánování budoucnosti není nic špatnýho. A to ještě nevíš o tom společném bydlení."

„Společném bydlení?"

„Jo. V Příčný ulici končí jeden obchod. Docela velkej. V horních patrech sou byty. Tak mě napadlo.. kdyby to vyšlo.. jestli bys třeba nechtěla.. jeden by mohl být náš," moment. Zdálo se mi to, nebo se mě zrovna zeptal, jestli s ním nechci bydlet?

„Vypadáš šokovaně. Nebude to hned. Počítám, že tak dva roky to trvat bude. Jestli se ti ten nápad nelíbí, tak.."

„Líbí. Moc se mi líbí," usmála jsem se a dlouze ho políbila. On mi polibek hned začal oplácet. Pane jo. To je fofr. Na chvíli jsem se odtáhla.

„Zůstaneš tu se mnou?" Zeptala jsem se, kdy jsem popadla dech.

„Nikdy se už od tebe nehnu," přitáhl si mě do medvědího objetí a znovu políbil.