NOVÝ ZAČÁTEK

III.

**

Padala jsem černočernou tmou a pak uviděla světlo. Ocitla jsem se na školních pozemcích. Podle přírody bych odhadovala, že je jaro.

„Počkej!" Zaslechla jsem klučičí hlas.

„No tak pohni, Tichošlápku!" Otočila jsem se. Kolem mě proběhli dva kluci. Mohlo jim být tak maximálně 15. Víc určitě ne. Běželi směrem k jezeru. Hned jsem je následovala.

„Co tu zase chceš, Pottere?" Ozval se naštvaný dívčí hlas. Pottere? To jako Harryho táta? Když jsem přišla blíž, hned jsem měla jasno. Koukala jsem se na Harryho kopii. Nebo spíš Harry je přesnou kopií svého otce. Až na ty oči. Vedle Jamese Pottera stál ten druhý mladík. Hned jsem v něm poznala Siriuse. Páni. Dřív byl opravdu hezký.

„No tak, Evansová. Co by ti udělalo jedno rande? Byl by to ten nejlepší večer v tvém životě," pořádně jsem si prohlédla onu dívku. Dlouhé zrzavé vlasy, jasně zelené oči. Tohle bude určitě Harryho máma. Zatím se k sobě ale moc nemají.

„To určitě. Už mi nelez na oči!" Vykřikla a utekla.

„No chápeš to, Tichošlápku? Jak je možně, že mě pořád nechce?"

„No já nevím, Dvanácteráku. Asi nejsi její typ," zasmál se Sirius a pak najednou ztuhl.

„Co je?" Zeptal se James svého kamaráda.

„To je ona," zašeptal Sirius. Podívala jsem se stejným směrem. Od hradu šly dvě dívky. Jedna taková malá blondýnka a druhá.. vypadala úplně jako já! To není možné!

„Tak na co čekáš? Běž za ní! Takovej tvrďák jako ty! Takovej lamač srdcí! Přece by ses najednou nebál oslovit jednu holku. S kolika holkama si už chodil? Snad s deseti. Tohle nebude rozdíl," pošťuchoval Siriuse James Potter.

„Když ty to nechápeš. Ona je jiná. Úplně jiná než holky, se kterejma sem chodil. Ona.. sakra Merline. Nikdy se na mě ani nepodívala. Proč mě to tak strašně štve?" Sirius se zhroutil do trávy.

*

Pak se vzpomínka proměnila.

Stála jsem na rušné chodbě. Moje minulé já šlo přímo proti mně a neslo v náručí snad dvacet knih. Vypadala starší než předtím. Najednou zakopla a natáhla se na podlahu. Knížky se rozletěly po zemi.

„Sakra." Špitlo mé já.

„Počkej! Pomůžu ti." Přiřítil se najednou od někud Sirius a rychle začal sbírat rozsypané knížky.

„Ehm. Děkuju." Začervenala se dívka.

„Sirius. Jsem Sirius." Představil se Siri s úsměvem.

„Já vím kdo jsi. Já jsem Mira," Usmála se na něj plaše. Siriusovi úplně zajiskřilo v očích.

*

Najednou jsem stála ve Velké síni. Byl vánoční ples. A zřejmě už bylo pozdě, protože tu zbývalo jen pár opozdilců. Mezi nimi byli i Sirius a Mira. Tančili spolu.

„Děkuju za to, že jsi mě pozval," zaslechla jsem Miru. Sirius se na ni přiblble uculil.

„To já děkuju tobě. Strašně jsem se bál, že mě odmítneš."

„To bych neudělala," usmála se na něj Mira. Celý tenhle rozhovor byl tak upřímný. Byli spolu tak kouzelní. Když pominu fakt, že ona vypadá jako já. Sirius ji lehce pohladil po tváři a pak ji dlouze políbil.

*

Nebelvírská společenka

„Jsem strašně rád, že sis konečně našel tu pravou. Byla to sice doba, ale nakonec se ti to povedlo," poplácal další hnědovlasý chlapec Siriuse po rameni. Hádala bych, že to je Remus Lupin. Všichni vypadali nějak jinak. Hádala bych, že to je vzpomínka z posledního ročníku.