NOVÝ ZAČÁTEK

4.

 Vykoukla jsem z poza pytle a uviděla ty staré známé bystrozory. Takhle rychle mě můžou najít?

„Myslel jsem si, že už tu nebude."

„Kam myslíš, že se poděla?"

„Daleko se snad nedostala. Prohledáme budovu a počkáme na další informace. Doufám, že se nerozhodla opustit Anglii. Nechtěl bych, aby z toho udělali mezinárodní záležitost. Pokazilo by to pověst britského Ministerstva."

„Slyšel jsem, že se chtěla stát bystrozorkou. A prý už prošla nějakým lehkým školením od Hunta."

„Hunta? Jacoba Hunta? Tak to budeme mít co dělat aby,..." víc jsem už neslyšela, jelikož oba zašli do budovy a zavřeli za sebou těžké dveře. Jacob má asi mezi svými kolegy respekt.

Na střeše zavládl klid. Kromě hluku z ulice jsem nic nezaslechla. Toho klidu bych měla využít. Zamávala jsem křídly a vydala se na cestu. Podél řeky se dostanu k moři. To je zaručené. Až odejdu, dost jim to ztíží hledání. Letěla jsem tak vysoko, jak mi vítr dovolil. Pořád jsem se ale měla na pozoru. Za chvíli jsem se dostala k Londýnskému předměstí. Největší nebezpečí bylo zažehnáno. Teď už jen najít nějaký přístav a chytit si loď na druhou stranu kanálu. Přelet nad mořem by zaručeně byla moje smrt.

*

Cesta do Doveru mi zabrala skoro dvě noci. Dny jsem strávila schováváním v lesících podél silnic. Čím jsem byla blíž moři, tím hůř se mi letělo. Mohl za to těžký mořský vzduch. Byla to ale dobrá zpráva. Už jsem se blížila. Do přístavu jsem se dostala těsně před tím, než začalo vylézat slunce. Byl to nádherný pohled. Tmavomodré nebe se rozestupovalo před slunečními paprsky a obzor se začal zbarvovat do růžové a oranžové. Navíc se všechna ta krása odrážela od hladiny poměrně klidného moře.

Fredovi by se to líbilo. Takový romantik a .... Zatraceně. Celé noci, co jsem byl vzhůru, jsem se snažila nemyslet na to, že jsem ho nechala doma a teď mě dostane východ slunce do úzkých. Vím, že kdybych mu řekla, po dlouhé diskuzi s Georgem by souhlasil, že půjde se mnou. Nebo dokonce půjdou oba. Možná by to bylo jednodušší, kdybychom na to byly dva. Nebo by se to taky mohlo pěkně zkomplikovat. Musím myslet na to, že Fred je v bezpečí domova. Relativně v bezpečí. Když si odmyslím Voldemorta a ty jeho žížaly nebo co to mají ve znaku. Ne. Nesmím na to myslet. Mám svou cestu a musím jí projít za každou cenu a co nejrychleji. S Voldemortem se vypořádám později.

V přístavu byly přistaveny desítky lodí, které se chystaly za prvního denního světla vyplout. Chvíli jsem poletovala s racky na přístavem a hledala tu správnou loď. Většina lodí však mířila do jiných částí Británie. Nakonec jsem našla dvě, které by mi vyhovovaly. Jedna jela směrem na Dunkerque a druhá mířila do Hamburku. Poměrně dlouho jsem se nad nimi rozhodovala.

Potřebuju se dostat do Švýcarska. Zásoby na takovou cestu určitě nemám. Nezvládla bych bez nich ani přeletět Francii natož se vydat do Alp. Slíbila jsem si, že už krást nebudu takže mi zbývaly dvě možnosti.

První byla vyhledat ve Francii Arthura. Dokázala jsem si živě představit jeho reakci, kdybych se z ničeho nic objevila na jeho prahu. Všeho by nechal a sotva bych si odpočinula, vydal by se se mnou. To nemůžu riskovat.

Zbývá tedy jediné. Navštívím svůj domov a budu doufat, že mi moje máma bude ochotná pomoci. Rychle jsem se snesla mezi kontejnery naskládané na lodi mířící do Hamburku. Přes Německo bude určitě lepší cesta než přes Alpy. Moje místo mělo pěkný výhled na většinu paluby, ale zároveň jsem byla schovaná před případnými zvědavci.

Když loď vyrazila od břehu, chvíli jsem pozorovala dění na palubě. Všechno šlo podle plánu. Neviděla jsem ani jednoho bystrozora. Když se pohyb na palubě přesunul do trupu lodi, odhodlala jsem se přeměnit zpátky. Slunce se mezitím vyhouplo na oblohu. Natáhla jsem se na kontejner a užívala si sluneční paprsky, které příjemně hřály. Problém nastal tehdy, kdy jsem začala usínat. Měla bych zůstat vzhůru, kdyby se náhodou někdo rozhodl jít kontrolovat náklad. Teď jsem vlastně uprchlík. Slíbila jsem si, že jakmile doplujeme do přístavu, najdu si nějaké bezpečné místo a pořádně se prospím. Tam, kam mířím, mě snad nikdo čekat nebude.