Forbidden love - Zakázaná láska

I'll wait till morning. - Počkám do rána.

"Pojď spát lásko, co vůbec děláš vzhůru? Vždyť je teprve.. kolik vlastně je? To je vlastně jedno. Je sobota, pojď sem.." Natáhla ruku a ještě polopile se usmála. Vzhlédl jsem k velkým hodinám uprostřed místnosti. Bylo pár minut po osmi. Odhaduji že podle toho jak vypadám bych měl spát nejméně ještě další čtyři hodiny. Ale byl jsem ranní ptáče. Po tátovi.  To teď ale nebylo důležité. Potřeboval jsem něco vědět a hned.

"Podívej Penny, my jsme spolu.. no.." Nedokončil jsem otázku. Penny se na mě usmála.

"Ne hlupáčku, zatím ne." Usmála se a zavřela oči. Dobře, alespoň že tak. Vstal jsem a přesunul se do koupelny. Zamknul jsem za sebou dveře a posadil se k otevřenému oknu. Čerstvý vzduch pomáhal. Naklonil jsem se nad umyvadlem, když jsem uviděl jak hrozně vypadám. Kruhy pod rudýma očima, vlasy rozcuchané a z úst mi byla stále cítit ohnivá whiskey. A když jsem tak na sebe hleděl vzpomněl jsem si. Vzpomněl jsem si na to, jak jsem líbal polonahou Penelopu a všichni tleskali. A pak ty oči, ty pronikavě zelené oči. Uviděl jsem Lily. Odešla a já věděl, že musím za ní. Viděl jsem ji na chodbě, jak se opírá o zábradlí, tiskne si ruku na srdce a pláče. Jak jsem to mohl udělat? A pak jsem si rozpomněl na její slova. 'Hlava tě bude bolet tak, že si budeš myslet, že se ti rozskočí', 'Bude ti špatně', 'Počkám až si uvědomíš vedle koho ležíš.' 'Počkám až si na tohle všechno vzpomeneš a uvědomíš si, že ten kdo vedle tebe leží bych sice měla být já, ale nejsem', 'Budeš přemýšlet, jestli jsi se s Penny doopravdy vyspal, nebo ne..' Nejraději bych si dal pěstí. Opláchl jsem si obličej vodou, oblékl jsem si čistou košili a i přes to, jak špatně mi bylo vydal jsem se do prázdných chodeb ospalého hradu. Musel jsem Lily vidět, musel jsem ji omluvit. Musela vědět, že.. že co? Že jsem hajzl, který si ji nezaslouží, který jí stále jenom ubližuje a který by zasloužil pořádně přes hubu? Když jsem se toulal prázdnými chodbami můj opilecký mozek mi nabízel nepřeberné množství toho, co bych si zasloužil a nic pozitivního to nebylo. Zrovna, když jsem procházel okolo Nebelvírské společenské místnosti otevřel se portrét buclaté dámy a já uviděl záplavu zrzavých vlasů. Setřela si poslední slzy, rozhlédla se, zda ji nikdo nevidí a opřela se o stěnu. Po tvářích jí začaly stékat další slané slzičky a ona přitiskla víčka pevně k sobě. Trhaně se nadechovala a k hrudi si tiskla nějakou knihu. Lily ráda dlouho spala, takže ji muselyy probudit nejspíš myšlenky. 

"No tak Lily, no tak nesmíš plakat.." šeptala si a já s ní plně souhlasil. Vyšel jsem ze svého úkrytu zpoza rohu.

"Lily.." zašeptal jsem, ona otevřela své veliké zelené uplakané oči a podívala se na mě. "Jak jsem ti mohl takhel ublížit?" zašeptal jsem do ticha přerušovaného jen jejímy vzlyky. Překvapeně se na mě dívala, jako bych byl snad přízrak. Pak zavrtěla hlavou.

"Jsi vzhůru brzy." zaštkala tiše.

"Ale no tak Lily, víš že vstávám brzy, ale tohle teď nebude řešit že ne?" Pokrčila rameny. Byla tak nevinná. Moje malá Lily. Nechápal jsem, jak jsem něco takového mohl udělat někomu takovému. James měl pravdu, měl bych ji nechat jít, jenom ji trápím. A to nechci. Když jsem tam tak stál a přemýšlel udělalo se mi ještě hůř než předtím. Když jsem viděl utrápenou Lily, když jsem si vzpomněl na včerejší noc a na to co jsem málem udělal, bylo mi špatně ze sebe. Lily ke mě však příšla místo toho, aby co nejrychleji zmizela.

"Potřebuješ na vzduch." Dodala prostě a chytla mě jemně za zápěstí. Táhla mě po shcodech dolů, až jsme se ocitli venku. Cítit její ruku přávě teď bylo přjemnější, než kdy jindy. "Lepší?" Ale lepší to nebylo. Pevně jsem jí stikl ruku a do očí se mi nahrnuly slzy. 

"Lily jdi pryč.." vykoktal jsem.  Jen mi oplatila pevný stisk ruky a odhrnula mi vlasy z obličeje. Klečela u mě, když jsem zvracel, držela mě  za ruku a hladila mě po tváři. Vyčerpaně jsem se posadil na kamenné schody. Sedla si na schůdky vedlě mě a já se natáhl pro jeji ruku. Po tvářích mi ještě tekly poslední slzy. Držel jsem její drobou ručku ve svých dlaních ale ve vzduchu se vznášelo napětí způsobené jedinou neyslovenou otázkou. "Já s ní nespal Lily." Odhodlal jsem se konečně vyslovit pravdu. Můj hlas zněl značně unaveně. "Nechtěl jsem ji ani políbit a mrzí mě, že jsi to viděla a mrzí mě, že jsem to udělal. Miluju totiž tebe. A myslím to vážně, když to říkám. Omlouvám se, omlouvám se za všechno, co jsem udělal..Jsi můj poklad, podívej se, co vše pro mě děláš i po tom co jsem se zachoval jako největší idiot. Nevím co bych bez tebe dělal. Kdokoliv jiný by to se mnou už dávno vzdal." snažil jsem se myšlenky nějak utřídit do smysluplné souvislé věty. V ten moment se Lily opřela o mé rameno a já ji k sobě přitisknul. "Už nikdy tě nepustím.." zašeptal jsem. 

"To doufám." Odpověděla prostě. Venku bylo stále docela chladno i když byl už skoro březen. Ale bylo krásně, čerstvý vzduch a slunce. A Lily. I když jsem měl na sobě jen košili, byl jsem šťastý, mohl jsem ji hladit po jejích zrazavých vlasech a sem tam si ukrást nějaký ten polibek.