Forbidden love - Zakázaná láska

Is he back..?

//Jelikož teď odlétám na 14 dní do Karibiku, konkrétněji do Dominikánské republiky, tak vám sem přidávám nejnovější kapitolku!:) Snad se vám bude líbit, někteří z vás si už dlouho něco takového přáli, ale říkám vám předem, aby jste se zatím opravdu moc neradovali:) No, uvidíme co bude dál:) Hádám, že se vrátím s plným popsaným blokem!:D N.

  "Lily?" Promluvil po dlouhé chvíli ticha Scorpio mé jméno. Ještě chvíli jsem nehnutě a tiše pozorovala obláčky kouře, které jsem vytvářela z cigaretového dýmu a až pak jsem k němu zvedla zrak. Zjistila jsem, že mě se zájmem pozoruje. "Ano?" Zeptala jsem se tiše a povytáhla si hedvábnou přikrývku, která mi zakrývala nahé tělo výš. Jen se pousmál, ale dál se mi díval do očí. Pak se nade mě naklonil blíž. "Co chceš dělat až zkončích v Bradavicích?" Zeptal se zaujatě a já se zase zamyslela. "Všechno." Odpověděla jsem po chvíli zasněně a zadívala jsem se na něj. "A ty?" Zeptala jsem se. Já měla ještě dva roky a NKÚ před sebou. On by si měl vybírat už teď, ale byl to Malfoy. Nemusel nic, co nechtěl. "Já taky." Sklonil se ke mě s úsměvem a políbil mě. Polibek jsem mu oplatila, i když jsem se nedokázala ubránit malému úsměvu. Pak jsem se ale přistihla, že přestávám myslet racionálně, ruku jsem měla napůl zapletenou v jeho vlasech a na jeho tváři a sebeovládání jako by bylo pryč. Dokázala jsem myslet jen na jeho rty a oči.. Naštěstí mi došel dech, a tak jsem polibek ukončila. Chutnal zvláštně. Jinak než předtím. Možná trochu po cigaretách. "Počkám si na Tebe." Řekl nadšeně. "A pak budeme dělat všechno spolu. Procestujeme svět, zkusíme všechno, co budeš chtít.." Rozplýval se a mě přišla ta představa velmi lákavá. S ním nebylo nic nemožné. Nebylo neméžné ani to tady prostě ležet a dělat to, co děláme, když bychom po tom všem neměli. Rozhodně jsem přikývla a znovu ho políbila. Ten večer, jako by se všechno zlomilo. Už jsem nemínila stihnout večerku. Od té doby jsme se nevídali jen třikrát týdně, ale každý večer a několikrát jsme v komnatě nejvyšší potřeby strávili i celou noc a den na to. Všechno se postupem času měnilo. Na stole už neležela jen krabička cigaret, ale i dvě skleničky šampaňského s jahodami. Nelíbal mě už naléhavě, ale jemně, stejně jemně mě pokládal na postel, jako by měl strach, že jsem z porcelánu, ale přece se nebál. Bylo to jiné, bylo to zvláštní, bylo to krásné a já to milovala. Dlouhou dobu jsem si lámala hlavu s tím, jak to nazvat. Nakonec jsem se zabraná do myšlenek dobrala k přívlastku dospělejší. Dospělejší, než dřív. Nebyly okolo toho žádné scény, ale nebylo to ani čistě odreagování, jako u Christiana. Večery prostě patřily nám a já se často přistihla, ať už při psaní domácích úkolů, nebo při hodinách, že je to jediný záchytný bod, který mě nutí přežít dvouhodinovku lektvarů, nebo dějiny čar a kouzel. Dělalo mi docela potíže vymýšlet před Liv nové a nové výmluvy, ale všechno mi to za to stálo. Postupem času jsem přišla na geniální lež. Vymyslela jsem si, že chodím na doučování, ale nesmím o tom mluvit, jinak by si ostatní mohli myslet, že jsem protekční spratek a nebo že jsem opravdu hloupá. A že když mě nevidí večer a ani ráno, ještě jsem nepřišla, nebo už jsem zase pryč. Zdálo se, že už to nemůže být lepší, i když mi představy trošinku kazila spousta učení, ale i to dokázaly vynahradit večery, kdy jsme se Scorpiem jen leželi ruku v ruce, on mě objímal a dokázali si hodiny intelektuálně ale i hloupě povídat o všem možném a nemožném. A tak se září v tomhle duchu pomalu přehouplo do října. Když jsem se dalšího večera sešla se Scorpiem, nevypadal příliš nadšeně, ale neptala jsem se. Když jsme došli do komnaty, nijak se od posledních dní nelišilo, což mě uklidnilo, protože, kdyby se dělo něco vážného, určitě by se změnila podle jeho nálady. Přitáhla jsem ho k sobě, ale on se odtáhl. Znepokojeně jsem se na něj podívala. "Lily.." Začal s výdechem. "Co kdybych ti pověděl, že jsem tě podvedl s Penny?" A bum. Bylo to tady zase. Ustoupila jsem od něj pár kroků dozadu a málem jsem zakopla. Instinktivně mě zachytil, ale já se mu vyškubla. "Nesahej na mě.." Vydechla jsem. "Lily.." Řekl normálním hlasem, který se na rozdíl od toho mého ani netřásl, zatím co mě se po tváři koulely první slzy. Narazila jsem na stěnu. Jeho to ani nerozhodí? No, ano.. Jistě jsme se domluvili, že spolu budeme jenom spát, ale proboha, copak to pro něj nic neznamenalo? Tichý hlásek někde uvnitř mě mi napovídal, že jsem se zase zachovala jako naivní a malá holka, kterou v ohledu Scorpia budu stejně nejspíš pořád. "Lily.." Zopakoval znovu pevným hlasem, zatím co já jsem uvnitř sebe bojovala s nutkáním prostě omdlít. V jeden moment jsem se napřáhla, abych mu dala facku, ale neucukl ani o milimetr a já si uvědomila, že mu ani vrazit nechci a ruku jsem spustila. Nebyla to jeho chyba, ale moje. Vlastně jsem byla naštvaná na sebe. Odvrátila jsem se od něj, protože jsem se na něj nechtěla ani podívat. Bolelo to víc než cokoliv předtím, víc ne rozchod s Christianem, bylo to horší, než když jsem ho našla ležet na podlaze v koupelně na Malfoy Manor. Napřáhla jsem se a jednou rukou praštila do tvrdé stěny. A pak ještě jednou a pak znovu. Cítila jsem, jak mi klouby na hřbetu ruky zalévá horká, husté tekutina. Jen těžko jsem vnímala okolí a prakticky jsem si ani neuvědomovala, že bych měla odejít. V tom mě jeho chladné ruce silou, ale stále opatrnými dotyky odtáhly od stěny. Už jsem to vzdávala, stejně jsem neměla energii na nic. Nic jsem nechtěla. Jen, aby to bylo pryč, aby mi tupá bolest přestala nesmyslně tepat v hrudníku. Zase jsem dělala hysterickou scény, i když by mi na něm nemělo záležet. Opatrně si mě přitiskl do náručí a posadil se se mnou na postel. Na chvíli se mi zdálo, že bych mu to mohla odpustit a nechat to být, když.. "Lily prosím tě, přestaň plakat.." Uslyšela jsem jeho zoufalý hlas. Momentálně se mi hůlkou, kterou držel v roztřesených prstech, snažil obvázat krvavou ruku. Když se mi to konečně povedlo, vzal moji tvář do dlaní. "Podívej se na mě.. Jen se na mě podívej a poslouchej, co ti říkám. Neudělal jsem to. Dobře? Neměl jsem s Penny vůbec nic. Ani jsem se jí nedotkl.. A ty teď pláčeš a máš ruku od krve, to jsem nechtěl, proboha to jsem nechtěl.." Hlas se mu roztřásl. Pomalu jsem si uvědomovala, co říká. Narovnala jsem se a pevně jsem ho stiskla v objetí. Tak nějak jsem věděla, že ho nechci vidět brčet, nebo znovu. Cítila jsem, jak slzy pomalinku ustávají. "Ššš. To je dobrý. Nic se neděje." Šeptala jsem k němu, zatím co jsem ho hladila po vlasech. Cítila jsem, jak se pomalu přestává třást. Ano, tak to bylo správně. Uklidňoval se a já s ním. "Zhluboka se nadechni a vydechni.." Dodala jsem a objetí jsem uvolňovala.. "Nepouštěj mě.." Vyhrkl a já ho pevně stiskla. "Prosím." Dodal potom a hlavu si položil na moje rameno. "Dobře, nepustím tě, slibuju." Dodala jsem šeptem a políbila ho na spánek, po kterém stékala kapka potu. "T-takže ty se nezlobíš?" Zeptal se a znovu se zatřásl. Našla jsem jeho třesoucí se ruku, ze které vypadla hůlka na zem a stiskla ji. Nejprve mě po pravdě zaplavila vlna úlevy, z toho že s ní nic neměl, o čemž opravdu svědčila jeho reakce, pak jsem měla pocit, že bych měla být naštvaná, že mi lhal, ale to rychle vystřídala vlna strachu, když jsem viděla jeho blížící se stav, že mě to hodně rychle přešlo. "Nemám důvod." Opáčila jsem a snažila jsem se o pevněší hlas. Cítila jsem, jak slzy na mé tváři postupně usychají. Ještě chvíli jsem ho objímala, než se rozmyslel, že je už natolik v pořádku, aby se mohl odtáhnout a podívat se mi do očí. Zrcadlil se v nich strach, bolest a vina. "Podívej, Liv mě něco naučila.." Řekla jsem s úsměvem a pomalu si odmotávala krví nasáklý obvaz z ruky. "Lily ne! Co to.." "Nevěříš mi?" Zeptala jsem se. "Po tom co jsem zůstala, ačkoliv jsem měla tisíc důvodů odejít?" Provinila se na mě podíval a já cítila, jak mi z rána opět začíná téct krev. Vytáhla jsem hůlku z boty a s jednoduchým zaříkadlem jsem mávla nad ránou,, která se začala okamžitě zacelovat, až po ní nezbylo nic. "Vidíš, už je to dobrý." Řekla jsem s úsměvem a počítala jsem tak, že by se mu částečně mohlo udělat líp, že by se mohl zbavit té viny, která mu svítila v očích, když uvidí, že jsem v pořádku. "Ty jsi vážně kouzelná." Řekl. Natáhla jsem se k němu a políbila ho. Zdálo se, že se nepatrně pousmál. Byl to zvláštní zvrat, tak suverénní a necitlivý Scorpio se mi hroutil v náručí. Zkopla jsem si boty z nohou a zatáhla ho k sobě na postel, kde si si ho přitáhla do objetí. Mezitím jsem se natáhla pro skleničky šampaňského a dvě cigarety. Jednu jsem mu vtiskla do ruky, která se mu třásla tak, že obsah skleničky málem rozlil. "Vypít, do dna." Řekla jsem a mezitím jsem si v ústech zapálila dvě cigarety, jednu si nechala a druhou mu vyměnila za prázdnou skleničku. Vypadalo to, že se mu ruce téměř přestaly třást a uklidnil se. Upila jsem se svého šampaňského a opět ho k sobě přitiskla. "Poslouchej, neodejdu, nebudu se zlobit, jen to chci vědět, proč jsi to udělal..?" Zeptala jsem se. Podíval se na mě, jako by to měl snad napsané na čele. "Abych zjistil, jak vážně tohle všechno bereš." Dodal prostě, až mě píchlo u srdce. Ale pousmála jsem se, i když se mi spodní ret roztřásl. "Hlupáčku. Proč ses prostě nezeptal? Mohli jsme si ušetřit scénu." Řekla jsem a pohladila ho po tváři. "A ty bys mi snad odpověděla?" Zeptal se už pevnějším hlasem. Usmála jsem se. Měl pravdu. "Ne." Dala jsem mu odpověď alespoň pro tentokrát. Usmál se a políbil mě. Nevěděla jsem , jak je možné, že po tom všem si stále pamatuje, jak budu reagovat. Jako by jsme byli propojení. Pořád. "Lily?" Zeptal se. A já se usmála s příjemným déjavu. "Ano?" Usmála jsem se a natáhla s pro přikrývku, kterou jsem přes nás přehodila. "Jak je možné, že pořád víš co dělat, když.." Věděla jsem, kam tím míří. A taky jsem věděla, že to ani za nic nevysloví. Zatracená telepatie. Jenže se mi odpověď momentálně zasekla v krku. "Nevděla. Jen jsem věděla, že bych nesnesla vidět tě zlomeného. A tak jsem dělala, co mi přišlo správné." Pokrčila jsem rameny a on mě znovu políbil. Bylo jasné, že ten večer už se nic dít nebude. Jen jsem ho hladila po vlasech, dokud neusnul. Předtím mi však ještě stihl zašeptat. "Dobrou noc Lily." "Dobrou noc Scorpio." Odpověděla jsem, políbila jsem ho na čelo a pak také zavřela oči. Ten večer sebou Scorpio cukal ze spaní a já moc dobře věděla, o čem se mu zdá. Proto jsem taky usnula až nad ránem, kdy se zdálo, že už konečně spí bez zlých snů.