Forbidden love - Zakázaná láska

"Lily." "Scorpio."

Víckrát jsem o tom se strejdou Gerogem nemluvila. Dalšího dne jsem se konečně odhodlala sejít schody. Bylo něco málo před obědem. Když jsem uviděla Scorpia ve svém obleku, jak drží v rukou svůj kufr. Zastavila jsem se na schodech.

"Astorio, Draco, opravdu tady nechcete ještě zůstat?" Slyšela jsem maminku, jak volá z kuchyně. Seběhla jsem schody a stanula naproti Scorpiovi.

"Můžeme..můžeme si promluvit prosím?" Vyhrkla jsem ze sebe. Chladně přikývl a vyšli jsme ven do ostrého zimního slunce. Přimhouřila jsme oči. Měla jsem na sobě jen noční košili na ramínka a venku byl stále sníh. Scorpio si sundal sako a hodil mi jej kolem ramen. "Díky." Přikývla jsem a zadívala se do těch nádherných chladných smutných očí.

"Chtěla jsi mluvit.." Připomenul se. Zamrkala jsem.

"Odjíždíš, proč co se děje?" Zeptala jsem se vyděšeně.

"Pozorně mě poslouchej, protože to nebudu opakovat. Upřímně jsem čekal, že ke mě po tom všem cítíš alepoň něco.."

"Ale vždyť já tě miluju.." Bylo hrozné slyšet svůj hysterický hlas. Do očí se mi pomalu draly slzy.

"Ale ne nemiluješ!" Rozkřikl se. "Když si místo mě vybereš raději smrt, ať to znamená cokoliv, tak rozhdně ne to, že mě miluješ!" Prsty na rukou se mu třásly a klouby bělely, jak zatínal pěsti. Nevědomky jsem od něj ustoupila o pár kroků. Naháněl mi strach. Takhle jsem ho ještě nikdy neviděla. Hluboce se mi zadíval do očí a začal se smát. "Ale copak malá Lily máš strach?" Vystrašeně jsem se na něj dívala, ale nemohla jsme se přinut uvěřit téhle přetvářce. Za tím vším byl je strach a smutek. A vzdor. Zavrtěla jsem hlavou. "Chtěla jsi poznat všechny moje stránky, tady je další z nich!"

"Nech toho!" Rozkřikla jsem se. "Co to vůbec povídáš? Poslouchej se chvíli! A neříkej mi malá Lily! Tatínek ti napovídal co máš říkat, nebo co se s Tebou děje? Máš pravdu, Tebe asi tě opravdu nemiluju! Miluju kluka, kterým jsi byl, než jsem tě poznala, než jsi vyrostl do modelového zobrazení tvého otce." Vykřikla jsem a sotva jsem to dořekla, věděla jsem že mě nikdy nic nebude mrzet víc. V ten moment mi na tváři přistála silná facka, kterou jsem si pořádně uvědomila, až když mě začala štípat tvář.

"Stejná jako její otec!" Zašeptal, ale slzy měl na krajíčku. 

"Cos to udělal?" Zašeptala jsem zlomeným, vyděšeným hlasem a držela si ruku na tváři. Slané slzy mě štípaly v očích. Nevím jestli to byly právě slzy, nebo to co viděl v mých očích, jestli to byl rudý otisk jeho ruky na mé tváři, nebo prostě jen prolomil Malfoyovský ego, ale viděla jsme  mu to na očích. Všechno to bylo pryč. On byl zase ten starý Scorpio, pro kterého jsem byla všechno. Ale na to bylo už pozdě.

"Lily.." První slzy mu spadly po tváři. Klesl na koleny. "Co jsem ti to udělal?" Zašeptal.

"Zachoval ses spřesně tak jak se na Malfoye sluší. Udělal jsi to jednou, uděláš to znovu. Sbohem Scorpio." Prošla jsem kolem něj a zavadila svým ramenem o jeho.

"Ne, počkej." Pevně mi sevřel ruku, až to zabolelo. 

"Ne." Zašeptala jsem. "Nedotýkej se mě. Už se mě nikdy nedotýkej." vykřikla jsem mezi slzami. V ten moment se otevřeli dveře a v nich stáli jeho rodiče a moje máma.

"Lily!" 

"Scorpio." Zašeptala jsem a dveře se zavřely.