Forbidden love - Zakázaná láska

New school year..

 //Mezí přípravou salátu, smažením řízků a dalšími Vánočními přípravami vám sem dávám další slíbenou část!:) Hezké Vánoce všem!:)

 Do Velké síně prosvítaly přes skleněné okenní tabule poslední paprsky ospalého podzimního slunce. Ze stromů se snášely poslední barevné lístky k chladné zemi a já měla pocit, že počasí odráží moje pocity. Louku už nezdobily obvyklé kopretiny, stejně jako já jsem neměla po svém boku nikoho. Po hladině jezera se sířily vlny způsobené větrem a já si připadala stejně prázdná, jako záhonky bez květin. S povzdychem jsem ulomila kousek sušenky a vložila si ji do úst. Mechanicky jsem žvýkala a v jedné okenní tabulce jsem zahlédla svůj odraz. Už jsem neměla kruhy pod očima, ani jsem nebyla bílá jako stěna. Naopak jsem spíše vypadala lépe, než kdy jindy. Po létě jsem měla ještě vystouplé pihy na tvářích, vlasy mi na podzim tmavly a školní uniforma mi seděla víc, než kterýkoliv rok. Konečně jsem nevypadala jako malá holka. Možná to bylo díky odhodlání začít znovu? Těžko říct. Ale to se mi hroutilo s každým novým krokem tak dobře známými chodbami. Proč jsem se tak ale necítila? Pohled jsem odvrátila od okenní tabule a zadívala se ke Zmijozelskému stolu, kde převládala dobrá nálada. Ale to při pohledu na Velkou síň téměř všude. Všichni se smáli a vyprávěli si příběhy z prázdnin. I já měla na tváři úsměv, ale spíš smířený, než spokojený. Mé zážitky z prázdnin by nejspíš vydaly na knihu, ale zatím jsem se o nich nikomu nezmínila. Protože historka Liv o tom, jak pěstovala s tátou nějaký nový kaktus, byla důležitější, zajímavější a ve všech směrech zcela jistě lepší. Pohledem jsem vyhledala jeho. Usmíval se. Také se změnil. Pod košilí mu hrály svaly, do čela mu spadaly pramínky blond vlasů a na tváři mu pohrával úsměv. Takhle si ho pamatuju. Žádné kruhy, žádné stopy po slzách. Pousmála jsem se. Byl spokojený. Nebo tak alespoň vypadal. Jedna z věcí, které jsem vždycky chtěla, ne? Jo, chtěla. I když si k pasu tisknul Penny. Pokusila jsem se vrátit do reality. "No a pak prostě odešel. Chápeš to Lil? No chápeš to?" Zatřásla mi ramenem Liv. "Ty mě vůbec neposloucháš." "Ale jasně že poslouchám Liv." Uklidnila jsem ji. Bylo to přesně jako před rokem. Liv mi třásla ramenem, ale tentokrát jsem pozorovala já jeho a ne on mě. "Půjdeme?" Zeptala jsem se a odložila zbytek sušenky. Liv přikývla a zatáhla za rukáv Huga s plnou pusou. Přidal se k nám i můj starší - mladší brácha. Bylo to docela smutné, Rose ani James už tady nebyli, tak to zbývalo na nás. Mířili jsme zrovna na první hodinu přeměňování, když jsme se u dveří srazili s úžasnou zmijozelskou partičkou. Penny, Scorpio, Brigit další stáli přímo naproti nám. "Ale ale.." Začala Brigit. "Podívejme se.." Začala Penny, pustila Scorpia a obešla mě, přičemž mi zavadila o pramínek vlasů. Dělalo se mi špatně. "Pojd Lil.." Zatáhla mě za rukáv Liv, ale Penny po nás střelila pohledem. "Kdo vám dovolil odejít?" Cukla jsem se sebou. "To je nesmysl Penny, já se tě nebudu ptát, jestli můžu, nebo nemůžu-.." "Koho to tady máme.." Dořekl Scorpio, který vyšel zpoza nich všech. Všechny nás sjel pohledem. "Mudlovská šmejdka.." Cítila jsem, jak sebou vedle mě Albus cukl. "Malfoyi, já tě varuju.." "Tak co by se vám líbilo více? Snad děvka? Nebo jak to říct?" Podíval se na mě tázavým pohledem a já marně hledala svou hůlku. Pak jsem se podívala na Penny, která si jí protáčela v prstech. "Hele Scorpio.." Pyšně na ni ukázala. "Ale no tak Penny. Jen jí to vrať, je to jen malá ufňukaná holka, nemáme zapotřebí ztrácet čas s mudlovskou šmejdkou, její hloupou kamarádkou, namyšleným bratrem a klukem co je jen do počtu. Půjdeme." Všichni se postupně rozešli, Scorpio se naklonil směrem ke mě a pak mi strčil do ramen tak, že jsem neměla nejmenší šanci to ustát a za vteřinu jsem cítila chladnou podlahu. Při pádu jsem si sedřela dlaně a pořádně se praštila do hlavy. Cítila jsem, jak mi po krku stéká krev. Neodvážila jsem se však říct ani půl slova. Vidění se mi trochu rozmazávalo, ale i tak jsem viděla, jak se všichni vesele rozběhli za Scorpiem. Myslela jsem, že právě ona se rozběhne jako první, ale Penny zůstala ještě chvíli stát. "Víš, chvíli jsem si myslela, že je s Tebou vážně šťastný. Že jsi vyhrála, víš.. Ale nyní mě napadá, že tě vlastní arogance srazila na kolena." Rozesmála se. "Můžeš si za to sama ty princezno jedna.." Hodila po mě mou hůlku a se smíchem se rozběhla za Scorpiem, který už ji netrpělivě vyhlížel. To nám ten školní rok ale pěkně začíná. Začala jsem se pomalu zvedat. Bylo to až ironické. Všichni by se za mnou měli rozběhnout a jediný, kdo se mnou nakonec zůstal, byla Liv, můj bratr a Hugo. Okolo mě prošla ještě Patricia Patillová, jako by toho nebylo málo. Konečně jsem stála na nohou a chabě se opírala o Liv nemohla si to odpustit. "Víš Lily, můžeš si za to sama.. měla jsi zůstat s Christianem." "A víš ty co? Možná měla. A možná jsem taky měla zůstat se Scorpiem. A teď, když jsi tak chytrá mi prosím tě řekni, co je ti prosím tě do toho, co já dělám? Nemáš nejmenší tušení, jaké tohle všechno je a nejhorší na tom je, že si za to vážně můžu sama, ale má to jedno pozitivum. Víš jaké? Nech mě ti napovědět, než začneš přemýšlet, to by nemuselo dopadnout dvakrát dobře. Už mě nemůže zlomit ani Christian jeho sladkými dopisy, ani Scorpio, když mě shodí na zem, ani Penny a dokonce ani ty, i když to vlastně nebylo vůbec nikdy možné, těmahle přihlouplýma hláškama. A víš proč drahá Patricie? Protože už jsem zlomená." Udýchaně jsem se obrátila na zbytek Velké síně a pak jsem se rychle rozběhla pryč, jen co mi kotník dovolil. Ano, zase něco s kotníkem, zápěstím, nebo možná s hlavou. Mířila jsem do ložnice, nikoliv na ošetřovnu. I když jsem za sebou třískla dveřmi, za moment u mě byla Liv. "Lily měla bys.." "Ne." Odpověděla jsem, protože jsem věděla, co chce říct. Nejdu na žádnou ošetřovnu. "Jen to zprav." Podívala jsem se na ni se slzami v očích. Zatlačila mi do ramen, abych si sedla na postel a já poslechla. Začala s vlasy slepenými krví a nějakými nenáročnými kouzly. "Myslím, že máš lehký otřes mozku.." Dodala tiše a vlasy mi splétala do copu. "Taky jsem se pořádně praštila.." "Nechceš rozbít talíř, nebo něco?" Zeptala se Liv. Nejraději bych rozbila víc věcí. "Jsem v pohodě. Jen jsem myslela, že to prostě přejde.." "Neznáš naši školu?" Pousmála se. Pak odešla na hodinu a já zůstala sedět na posteli a přemýšlela. Liv se vrátila pozdě odpoledne. "Co to děláš?" Zeptala se. "Zkusila jsem rozbít pár věcí." Poukázala jsem na značný nepořádek v pokoji. Liv přikývla, nezdálo se, že by ji tohle nějak rozrušovalo. Což se zase nezdálo mně. "A co děláš teď?" Zeptala se se zájmem a nahlížela mi přes rameno. "Píšu dopis." "Pro koho?" "Na rozloučenou, pro všechny. No tak Liv, nekoukej tak překvapeně. Víš to stejně dobře jako já." Snažila jsem se jí uklidnit, když jsem viděla její výraz v obličeji. "Jsou jen dvě možnosti, jak tuhle katastrofu zvládnout. Buď jiná škola.. Což není tak reálné a nebo.." Nedokončila jsem. "Vím, co Lily, co mám vědět? Že jsi hloupá? Náznaky tu byly, ale nemyslela jsem, že až tak.." Zavrtěla hlavou. "Tak mi teda poraď, když jsi tak chytrá, co mám dělat?" "Prostě buď Lily." Dodala prostě. "Podívej, znám tě nejdéle ze všech tady a proto taky znám čtyři tváře Lily Potterové. Jsi Scorpiova Lily a to když jsi s ním, máš období drobných vzdorů, hysterických scén, ale taky naivní chvilky.. Pak umíš být Christianova Lily namyšlená, arogantní mrcha, která se ale v jistém ohledu umí chovat jako dospělá, občas je i třetí Lily, která je něco mezi tímhle vším a neodkáže se rozhodnout a pak je tu čtvrtá tvář Lily, Lily, která je moji kamarádkou od mala, která se chovala přirozeně za všech situací, dokázala racionálně uvažovat, byla milá a oblíbená právě díky tomu, že si na nic nehrála. Takovou Lily chci konečně zpět." Koukala jsem na ni a cítila jsem, jak mi po tvářích tečou slzy. "Liv Longbottomová, opravdu jsi o mně právě řekla, že umím být arogantní mrcha?" "A pěkně zákeřná." Usmála se a já si všimla, že k oknu přilétá sova. Pootevřela jsem okno a na stůl mi dopadla úhledná obálka s jasným monogramem: G.D. Všechno ve mě zatrnulo, když jsem uvědomila, že moc dobře vím, komu patří. Gabrielle Delacour. Jedna z mála lidí, jejichž přítomnost by byla spíš na obtíž.