Forbidden love - Zakázaná láska

And the world stopped - A svět se zastavil.

Padala mi přímo do náručí. Svět jakoby se zastavil. Oči měla zavřené. Byla pořád stejně nádherná. Ale teď nebyl čas objevovat a obdivovat moji malou, nádhernou a sladkou Lily. Lily, která byla zřejmě v bezvědomí. Na vteřinu jsem zvedl pohled k Jamesovi. Chtěl jsem ho nenávidět. Ale nemohl jsem, jednak by to ublížilo Lily, k ničemu by mi to nebylo, protože on je sedmák a já šesťák, a jednak bych nejspíš reagoval stejně. Díky tati. Pomyslel jsem opět na vteřinu na to, jakou budoucnost mi tu otec zařídil. Chytil jsem ji do náručí jak nejjemněji to šlo, vyškubl jsem Jamesovi z rukou svoji hůlku a rozběhl jsem se i s Lily lehoučkou jako pírko na ošetřovnu. V půli cesty z knihovny jsem se ale zarazil. Otočil jsem se na Jamese, který stále stál na místě a pořád dokola opakoval jednu větu.

"Co jsem to udělal?" 

"Nejvíc jí pomůžeš tak, že se sebereš a půjdeš s námi." Vysvětlil jsem mu docela nervozním hlasem. Jeho zelené oči mě znervozňovaly. Byly totiž stejné jako ty její. A ty její byly momentálně zavřené. Jen přikývl a spolu se mnou se rozběhl na ošetřovnu. Rozrazil jsem obrovské dveře a vběhl dovnitř. Naproti už mi běžela Madame Pomfreyová.

"Co se jí to stalo chudince? Položte ji sem pane Malfoyi." Vyhrkla na mě. Opatrně a nežně jsem položil Lily na jednu volnou postel. Byla tak křehká, že jsem se jí bál byť jen dotknout, byla jako porcelánová panenka. James jen stál nepřítomně nad námi a sledoval Lily. "Tak co, který z vás jí to udělal?" Zeptala se Madame Pomfeyová. Ohlédl jsem se na Jamese.

"Byla to nehoda." Řekl jsem prostě a posadil se na židli vedle její postele. Chytl jsem ji za ruku. 

"O tom vážně pochybuji chlapci.." Řekla již vážným hlasem Madame Pomfreyová a lila Lily do úst dost zvláštní tekutinu. "Budu muset informovat rodiče slečny Potterové, jelikož je to velmi silné kouzlo a bude mimo několik hodin." 

"Několik hodin?" Vyhrkl jsem. 

"Pane Malfoyi, tak silné omračovací kouzlo jsem neviděla už nějakou tu chvíli a jak jistě sám víte, pracuji tu už dlouhou dobu. Ten kdo ho an tu ubohou chudinku seslal je velmi mocný a dobrý kouzelník. Kouzelník formátu.. jejího otce." Dořekla Madame Pomfreyová a pohlédla při tom na Jamese. Měl jsem pocit, jako by to celé pochopila. "Pojďte pane Pottere, dám vám něco na zklidnění, vaše sestra bude brzy v pořádku, teď bude stejně dlouho spát." Vzala Jamese okolo ramen a odvedla ho k posteli, kde mu dala nějaké léky. Ať už to Madame Pomfreyová tušila či ne, a já si osobně myslím, že ano poskytla nám tím několik  hodin osamotě. James se naproti zhroutil na další postel a nejspíš usnul. Madame Pomfreyová poslala sovu Lilyiným rodičům a také jejímu druhému bratrovi -  Albusovi.

"Lily, tak strašně mě to mrzí.." Šeptal jsem a nežně jsem ji hladil po ruce. Za chvíli se otevřeli dveře a dovnitř vběhl Albus. Už zdálky na mě mířil hůlkou.

"Už jsi druhý Potter, který mě chce dnes zabíít, hádám je to celkem úspěch." Albus se na mě nechápavě podíval. Přiložil jsem si prst k ústům, na znamení toho, aby se ztišil. A pak jsem mu vypověděl co se stalo. 

"Já to věděl víš." Řekl nakonec Albus.

"Ty že jsi to co?" Zeptal jsem se zmateně.

"Je to moje sestra. Viděl jsem, jak se na Tebe dívá. No a tohle všechno.." Mávl rukou. "Bys nedělal, kdyby..No však víš. Chci ti jen říct, že já vám to přeju. Hlavní je, aby moje sestřička byla šťastná. A nejsi zas tak špatný." Usmál se a poplácal mě po rameni. Pak políbil Lily na čelo a přesunul se k bratrovi. Nechápavě jsem zůstal hledět. 

"Pane Malfoyi, vy máte ale jistě vyučování, nebo trénink famfrpálu." Zkoušela to na mě Madame Pofreyová. Já ale kategoricky odmítal opustit Lily. Nakonec jsem usnul s hlavou na její posteli. Vzbudilo mě až cvaknutí dvěří. Trhl jsem sebou a v znervozněl jsem.

"Pane Pottere, paní Potterová." Pozdravil jsem a ačkoliv nerad pustil jsem Lily, ruku jí jemně položil na postel a uhnul jsem stranou.

"Malej Malfoy!" Vykřikl naštvaně pan Potter. Paní Potterová se ho snažila uklidnit. 

"Pane, plně chápu co si teď myslíte, ale.."

"Zachránil jí život." Přidala se Madame Pomreyová. Pan Potter s paní Potterovou nechápavě nejdřív pohlédli na sebe a pak na mě.

"Omlouvám se ti Scorpiusi." Řekl pan Potter a já jen zavrtěl hlavou.

"Otázkou je, proč to bylo nutné." Řekla poněkud vystrašeně paní Potterová.

"To vám budu muset nejspíš povědět já." Posadil se James na vedlejší posteli.