Forbidden love - Zakázaná láska

First snow.

// Tak jo vážení, neukamenujte mě prosím:D Věřte mi, tahle kapitola je pozlacená slzama autorky:D Dalo mi to spoustu práce to napsat, ale je to tady.. Tak se těším na vaše komentáře:) A ještě jednou se všem omlouvám, pro mě to taky nebylo lehký, ale co by byl příběh bez zápletky!♥

Byla sobota a venku napadl první sníh. Věděla jsem, že mám spoustu úkolů, ale rozhodla jsem splnit svůj slib a trávit více času se Scorpiem. Navíc jsem si chtěla užít první sníh právě s ním. Vyskočila sem z postele a ještě bosa v noční košili jsem sledovala prváky, jak se venku koulují a také sněhové koule, které v hojném počtu přilétají odnikud. Albus, Freddie a ten malý Jordanovic kluk si nejspíš našli svoji zábavu už časně před snídaní. Liv ještě spala. Rychle jsem naškrábala vzkaz, oblékla si džíny a svetr a vyrazila jsem ke Zmijozelské společenské místnosti. Doufala jsem, že vklouznu donitř, když se nějací prváci pohrnou ven. A přesně tak se stalo, rychle jsem stoupala po schodech směrem k pokoji Scorpia. Zaklapala jsem na dveře, ale nic se neozvala, ale přece bylo něco slyšet. Zaklepala jsem znovu a pak jsem uvolněně prošla odemčenými dveřmi.

"Myslela jsem si, že bychom mohli vyrzait, když tam tak hezky nasněžilo.." Procházela jsem k jeho posteli, když jsem zůstala stát jako přimrazená. Na posteli seděla Penny, pod očima měla výrazné kruhy a slzy, které se jí hrnuly z očí jí rozmazávaly černou řasenku po tvářích. Vedle ní seděl Scorpio, bledý jako stěna, v očích měl zoufalý pohled a držel Penny , která nepřestávala hlasitě vzlykat okolo ramen.

"lásko." Vydechla jsem. "Hele lidi, jestli je to nějaký dřívější apríl, tak je to fakt špatnej vtip." Dodala jsem, ale úsměv se mi ze rtů pomalu vytrácel. Oba zvedli hlavu, ale nepromluvil ani jeden. Ticho prořízl jen další vzlyk. Zoufale jsem se podívala na Scorpia a pak na Penny. Poslední pokus. "No tak Penny, myslela jsem, že falešný slzy máme za sebou..?" Hlas mi v půli věty selhal. "Tak co se děje. Ještě mi řekni, že seš v tom.." Dodala jsem a přišlo mi to tka nepravděpodobné, že jsem se znovu dokonce usmála. Scorpio se na mě omluvně podíval a Penny na chvíli přestala vzlykat. Couvla jsem o pár kroků zpět a narazila do stěny.

"T-takže jsem se trefila.." Dodala jsem spíš pro sebe. Chtěla jsem křičet, vybouchnout, začít bezúčelně ječet, popírat to.. Ale najednou mě opustila energie na tohle všechno. Bylo to spíš jako tupá bolest. Obličej jsem na moment schovala do dlaní a měla jsem pocit, že se mi nedostává kyslíku. Trhaně jsem se nadechovala. Scorpio se na mě s obavami díval, jak zareaguji. Ale já jsem neměla ani sílu na to plakat,natož tak dělat nějakou scénu. "Tak.. tak hezkej život lidi." Dodala jsem slabě a z posledních sil jsem se otočila a pomalými kroky jsem směřovala pryč z místnosti. Měla jsem dojem, že jsem zapomněla, jak dýchat, jak chodit, jak reagovat, ale byla jsem si jistá, že stát tam ještě minutu, moje přesvědčení rozhodnout se správně by bylo to tam. Jako ozvěna ke mě dolehlo volání mého jména. Měla jsem pocit že za ty dva kroky, které jsem s přemáháním ušla uplynulo už několik hodin, byly to však jen vteřiny, než se Penny vytrhla ze Scorpiova objetí a s výkřikem mého jména na rtech se rozběhla směrem ke mně a naléhavě mě chytla za zápěstí. Otočila jsem se k ní, chvíli jsem se jí chtěla vytrhnout, ale pak mě napadlo proč..

"Lily.." Párkrát jsem zamrkala, abych se ujisitla, že ji plně vnímám.

"Já vím. Vyhrálas, gratuluju." Dodala jsem prostě a unaveně pokrčila rameny.

"Ne. To ne. To neříkej, prosím. Já.. Omlouvám se." Vyhrkla rychle. "Já.. vím, že jsem byla hnusná a jo, chtěla jsem Scorpio za každou cenu, ale ne za tuhle cenu.. Já vždyť já ani nechci dítě. Nemůžu-nemůžu mít dítě.. Nevím co a jak budu hrozná matka, nebudu vědět co s ním mám dělat.. Já jsem tohle nechtěla, věř mi prosím tě.. Nikdy jsem ho do ničeho nechtěla nutit. Vždyť on mě miluje.. Miluje Tebe a jak.. Vždycky jsem si přála takovou lásku a jaký to bude mít smysl.. bude se mnou jenom s doucení kvůli tomu dítěti, bude ho za to nesnášet a mě taky.. a zničí si celý život, všichni si zničíme celý život.. " Znovu vzlkykla. Jak jsem ji tak omámeně poslouchala, uvědomovala jsem si, že je mi jí vlastně líto. Chudák holka vůbec nevěděla, co si počít. Pomalu jsem si vzala i za druhou ruku. Překvapeně se na mě podívala.