Forbidden love - Zakázaná láska

Komnata nejvyšší potřeby.

  //Víte.. neříkala bych hop, dokud nepřeskočí:) Aneb nedoufejte v něco co není, dokud to oficiálně nenapíšu.. Já jen aby jste nebyli zklamaní:D:) S láskou N. 

Večer jsem asi za pět minut sedm přešlapovala v sedmém patře. Protože jsem (a nebudeme si lhát) znala Scorpia dost dobře, bylo mi nad míru jasné, kam v sedmém patře půjdeme. Takže jsem stála na místě, kde se nachází vchod do Komnaty nejvyšší potřeby a čekala. Upřímně - přesvědčit Albuse, aby mi půjčil neviditelný plášť a pobertův plánek byl až nadlidský výkon, jelikož jsem mu samozřejmě nesměla prozradit, jaké úmysly s nimi mám. Ponořená do plánku a schovaná pod pláštěm jsem sledovala tečky naznačující Malfoyovu přítomnost a zřejmě šel opravdu sám. Už jsem přeci nebyla tak pitomá, ani malá a naivní a důvěřivá holčička, abych se sem vydala jen z čisté důvěry ke Scorpiovi. Co kdyby to byl jen další hodně krutej, ale hodně dobře zahranej vtípek z jeho strany a on by se tady objevil i s Penny, Brigitou a dalšími, jen aby dokázali, že mí Zmijozel zase navrch. V tomhle už jí roli hrát nebudu. Byla jsem ale překvapená, když Scorpio stoupal schody od sklepení až do sedmého patra opravdu sám. Když kráčel naproti mně, klepla jsem hůlkou se slovy "Neplecha ukončena" na Pobertův plánek. V tom jsem ucítila, jak ze mě někdo stahuje neviditelný plášť. "Jak jsi to.." Přiložil mi něžně ukazováček na rty. Zaprskala jsem po něm. "Znám tě líp, než bys sama chtěla." Zašeptal směrem ke mě. "Bohužel." Dodala jsem otráveně. "Sklapni už konečně Potterová." Sykl a dva prsty si přiložil ke spánkům. Pak třikrát přešel před zdí na které se z ničeho nic objevily dveře. Nebyla jsem překvapená, moc dobře vím, na jakém principu komnata nejvyšší potřeby funguje. S kyselým výrazem ve tváři jsem se rozešla ke dveřím, že vezmu za kliku. Když v tom mi Scorpio zastoupil cestu. "Proč jsi sem teda přišla, když se teď tváříš tak, že by si byla raději i na hřbitově?" Zeptal se se zájmem, čímž mě dokonale zaskočil. "Protože.. já.. no. Chci zjistit, o co ti vlastně jde.." Jen se pobaveně usmál a zavrtěl hlavou. "Moje malá, sladká Lily. Vsadím svoje nové koště, že jste celé odpoledne strávily s Liv tím, že jste usilovně přemýšleli nad tím, jestli se k tobě náhodou nechci vrátit, nebo o co mi vlastně jde. Kdyby si vnímala, což jsi ovšem nemohla, protože jsi měla tep přibližně sto dvacet za minutu, tak jsem ti to přece narovinu řekl. Budeme spolu spát, bez emocí, bez citů. Jak prosté, slečno Potterová." Dodal s úsměvem. Začervenala jsem se. V obou věcech měl pravdu. S Liv jsem přemýšlela o tom, co to má znamenat a když mě přitisknul na zeď po kouzelných formulích, tep jsem měla opravdu nebezpečně vysoký. Jen jsem zalapala po dechu. "Tohle není možný Malfoyi, řekni mi okamžitě.." Zvýšila jsem hlas, ale to už si Scorpio netroufal riskovat, vzal za kliku a strčil mě tentokrát opatrně přes práh a sám za námi zavřel dveře. "Přísahám, že úspěch bude, až tě jednou někdo naučí neječet." Povzdychl si, zatím co já jsem obdivně hleděla na postel s nebesy, na níž byly rozházené lístky růží a okolo se třepetaly plamínky snad sta svíček. Na chvíli jsem se zamyslela. Komnata ti dá, to co potřebuješ. Ale nám by bohatě stačila obyčejná postel. Tohle musela být Scorpiova fantazie. "A co má být zase tohle?" Otočila jsem se k němu naštvaně. I když každá holka by za to dala nevím co. Scorpio na chvíli zčervenal, zatvářil se zaraženě, pak ale pohotově vytasil hůlku a nechal zmizet alespoň lístky růží. "To nevím, asi to je nějaký všeobecný nastavení." Pokusil se to rychle zamluvit. "Pitomče. Moc dobře víš, jak to funguje." Odsekla jsem mu. Udělal pár kroků ke mně. "Nejspíš zapomínáš, s kým mluvíš." Sykl. "Bohužel si to uvědomuju až moc dobře." Vrátila jsem mu odpověď a přemýšlela jsem, jestli se popereme hned, nebo až potom. "A proto ti srdce zase buší tak, jako by ti mělo vyskočit z hrudi?" Zeptal se, když byl už jen pár centimetrů ode mě. Musela jsem opět zkonstatovat, že měl pravdu. "To proto, že tě chci začít škrtit, ale říkám, si, že jestli se mi to povede, bude to mít v papírech, až si budu hledat práci!" Vykřikla jsem na něj. "Tak to udělej. Nebo jdi. Já tě tady nedržím." Řekl s úsměvem a poukázal na dveře. "Malfoyi!" Vřískla jsem. "Potterová?" Oplácel mi stejnou mincí a pobaveně sledoval bezmoc, jež se zrcadlila v mojí tváři. "Kde máš dětský šatičky?" "Vyrostla jsem." Prskla jsem po něm. Usmál se. "Nebo ten tep.. " Začal šeptem a ruku mi položil na místo, kde mi bilo srdce. "Způsobuje to, že ke mě pořád něco cítíš." Dořekl samolibě. V příští vteřině, když jsem se nadechovala pro odpověď mě políbil. Když mě pustil a já se mohla nadechnout, zašeptala jsem k němu. "A to se jako pozná jak?" Snažila jsem si udržet stejně drzej ton. "Neucukla si." Dodal prostě a já si ani nevzpomínala, kdy a jak se jeho ruka dostala na můj pas a pod lem mé košile. Protože se mi nechtělo polemizovat nad tím, jak moc ho nenávidím nahlas, zvolila jsem jeho metodu a místo toho jsem ho začala líbat. Ani jsem nepostřehla, jak se to stalo, ale za chvíli jsem neměla košili a ta jeho se válela někde po podlaze. A tak to pokračovalo s naším oblečením dál a dál. A za pár okamžiků, které mi nepřišly delší, než jedno mrknutí okem, jsem ležela pod hedvábnou přikrývkou, přerývaně jsem dýchala a co hůř vedle mě ležel Malfoy a ani jeden z nás neměl svoje oblečení. Oba jsme dlouhou dobu mlčeli a alespoň já jsem se snažila srovnat si v hlavě, co se právě stalo. Nad čím přemýšlel on, jsem netušila. Pak to byl právě on, kdo ticho prolomil. "Všechna čest, Penny se má ještě co učit." Obrátila jsem hlavu k němu s překvapeným výrazem. Položil mi ruku okolo ramen a přitáhl si mě k sobě. "J-jak to myslíš?" Zeptala jsem se a k mému překvapení jsem se ho nepokusila odstrčit. "Když spím s Tebou, je to jiný. Jsi sama sebou, chápeš? S Penny je to jiný. Jako kdyby si nastudovala učebnici a držela se přesných pokynů." Zamrkala jsem. "Myslím, že potřebuju cigaretu." Vydechla jsem. "Tak na ni pomysli." Řekl s úsměvem Scorpio a já zavřela oči. Když jsem je opět otevřela, Scorpio si hůlkou podpaloval jednu cigaretu, kterou mi po několika potazích podal, aniž by ze mě spustil ruku. Přemýšlela jsem, jestli je to nechutné, děsí mě to a nebo se mi to líbí. "Kouřila jsi od doby, co jsi byla s matkou?" Zeptal se a sotva jsem si stihla párkrát potáhnout, sebral mi cigaretu z ruky. "N-ne." Vyhrkla jsem. Vyfoukl obláček dýmu a zasmál se. "Podobáš se jí víc, než si myslíš." Dobře, teď už mě to definitivně děsilo. Astoria a Draco přece skončili spolu. Nepatrně jsem se v jeho objetí zavrtěla. Jen se ke mě naklonil a volnou dlaní mě chytl za bradu, čímž mi pootevřel pusu. Následně se ke mě sklonil tak blízko, že mi vdechl kouř z jeho úst do těch mých. Málem jsem se rozkašlala. Nebo pozvracela. "Dobře, fajn, Scorpio, dostal jsi, co si chtěl, já už nejspíš půjdu." Dodala jsem rychle a hůlkou jsem přivolala svoje oblečení. Bez váhání mě pustil. Oblečená z rozcuchanými vlasy jsem si sbírala poslední věci, když se na mě otočil. S úsměvem se zvedl do sedu a rukou mi uhladil vlasy. "Takhle jsi přece nechtěla odejít, že ne?" Zeptal se a já nevěděla, co říct, tak jsem jen mlčky stála. Celé mé odhodlání bylo v háji. Nakonec mě pohladil po tváři a pak mě krátce políbil. Beze slova jsem se otočila a zamířila pryč. "Lily.." Zavolal za mnou ještě a já se bůh ví, proč otočila. "Nemusíš být nervózní. Zítra budeme zase jenom dva lidi, kteří mají společnou jen školu, a minulost plnou hezkých vzpomínek." Dveřmi jsem třískla tolik, že se ozvěna musela nést celým hradem. Ačkoliv jsem se snažila uklidnit a připomenout si jeho slova, které zaručovaly jen postel bez emocí, pořád jsem z mysli nedokázala vyhnat ten obraz, jak leží polonahý pod hedvábnou peřinou, blond vlasy rozcuchané a kolem něho stoupá dým z pomalu dohořívající cigarety.