Forbidden love - Zakázaná láska

Letter.

//Po dlouhé pauze s velkou omluvou přidávám novou kapitoku:) Fakt se omlouám, ale byla jsem v nemocnici a ztratila chuť ke všemu:/:) Tak, snad se vám kapitola bude líbit, i když je taková spíš o ničem:') N.❤️

"O tom, že jsem vzhůru mě ujišťovala nesmírná, tepavá bolest ve spáncích ještě dřív, než jsem stihla otevřít oči. I přes zavřená víčka mi nesnesitelně vadil sluneční svit z protějšího okna, a tak jsem nepatrně pohnula konečky prstů. Nejspíš bych mohla žít tisíc životů a ani potom bych si takového přítele nezasloužila. Slyšela jsem jeho nepravidelný dech těsně u mě, který prozrazoval, že je vzhůru a z neznámého důvodu a troufám si tvrdit, že z toho stejného, proč jsme vše vnímala intenzivněji mi to příšerně vadilo. "Lily.." Promluvil na mě šeptem, opatrně, něžně a tiše. I tak to bylo příliš nahlas. Přinutila jsem se otevřít oči. Jako by se mi v hlavě rozlétlo tisíc střepů. Opatrně jsem se pokusila posadit, když si mně Scorpio přitáhl do náručí. "Opatrně.." Zašeptal, zacházejíc se mnou jako s porcelánovou panenkou. "Myslím, že se zvládnu posadit. Nepotřebuju pomoct, jen.." Dodala jsem a zamžourala směrem k oknu. "Kdybys něco udělal s tím příšerným světlem." Mávl hůlkou, kterou si odložil na poličku nad mou postelí, kde byl mimo jiné postavený celý tác. S čím jsem zatím nezkoumala. Přikývla jsem na znamení díků, ale hned se mi na jazyk draly další prosby. "Kolik je.. hodin?" Zašeptala jsem, ochraptěla a navzdory prvotním pocitům jsem si položila hlavu na jeho rameno. Políbil mě do vlasů. "Asi jedenáct." Dodal nevzrušeně. "Tolik? O co všechno jsem přišla? A moment.. jakto, že spíš se mnou v pokoji?" Pousmál se na mě a místo odpovědi na otázku mi splnil nevyslovené přání. "Nemáš žízeň?" Zeptal se, zatím co mi do ruky tiskl sklenici s vodou. Obrátila jsem ji do sebe a vrátila mu ji. "Jak jsi to věděl?" "Lásko, v téhle hře na kocovinu vyhrávám já." Dodal s úsměvem a já si uvědomila, že má pravdu. "Teď budu potřebovat, aby jsi vypila pár lektvarů.." Řekl a poukázal na tác. "Nemohlo by to chvilku počkat, myslím, že budu-" Nedořekla jsem a za okamžik jsem se skláněla nad umyvadlem. Scorpio nás přemístil do koupelny a nyní mi držel zcuchané zrzavé vlasy, když jsem zvracela. Opláchla jsem si obličej a zvedla jsem hlavu. Když jsem se podívala do zrcadla, udělalo se mi špatně znovu. Rozmazané líčení, rozcuchané vlasy, červené oči, nepřítomný výraz, bledá pleť. Vypadala jsem hrozně. Vyděšeně jsem se podívala na Scorpia. "Klid. Vypadáš úžasně, jako každý ráno, každou minutu, každého dne." Řekl s úsměvem a přitáhl si mě na klín, když se líně posadil na okraj vany. "Úžasně?" Vydechla jsem. "Jak to vůbec můžeš říct?!" Stále s ledovým klidem si propletl jeho prsty s těmi mými a usmál se. "Lils, viděl jsem tě celou od krve, viděl jsem tě s kocovinou, viděl jsem tě omráčenou, viděl jsem tě v hodně situacích a nikdy se mi nepřestaneš líbit, protože tě miluju, tak už se uklidni." Dodal a políbil mě na tvář. "Co jsem kdy udělala tak dobrého, že jsem si tě zasloužila?" Vydechla jsem. Jen zavrtěl hlavou. "Spíš naopak. Ale teď, zvládneš dojít do pokoje?" Přikývla jsem. Když jsem opět seděla na své posteli, Scorpio mi postupně podal dvě skleničky s lektvarem. Jeden byl proti nevolnosti, druhý proti bolesti hlavy. Sotva jsem je dopila, cítila jsem se mnohem líp. "To ty?" Zeptala jsem se obdivně, když jsem mu vracela druhou sklenici. Usmál se. "Myslím, že bych nikdy nic takového nezvládl. Ale v noci se tady stavil Teddy. Ujistit se, že dýcháš. Myslím, že Liv si taky moc neodpočinula. Zkrátka, drmolil něco o Georgeovi a pak mi dal tohle, jak vidím, trefil se." Dodal a pohladil mě po vlasech. "O Georgeovi?" Zeptala jsem se a nepřítomně se zahleděla do zrcadla, jak se mi vracely události minulého večera. "No, taky jsem se tomu dost divil." Dodal s úsměvem a když si všiml mého výrazu, zamával mi dlaní před obličejem, aby upoutal mou pozornost. "Uniká mi něco Lily?" Zeptal se a já zavrtěla hlavou. "Nic." Ujistila jsem ho lživě a pokusila se o něco jako úsměv. "Tak pojď, možná by ti mohla pomoct vana." Dodal s úsměvem a vzal mě zpět do koupelny, kde už čekala napuštěná horká vana s pěnou a lístky lilií. Usmála jsem se. "Jdeš se mnou?" Zeptala jsem se škádlivě, ale tak nějak mi to momentálně připadalo nemyslitelné. Jen jsem mu chtěla nějak oplatit tu snahu. "Proč mi to děláš, Potterová?" Zeptal se s úsměvem, zatím co galantně odvracel zrak, když jsem ze sebe svlékala oblečení, které bylo značně cítit alkoholem. "U Merlina, jestli tohle ještě někdy odmítnu, tak se půjdu praštit hlavou do stěny, to přísahám, ale ne, tentokrát ne." Dodal a následně jsem ho ještě stokrát musela ujistit, že chci, aby se mnou zůstal alespoň v koupelně. Nechtěla jsem být sama. A teď, když bylo moje nahé tělo schované pod nadýchanou pěnou, jsem se trochu uvolnila. Na Scorpia, který teď seděl vedle mě a opatrně mi smýval černou řasenku z očí zabral až argument, že bych se tady mohla ve svém stavu třeba utopit. Postupně pokračoval s umývání mých dlouhých vlasů. "Já jsem strašná přítelkyně. A ještě horší sestra. A vůbec příšerný člověk." Zahučela jsem a foukla do pěny. Scorpio se na mě znepokojeně zadíval a proudem vody z hůlky mi omýval šampon z vlasů tak opatrně, aby se mi nedostal do očí. "Nesmysl Lily. Přestaň si vymýšlet, nebo si budu myslet, že jsi pořád ještě opilá. Proč to vůbec říkáš?" "Vždyť se na mě podívej. Měli jsme si užívat prázdniny a já se místo toho opiju, teď vypadám, jako chodící mrtvola a nechávám tě se o mně starat, aniž bych ti to mohla nějak vrátit." Cítila jsem, jak na chvíli strnul v pohyby a zapřemýšlela jsem, jestli jsem neudělala něco špatně. "Já to ale nedělám proto, že očekávám něco na zpět, lásko. Chci být s Tebou, navíc, co bych to byl za přítele, kdybych tě nechal, ať se samotná vypořádáš s kocovinou, o které skoro nic nevíš, navzdory mým bohatým zkušenostem? To by přece nebylo fér." Pokusil se zlehčit situaci a nejspíš mu ani nedošlo, jak jsem si toho cenila. "Ne vážně, o tom přece vztah je, pokud bych to měl brát podle tvého měřítka, pak ti to dlužím, za všechny ty noci na Malfoy Manor." Dodal spěšně a mě bylo jasné, že na tohle téma se bavit nebudeme. "Nikdy tě neopustím, ani v té nejpříšernější kocovině, slibuju." Dodal, sklonil se a políbil mě na čelo. "Jen bys mi příště možná mohla říct, že chystáš malou soukromou party, připojil bych se a teď jsme v té vaně mohli ležet spolu." Zavtipkoval a já po něm cákla vodu, takže byl teď skoro celý mokrý. "Fajn, to si teď možná myslíš ty, ale co James? Co Viktoria? Musí mě nenávidět.." Postěžovala jsem si. "Zlato, proč by to mělo tak být? Vážně, co nevím? Nikdy, dokonce ani já a Liv nevíme, proč si včera udělala to, co jsi udělala. Můžeme jen hádat. Já si osobně myslím, že s Tebou trochu zamávalo to Jamesovo mimčo, ale.. Lily, prosím. Co mi neříkáš?" Obrátila jsem se na něj s překvapeným výrazem ve tváři. Přišlo mi, že důvod musím mít napsaný na čele, ale pak jsem si uvědomila, že zřejmě nikdo z nich neuvažuje nad tím, že by mě to Viktoriino těhotenství mohlo tolik dostat. Až na George, samozřejmě. A v ten moment jsem si to uvědomila, ať je Scorpio úžasný jak chce a ať ho miluju sebevíc, nikdy tohle nemůže pochopit. I když nebudu brát v potaz to, že u toho incidentu v kuchyni neví.  "A co ta lahev, nikdo ji nenašel?" "Lily, já jsem si jako první všimnul, že jsi pryč.." Začal, ale já moc dobře věděla, že to není pravda. Byla jsem příšerná přítelkyně, malá a prolhaná. Dvě lži za tak krátkou dobu? "A Liv mi byla prostě při ruce. Našli jsme tě první.." Teď jsem věděla, že zase neříká stoprocentní pravdu on. Měl Liv rád. "A tu láhev nechali zmizet.." "A co si myslí mamka a ostatní?" "Vlastně.. Liv přišla s takovou historkou.. Že toho ve škole bylo moc, ty jsi byla unavená, potřebovala jsi jen na vzduch a prostě jsi usnula a dál.. už se nikdo na nic neptal." No jistě, Liv, že mě to nenapadlo. Geniální Liv. Pustil mi ruku, za kterou mě doteď držel a natáhl se pro velkou zelenou osušku. "Pojď ven princezno, ta voda už bude studená." Řekl s úsměvem, něco, co jsem si já až dokud s tím nezačal ani neuvědomovala. Opět sklopil zrak, když mě balil do osušky a podíval se na mě až když mě v náručí nesl do mého pokoje. "Tenkrát, když jsem se vrátila z Malfoy Manor.." Začala jsem slabým hláskem, zatím co mi Scorpio sušil vlasy ručníkem, když jsem seděla na posteli. "A myslela jsem si, že jsem no.. vždyť víš.." Nějak jsem se nepřiměla vyslovit "těhotná". "Tak mě James našel ráno v koupelně zvracet. Neuvědomila jsem si, že jsem měla na ruce ten prstýnek od Tebe.." Sklopila jsem zrak, abych se podívala na zářivý kamínek na svém prsteníčku, ale jeho absence mi bolestně připomněla všechno, co jsem Scorpiovi provedla. Ani na vteřinu jsem nepochybovala, že on pomyslel na totéž, když jsem to vyslovila. Bohužel jsem nemohla vidět jeho reakci, byl totiž ke mě zády a hledal mi ve skříni něco na oblečení. Odkašlala jsem si a přinutila se pokračovat. "Jsme se pohádali, jako obvykle. A já mu tenkrát arogantně řekla, ať se mi přestane plést do života, najde si vlastní holku a neřeší můj vztah.." Scorpio se vrátil a nesl mi kromě spodního prádla mé oblíbené tepláky, svetr a teplé ponožky. Něžně mě začal oblékat, až mi z toho naskočila husí kůže, ale ani na vteřinu a myslím, že ani on, jsem nepomyslela na to, že bychom spolu měli spát. Zvláštní, jak mě tahle myšlenka uklidňovala. "No Lily, vzhledem k situaci mi to nepřijde jako něco neoprávněného.." Dodal, když mi kartáčem pročesával vlasy. "Tenkrát mi to tak taky nepřišlo. Ale víš.. Možná jsem si hrála na hrdinku, že nepotřebuju staršího bratra.." "A já ti to nikdy nevěřil.." Dodal prostě a vtiskl mi do rukou hrnek s vlažnou tekutinou. "Kafe je kamarád." Dodal a usmál se. "Jak jsi mi to mohl nevěřit?" Zeptala jsem se překvapeně a upila z hrnečku. "Z úst jedináčka to musí znít neuvěřitelně, že? Ale ne Lils, neuraz se, ale nikdy bych ti nevěřil, že nepotřebuješ byť jen jednoho člena své rodiny. Natož tak svého bratra. Natož tak Jamese. Víš, viděl jsem, jak se na sebe díváte. Vím, že se dokážete hádat, ale v konečném důsledku byste zemřeli jeden pro druhého. O tomhle je rodina ne?" Zeptal se a sotva jsem stihla vypít polovinu, hrnek mi sebral. Místo toho ke mě přistrčil misku s česnečkou polívkou. "Ale jak tohle můžeš.. Chci říct.. Myslela jsem, že.. po rozhovoru s tvou matkou.." Nějak jsem nedokázala nalézt vhodná slova. Naštěstí můj přítel to udělal za mě. "Jak to můžu vědět, když se u nás v rodině tohle neděje? Správná otázka, myslím, že začínáš střízlivět. Ale odpověď je prostá, snadno, ukázala jsi mi to, když jsi mě sem vzala poprvé. A pak už nebylo o čem uvažovat, zbývalo, než to pochopit. Víš, vídával jsem u Tebe jeden pohled a dlouhou dobu jsem se snažil přijít na to, kam ho ve škále pohledů Lily Potterové zařadit.." "Počkej, škála pohledů Lily Potterové?" Zeptala jsem se s úsměvem. "Snad si nemyslíš, že jsem o Tebe začal mít zájem až na té jedné spojené hodině, kdy ses uráčila si všimnout, že na Tobě můžu oči nechat." "Vlastně to Liv.." Vydechla jsem překvapeně a zhodnotila jsem, že si budeme muset promluvit a budu jí muset poděkovat. "Už delší dobu mi říkala, že po mě koukáš.." Najednou mi to začínalo dávat smysl. Střípky skládačky. Jen škoda, že nemám ráda puzzle. "Ať Liv, či ne.." V jeho výrazu bylo patrné, že taky plánuje, jak jí poděkuje. "Postupně jsem došel k závěru, že takhle se díváš jen.." "Jen na jednoho člověka a tím je můj bratr. A nemůžeš mi to mít za zlé, že jsem ti nikdy takový pohled nevěnovala, protože jsem nemohla.." Vydechla jsem a dokončila za něj větu. Už vím, proč nemám ráda skládačky, protože mě děsí. Jako bych včera slyšela strejdu George. Možná, že Scorpia vážně podceňuju. Přitáhla jsem ho k sobě a dala mu pořádnou česnekovou pusu. Usmál se. "Přesně. Ale jak to víš?" "Pojď." Vytáhla jsem ho na nohy a mířila opět do koupelny, kde jsem se natahovala po kartáčku na zuby. "A ačkoliv jsem si myslela, že nepotřebuju bratra.." Huhlala jsem s plnou pusou pasty. "Za ta léta už jsem si zvykla, že jsem prostě nejpodstatnější ženou jeho života.." Dodala jsem a kartáček vrátila na místo. Pak jsem se se Scorpiem vrátila do pokoje. Nechala jsem ho, aby si mě přitáhl k sobě a objal mě. Konečky prstů jsem ho něžně hladila ve vlasech. Řekla bych, že to bylo vše, na co mé síly dnes stačily. "A když jsem ho včera slyšela tak hrdě vyprávět o vlastní dceři.. U Viktorie se to všechno dalo ještě nějak přejít. Ale vlastní dcera už je trochu vysoká laťka oproti malé drzé sestře. A najednou, jak se mi občas stává, jsem měla ten pocit, že v té místnosti nemůžu ani dýchat, tak jsem popadla tu lahev a šla ven, kde jsem přemýšlela, jestli bychom dnes byli v totožné situaci, kdybych tenkrát Jamesovi řekla něco jiného, nebo probůh alespoň jednou udělala správnou věc a držela jazyk za zuby." Scorpio jen zavrtěl hlavou a zašeptal. "Pořád tomu nerozumím, jak jsi věděla o tom pohledu?" Zeptal se a přitáhl přikrývku, kterou přes nás přehodil. "A jak jsem tak pila, poslouchala, jak všichni vevnitř slaví a nenáviděla celej svět, uslyšela jsem kroky. Myslela jsem, že jsi to ty. Nebo máma, která chce, abych šla Jamesovi gratulovat. Ale byl to George. Který mi ochotně vmetl všechnu tuhle příšernou pravdu přímo do obličeje." "Já jsem věděl, že s tím má George něco společného.." "K mému překvapení mi ale nepřišel kázat.. Jednak protože věděl, že sama mám výčitek svědomí víc než je zdrávo a pak taky, aby mi přišel říct, že ví, jaký to je.. A k ještě většímu překvapení mi tu lahev nesebral.." "To jsem ani nečekal zlato." Řekl a usmál se. Taky jsem se pousmála. "Pořád ale nechápu.." "Scorpiusi, neobviňuj mě laskavě z toho, že jsem opilá, když sám naprosto přehlížíš to, co je nad míru jasné.. Strejda Fred a moje máma.. Odtud vím o tom pohledu. Protože mi George řekl přesně tuhle větu, kterou jsem já řekla před chvílí tobě." Scorpio na moment mlčel. "Máš ráda puzzle, Potterová?" Zeptal se nakonec škádlivě s úsměvem. "Nesnáším puzzle." Dodala jsem. "A ty to víš." Políbil mě. "Jak ti je?" Zeptal se nakonec. "Cože?" Nechápala jsem souvislost s tématem. Až pak mi došlo, že to s ním nesouvisí. "Jak ti je?" Zopakoval pomalu s malými odmlkami. Zamyslela jsem se a pousmála se. "Vlastně dobře. Zatím co já tu vymýšlím složité teorie všeho, tys mě vyléčil z kocoviny." Dodala jsem užasle a on se jen usmál. "Prosté děkuju by stačilo." Dodal. "Teď bych řekl, že se ti chce spát." Nechápala jsem, jak to všechno věděl, ale pak jsem si připomněla, že on je v téhle hře král. Pak jsem se na něj za celý den pořádně podívala. Pod očima měl kruhy, byl bledý, vlasy měl rozcuchané, vypadal.. příšerně unaveně. Když jsem si konečně spojila to, že se Teddy přišel ujistit, jestli dýchám, povídal u toho něco o Georgeovi a že Liv si moc neodpočinula..Vyšlo mi z toho, že někdo z nich se ujišťoval celou noc. "Mně, nebo Tobě?" Zeptala jsem se a pohladila ho po tváři. "Scorpio, celou noc si nespal, zavři na chvíli oči.." Usmál se na mě. "Převléknu se a pak půjdeme na chvíli spát." Řekl nekompromisně a vstal z postele. Zatím co on odvracel zrak, když jsem se převlékala, já jsem koukala s očima do široka otevřenýma na jeho vypracovaný hrudník, když si svlékal košili. Když ze země sbíral své oblečení, neušlo mi, že sebral i malou obálku, která se tam musela zatoulat z mých věcí. Trvalo mi ještě vteřinu, než jsem si uvědomila, že došlo na to úplně nejhorší. Obrátil se na mě, zatím co mu jeho košile vypadla z prstů, ve kterých křečovitě svíral psaníčko s iniciály. "Lily.." Snažil se znít klidně, ale hlas se mu třásl. Tohle se prostě nemělo stát. Ne dnes, ne v den, kdy se o mě staral, jako o princeznu, ne, když už to vypadalo, že všechno bude fajn, ne teď, když byl tolik nevyspalý.."Můžeš mi říct, co to je?" Dodal a ruka s dopisem se mu začínala třást. "Scorpio, já.." "Nelži mi!" Zvýšil hlas. "Hlavně mi nelži a neříkej, že to vidíš po prvé." "To jsem ani nechtěla." Dodala jsem skoro ublíženě, ale uvědomila jsem si, že tady nejde o mě. "Vidíš, že je to zapečetěné, ještě jsem to nečetla, nevím co v tom je.." Bezmocně jsem rozhodila rukama. "Ale no tak! Copak se dopis nedá znovu zapečetit? Proč jsi ho měla mezi věcmi? Navíc ho tam musíš mít už pěkně dlouho, je pomačkaný a už voní jako ty, ne jako.." Nadechl se a nedokončil. "Jak dlouho už ten dopis sakra máš?" Zeptal se tiše a z hlasu mu bylo znát zoufalství. Jediné, co Scorpiovi mohlo ve skutečnosti ublížit, byla jakákoliv zmínka o Christianovi. "Podívej, je to dopis od Gabriely, může mi chtít něco absolutně jiného, přečteme si ho spolu, nebo víš co? Přečti si ho první.." Nabídla jsem. "A co by ti prosím tě chtěla? Zkonzultovat novou látku na šaty, ale no tak! Pokud je to tak, tak proč jsi ho ještě neotevřela? A ne, nebudu ti číst tvoje osobní věci, tohle není můj styl. Jak dlouho..?" Zeptal se a já trochu ucukla. Začínala jsem mít strach. Trošku z něj, trošku z jeho reakce, trošku z toho, co se celkově stane. "Od začátku školního roku." Vyhrkla jsem zoufale. "Nevím, jestli bych to nazvala správným načasováním, ale bylo to přesně to období, kdy mě všichni nenáviděli, kdy jsi ty sám zařídil, abych si rozbila hlavu ve Velké síni, kdy jsi zamilovaně hleděl na Penny.." Viděla jsem mu v obličeji, jak moc jsem mu tím ublížila. Tohle je jen z bláta do louže. "Nechtěla jsem.. nemyslela jsem.. promiň, já jen.." Scorpio jen zavrtěl hlavou, pustil dopis na zem a vydal se směrem ke dveřím.. "Kam jdeš, Scorpio? Počkej! Nenechávej mě tady takhle.." Vyvřískla jsem zoufale a cítila jsem, že zase nemám daleko k slzám. Otočil se na mě a spodní ret se mu třásl. "Já se snažím Lil, vážně se snažím, ale asi ne dost, asi by byl někdo jinej, lepší.." V mžiku jsem byla na nohou a u něj. Chytla jsem ho za ruku a držela i navzdory tomu, že se mi ji snažil vyvléct. "Ne, to neříkej, prosím, neříkej takový věci, vůbec to není pravda, ani nevíš, kolikrát denně jsem za Tebe dnes děkovala bohu, Scorpio prosím.." Zoufale jsem mluvila a mluvila a mluvila a doufala, že by to mohlo pomoct a že musím přijít s něčím jiným. Pak mi to došlo, vyjekla jsem, až sebou Scorpio opět cukl ke dveřím. "Christian by mě nechal v té koupelně samotnou!" Vykřikla jsem nakonec pravdu a Scorpio se zastavil a já poznala, že chce slyšet víc. "Protože by se to příčilo tomu jeho stupidnímu kodexu, nebo podle čeho on to vlastně žije, radši by ignoroval to, že nechci být sama, to jsi ty neudělal, miluju Tě, prosím.. už mi věříš?" Pomalu se ke mě otočil a nechal mě, abych držela jeho ruku, dokonce se přestal tolik třást. "K-kam jsi chtěl jít?" Zeptala jsem se. "Hádej." Odpověděl mi chladně. "Dělat to jediný, co mi jde dobře. Opít se do němoty." Dodal kysele a sedl si zpět na postel. Tvář mi stáhl bolestný úšklebek. "Podívej, nevím, co v tom dopisu je, ani nevím jestli jsem ho chtěla vůbec někdy otevřít, možná jsem si ho chtěla nechat, jen abych si připomněla, jak hrozná jsem byla, abych cítila tu bolest, ale vím, že pokud chci zjistit, co v něm je, tak jedině s Tebou." Přikývla jsem rozhodně a dopis, který jsem po cestě zvedla z podlahy jsem mu podala. "Řekni mi Lily, prosím tě, řekni mi, kdy mě tohle přestane bavit a konečně už tě pošlu s trvalou platností do háje?" Zeptal se a já si všimla, jak mu na tváři pohrává úsměv. Pousmála jsem se a s úlevou se opřela o stěnu. "Doufám, že nikdy, tohle osudový lásky nedělají. A jestli jo, tak bych si k tobě našla cestu zpět. Vždycky si ji najdu." Dodala jsem a on mě znovu objal. Uvolnila jsem se. "Jseš si jistá, že když se rozhodnu, že nechci vědět, co v tom dopise je, nebudeš to chtít vědět ani ty?" Přikývla jsem. "Dobře. Jseš si jistá, že ten frajer libovej už do našeho vztahu absolutně nezasahuje?" Přikývla jsem rázněji, než předtím, až mi pramínky zrzavých vlasů spadly do obličeji. "Dobře." Přikývl, natáhl se pro hůlku, kterou opatrně podpálil jeden roh dopisu. Sledovala jsem, jak papír s úhledným písmem pomalu dohořívá a s ním i třeba poslední Christianovo vyznání. Nebo informace o nové látce na šaty. To už se nikdy nedozvím. Cítila jsem, jak se něco uvnitř mě pohnulo, bylo to, jako sledovat jednu část Lily, jak mizí spolu s papírem. Cítila jsem to, ale najednou mi to připadalo, jako správný směr. Věděla jsem, že to Scorpio ví, že jsem ke Christianovi něco cítila a žádné city neskončí mávnutím hůlky, protože ať je magie jakkoliv silná, nedokáže nikoho přinutit se zamilovat. Totéž platí i naopak. V ten moment se otevřely dveře a dovnitř nakoukl strejda George. "Měl jsem dojem, že slyším vaše milé hlásky. Snad se nehádáte?" Dodal s úsměvem a já si nemohla pomoct a zasmála se. Když jsem se zadívala na Scorpia, taky se smál. "My?" Zeptal se a koukl na strejdu. "Nikdy." Dodala jsem spokojeně s úsměvem v jeho náručí.