Forbidden love - Zakázaná láska

Ten, který z nenávisti lásce škodí.

//Tak to po roce a půl zkusíme.. Kdo to ještě čte? Kdo nezapomněl na Lily a Scorpia? N.

Bylo to prostě jen další normální ráno v Doupěti.

Dominique a Roxy se u čerstvě vyžehleného prádla přetahovaly o tričko. Stála jsem u kuchyňské linky a svírala plnou náruč talířů, které jsem připravovala k snídani. Bylo ještě brzy a za okny šedá ranní mlha přecházela v krásné svítání. V domě nebyl ještě téměř nikdo vzhůru, ale tyhle dvě holky mě nikdy nepřestávaly překvapovat tím, jak pozdě jsou schopné jít spát a jak brzy jsou schopné vstávat a to jen proto, aby se nalíčily, načesaly a nesčetněkrát převlékly. Položila jsem talíře na stůl a zamířila k nim.

"Ne rrrůžové tričko je moje, hodí se mi mým blonďatým vlasům" vřískala neobvykle vysokým hlasem s důrazem na R, Dominique, až jí oči jiskřily.

"Ne růžové tričko je moje, protože se hodí k mým zeleným očím!" Odsekla jí Roxy. Položila jsem s úsměvným povzdychem talíře doprostřed obrovského kulatého stolu a přešla k nim.

"Růžové tričko je Dominique, protože asi před dvěma lety měla období, kdy si neoblékla nic, co růžové nebylo. A když se podíváme sem..." nadzvedla jsem několik kousků oblečení "tady máme úplně stejné tričko jen v černé taktéž z doby před dvěma lety, kdy měla Roxy svoje gotické období. Jestli nechcete, abych začala vytahovat fotky z těchto povedených let, vemte si každá svoje tričko a přestaňte křičet, než mi vzbudíte dítě. A jestli i přes to chcete znát můj názor, měly byste se jít obě převléct, protože na sobě máte stejné sukně." Dodala jsem a poukázala na ně. S jekotem se rozutekly do svých pokojů a já slyšela jen, jak hlučně zavřely unisono dveře. Zasmála jsem se a začala rozdávat talíře. Málem mi jeden z talíř vypadl z rukou, když jsem uslyšela, jak ze schodů padá kniha. Mávla jsem rukou a kniha se vrátila do rukou její právoplatné majitelce. Rose ještě v lehké červené noční košili si prostřela vykulené oči. Bylo by odvážné tvrdit, že si všichni pohodlně zvykli na mé "schopnosti", které nyní obnášely čarování bez hůlky a formulek.

"Promiň" řekla chraplavým hlasem "dokud si nedám kafe, jsem strašně nešikovná". Dodala s knihou v ruce. Usmála jsem se.

"Pojď sem." Natáhla jsem ruku, vzala ji kolem ramen a usadila nikoliv ke stolu, ale na židličku za mnou ke kuchyňské lince. Nalila jsem jí obrovský hrnek plný čerstvě uvařené kávy, která provoněla celou kuchyň a vtiskla jí ho do dlaní. "Černé, bez mléka a cukru. Pořád nechápu, jak tohle můžeš pít a v takovém množství." Mrkla jsem na ni. Pokrčila rameny a uskrla z kouřícího nápoje. V mžiku se jí rozzářily oči a narovnala se jí ramena. "A proč jsi vůbec tak brzo vzhůru?" Zeptala jsem se a rozmisťovala sklenice po stole.

"Potřebuju..."

"Nech mě hádat. Dočíst tuhle knihu?" Přikývla.

"Andy ještě spí. Snažila jsem se chovat se tiše, ale hádám, že se mi to příliš nepodařilo." Usmála jsem se. "Lily.. řekni mi jednu věc.. Když pominu, že můžeš magii využívat normálně a ty máš ještě k tomu svůj vlastní... jak to říct... způsob, tak proč všechno děláš manuálně?" Zasmála jsem se. Ptá se mě na to už roky.

"Drahá Rose. Manuální práce zaměstnává ruce." Odpověděla jsem jí jednoduše. Pokrčila rameny a chvíli vypadala, že se v tom kafi chce utopit. Najednou se kde se vzal, tu vzal po mé pravě ruce zjevil Percy a za ruku táhl Audrey, která se vehementně pokoušela mu upravit už tak dokonalou kravatu. Natahoval se pro jednu palačinku a Audrey nezúčastněne uzobávala pár borůvek z misky. Pleskla jsem ho přes ruku.

"Snad se s námi nasnídáte strýčku?" Šlehla jsem po něm pohledem.

"Lilísku, moc rád bych se s Vámi všemi nasnídal, ale musíme s mou drahou polovičkou na brunch s nejvyššími představiteli Ministerstva a určitě nechceš, abych začínal o tom, jak moc důležité to je, když pominu, že na to nemám čas." Převrátila jsem oči.