Forbidden love - Zakázaná láska

Proč je nebe modré?

//Zdravím vás po dlouhé době lidičky:3 Tady je nová kapitolka, snad se vám bude líbit, na vaše komentáře se těším. Velký zvrat přijde v další kapitole, schválně, kdo ho uhodne?:) N.♥

"Tomu souhvězdí se říká Andromeda." Usmála jsem se a pohladila Máriu po vlasech. Byl teplý letní večer a já s holkama, každou po jednom boku ležela na zahradě pod stromem a pozorovala hvězdy. Ruku, kterou jsem ukazovala na hvězdu jsem pomalu spustila a začala ji prsty proplétat vlasy. Z druhé strany se ozvala Alex.

"Teto Lily a pjoč je nebe modjé?" Usmála jsem se.

"Ze stejného důvodu, proč je moře slané, čokoláda sladká a kladivo těžké." Pousmála se. Odhrnula jsem jí vlasy z čela. Holky teď byly prakticky můj život. Byly prázdniny a každý si našel svoji oblíbenou činnost. Dominique a Roxy se vystavovaly sluníčku, pečlivě každých patnáct minut na jedné straně, až byly večer celé červené a brečely, že je bolí spálená ramena. Rose a Andy většinou u studeného koktejlu líně hráli karty s tetou Audrey a strejdou Percym, zatím co Victoire a Teddy zkoušeli s tetou Hermionou a strejdou Ronem kouzelnické šachy. Hugo s Liv se procházeli stínem, zatím co Freddie a strejda George měli dost práce  vymýšlením večerních ohňostrojů. Molly a Lucy byly právě ve věku, kdy jejich největší zábavou bylo hrát famfrpál a strejda Neville spokojeně sledoval, jak mu rostou rostlinky, teta Fleur se strejdou Billem se překvapivě věnovali čtení knih a máma s tátou to obvykle pozorovali z povzdálí s máslovým ležákem v rukou. James měl spoustu práce s tím sehnat mi na ministerstvu práci, přestože Gabriellino jméno otevíralo hodně dveří, drtivá většina jich nebyla pro mě. A Scorpio se snažil být všem při ruce. A tak jsem šila princeznovské kostýmky, vymalovávala obrázky,  vařila mrkvičky s hráškem, pletla copánky a chystala šatičky. Strom, který se nad námi tyčil jsme omotali vánočními světýlky, abychom na čtení večerních pohádek měli dost světla, a tak nám teď vytvářel krásnou atmosféru. Dokud jsem neuslyšela kroky.

"To jsou moje holky." Řekl Scorpio s úsměvem, když došel až k nám a políbil Alex na čelo. Nepatrně jsem automaticky ucukla. Zdálo se, že si toho všiml.

"Ale tati, Mary pšeče není tvoje hojka." Dodala zaujatě Alex.

"A Anna taty ne." Dodala Mary. Líbilo se mi, když mi říkala Anna. Bylo to něco nového. Odvodila to ze svého třetího jména  Liliana, které měla po mně. V ten moment jsem se posadila a holky chtě, nechtě se mnou. Natáhla jsem se pro sklenice od dýňové šťávy, které ležely za námi a prázdnou misku od sušenek.

"Holky, co kdyby ste to šly odnést babičce Molly, ať na nás zase nekřičí, že po sobě neuklízíme? A až se vrátíte, můžeme nachytat ty světlušky, jak jsem vám slíbila." Pak jsem se pousmála a vložila jim misku a skleničky do rukou. "A určitě nebudu proti, když přinesete nějakou další sladkost." Usmála jsem se a ony se zahihňaly. "Tak jo, pusu a běžte." Dodala jsem s úsměvem a položila si ukazováčky na tváře, kde mi v zápětí přistály dva ulepené, mlaskavé, dětské polibky. Holky se otočily a vydaly se směrem k rozsvícenému oknu v kuchyni. Mary vzala Alex okolo ramen.

"Víš pjoč musíme jít?" Zeptala se a Alex se k ní mírně zaklonila, že jí téměř položila hlavu na rameno.

"Pjoč?"

"Protože si teď budou povídat dospějáci." Dodala Mary a obě se rozesmály. Pak se vzali za ruce a rozběhly se. Ještě chvíli jsem se za nimi dívala. Byly tak rozdílné.. Mary s černýma vláskama, ve kterých měla věneček z kopretin, na sobě červené šatičky a Alex, které plavé vlásky zdobil věneček z pampelišek, na sobě modré šatičky, které jí šly k očím. Bosy docupitaly až ke dveřím. Teprve pak jsem od nich odtrhla pohled. Rukama jsem si bezděčně uhladila své bílé šaty a stáhla si z plavých vlasů věneček z kopretin.