Forbidden love - Zakázaná láska

Don't say a word. Just cry. - Neříkej nic. Jen plakej.

Došla jsem společně s Liv až do Velké síně na snídani. Posadila jsem se k Nebelvírskému stolu a podívala se na svůj talíř plný lupínků a odsunula jsem ho od sebe.

"Lily musíš se najíst." Povzdychla si Liv. "Vždyť už jsi nejedla tři dny."

"Nemám hlad." Dodala jsem prostě hlasem ochraptělým z pláče a pohled jsem upírala na dýňový džus v mém poháru.

"Lily ty nebudeš jíst?" Vyhrkl na mě Hugo. Nepatrně jsem se pousmála a přisunula mu mou misku. 

"Jen si to vem." 

"Hugo!" Rozkřikla se Victoria a pleskla ho nejnovějším výtiskem denního věstce po rameni. "Copak nemůžeš ani na chvíli přestat jíst?" Hugo pokrčil rameny.

"No tak Lily, nemůžeš se pořád trápit.." Zatřásla se mnou Liv, čímž mě donutila zvednout hlavu. Pohlédla jsem ke Zmijozelskému stolu. Nebyl tam. Jeho místo vedle Penny Parkinsonové bylo prázdné. A byla tu ještě jedna zvláštnost. Penny, která obvykle bývala středem pozornosti, seděla stranou od ostatních a třásly se jí ruce. 

"Omluvte mě." Zvedla jsem se od stolu. Ještě jsem za sebou zaslechla Liv:

"Vždycky když tohle dělá, není to nic dobrýho." Došla jsem k Penny.

"Penny, jsi v pořádku?" Zvedla ke mě hlavu. Její oči obvykle plné odporu a jiskřiček s nimiž se dívala na Scorpia byly nyní jen plné strachu.

"Hele, neměla jsem to dělat. Věděla jsem co riskuju, ale neomlouvám se ti. Naopak tě prosím, jdi za ním a promluv s ním. Nikdy jsem neviděla nikoho tak zničeného a zlomeného. Nejí, nespí, s nikým nemluví, pořád ho vidím v slzách, přestal chodit na vyučování, jen kouká z okna. On vážně není zlý." Viděla jsem, jak se jí oči plní slzami.

"Já nemůžu.." zaštkala jsem.

"Já zapomněla, ty jsi vlastně Potterová. Vždycky jsem tak trochu obdivovala, že vám záleží víc na ostatních než na sobě. Ale tím ubližuješ Scorpiovi. Navíc si vzpomneň, kdo na koho tohle zaklínadlo seslal jako první. Myslím, že jinak by jsi ho neznala ani ty, ani Scorpio."

"Tobě na něm opravdu záleží že ano?" Zeptala jsem se a cítila jsem se přitom hrozně. Penny přikývla, vstala od stolu a odešla. Já se také vydala směrem pryč z Velké síně, když mě někdo zatahal za rukáv. Otočila jsem se a přede mnou stál nějaký druhák ze Zmijozelu.

"Ty jsi Lily?" Zeptal se a já přikývla. "Tohle ti posílá Scorpio." Rychle mi předal nádhernou velkou kytici lilií a dopis. Vedle mě se postavila Liv.

"No tak Lily, tohle už něco znamená.." Povzdychla si. Roztrhala jsem dopis na spoustů kousíčku a pustila jej na kamennou podlahu. Kytici jsem vrazila Liv do náruče a s pláčem vyběhla z velké síně. Věděla jsem, že Scorpio není zlý, věděla jsem, že Penny má pravdu a bylo mi hrozně, protože tohle všechno byla moje chyba. On mi přeci taky chybí, ale nemůžu..Zastavila jsem se až v něčím objetí. Když jsem zvedla halvu, uviděla jsem moji nejmilejší sestřenici Rose, byla už starší, měla trvalý a vztah a navíc byla tak jako teta Hermiona no, rozumná. Pevně jsem ji objala.

"Nic neříkej, klidně plakej zlato." Pevně mě objala a nechala mě zmáčet jí habit slzami.