Forbidden love - Zakázaná láska

After rain comes sunshine.

//Tak se zase poslušně hlásím s novou kapitolkou:3 Máme tady zase slaďáček, jako takovou útěchu za to, co přijde v následující kapitole:D Moc vám toho nemůžu říct, jednak bych vám zkazila překvapení a pak byste mě asi ukamenovali rovnou:D Mohu jen říct, že se nám děj začne pomalinku přesouvat do doby o dva roky později po dvou zásadních, vraždy hodných zvratech:D Tak snad se vám slaďáček bude líbit, hvězdičky potěší, ale víte, že mnohem raději čtu vaše komentáře:3 N.

Až teprve po prázdninách na mě a ostatně na všechny ostatní dolehl tlak blížících se NKÚ, případně zkoušek OVCE. Příprava na zkoušky zabírala veškerý nás volný čas, proto ho nebylo nazbyt ani na famfrpál, či nějaký osobní život. Učitelé jako profesorka McGongallová nám dávala tolik domácích úkolu, že už jsem pár dní v kuse nespala a do toho mi přibývalo neústálých výhružek od profesora Notta, že mě k NKÚ ani nepustí. Jediný předmět ve kterém jsem si byla jistá byla obrana proti černé magii. Stačilo vykouzlit patrona a Vynikající byla jistá. Tohle všechno mělo za následek to, že jsem Scorpia vídala minimálně a mezi války s obry a protijedy jsme sotva měli čas na víc, než rychlý polibek na chodbě. Nerada jsem ho nechávala ve společnosti Penny, ale doufala, že jí vysvětlení po cestě do Bradavic stačilo. Co mi ostatně jiného zbývalo.  Ale odnaučila jse se hloupému zlozvyku nevěřit Scorpio a taky jsem věděla, že musím získat minimálně stejný počet NKÚ jako měl James. Deset sice nebylo na primuse, ale nebylo to ani nic lehkého. Doteď jsem však nepochopila, jak to flákač jako James dokázal. Když jsem mezi půlnocí a jednou hodinou ranní dorazila konečně do ložnice, to už byl listopad, venku se ochladilo, listy měnily barvu a ve vzduchu byla cítit zima, ale s ní i Vánoční prázdniny, našla jsem na stole dopis nadepsaný úhledným, ale zdánlivě roztřeseným rukopisem, který bych po posledních společných dnech ztrávených v knihovně poznala všude. Vyčerpaně jsem se zhroutila na svou postel a zatáhla závěsy, abych světlem své hůlky nevzbudila ostatní holky, které už spaly. Prohrábla jsem si zrzavé vlasy a povolila červeno-zlatou kravatu. Pomalu jsem rozlepila obálku..
"Nejdražší Lily..
Oslovení Moje nejdražší malá čarodějko mi přišlo k téhle příležitosti moc kýčovité. Trvalo mi dlouho, než jsem se k tomuhle přemluvil, protože nemám odvahu tvého táty, ani bratra, ale v přesvědčení, že je to pro tvoje dobro jsem to nakonec udělal. Neměl jsem příležitost ti to říct a možná jsem si to nechával pro sebe záměrně, protože je mi hrozně, vždy, když si na to vzpomenu. Na začátek tohoto školního roku. Vždycky si byla taková. Chodívala si plakat tam, kde sis myslela, že tě nikdo nevidí a ty se nebudeš muset za své slzy stydět a ostatní, kterým na Tobě táleží se tak nebudou trápit. Když vypláčeš dost slz, vrátíš se s úsměvem a všichni ti ho uvěří. Což bych nečekal. Ale smůla, že jsi narazila na mě, moje rudovlásko. Já jsem byl tím stínem, který ti dělal společnost, když jsi tak srdceryvně plakala a zarývala nehty do kamenné podlahy.. Jistě, už tenkrát jsem doslova cítil, jak to bolí, jenže jsem byl natolik sobecký a teď tě prosím, abys mi to odpustila, že jsem to nechal bez odezvy. Ale tentokrát to tak už nezůstane. Oba víme, že mám spoustu špatných vlastností, dokonce více, než těch dobrých. Občas nedokážu ocenit všechno, co pro mě děláš, občas se chovám jako kretén, občas se chovám necitlivě, občas mi chybí respekt a pokora a k hezkému slovu mám daleko, občas se chovám arogantně, neohleduplně a občas nedokážu myslet dopředu na následky svých činů. Přesto všechno tě ale pořád miluju víc, než kohokoliv v mém životě. Jsi moje světlo, můj anděl a oba víme, že člověk jako já potřebuje ve svém životě trochu světla. Kdysi jsem od matky slyšel, že nemáš nikdy z nikoho dělat své všechno, protože když jej pak ztratíš, nemáš nic. Nikdy jsem ani nečekal, že by se v mém životě objevil někdo, z koho bych chtěl udělat své všechno. A pak to přišlo najednou, z ničeho nic, bylo to jako ohňstroj, ohňostroj zrzavých vlasů a já se ani nemusel snažit. Je to až úsměvné, jako bych tě teď viděl.. Na čele mezi očima ti naskakují dvě drobné vrásky, z toho, jak se mračíš. Ruce se ti začínají třást a zelené oči se ti pomalu plní slzami. Nechápavě vrtíš hlavou, protože to stále nechápeš. Lily, oba víme, že si zasloužíš někoho mnohem, mnohem lepšího, než jsem já. A neříkám to proto, že bych potřeboval litovat, ale protože jsem si to konečně uvědomil. Když někoho miluješ, občas ho prostě musíš nechat jít, protože ti konečně dojde, že toho druhého miluješ víc než sebe a nemá cenu se trápit ve vztahu a začneš doufat, že časem zapomene a konečně bude šťastný. Zasloužíš si muže, který si tě bude už od začátku vážit a na rukou tě nosit, ne kluka, který si to uvědomí až časem, někoho kdo by ti nosil růže jenom tak, kvůli tvým krásným očí, protože ví, že si je zasloužíš a ne, když bude potřebovat něco vyžehlit. Někoho, kdo tě nenechá utéct, abys mohla plakat, někoho, kdo tady bude pro tebe pokaždé, když budeš potřebovat a hlavně někoho, kdo tě nebude zatěžovat svými vlastními ať už rodinnými problémy, nebo existenční krizí a bude se věnovat jen a jen Tobě. Přeju ti, abys někoho takového našla co nejdřív a co nejdřív zapomněla na mě a snad mi doufám odpustíš všechno,  co jsem ti kdy udělal a co sis kvůli mně všechno zažila a věř, že mě mrzí každá slzička, kterou jsi kvůli mně prolila. Ale když jsem tě viděl na tom nádraží, ten panický strach v těch očích, když jsi natahovala, ale přesto jsi neplakala, jako tenkrát na Malfoy Manor, když jsi věděla, že tě potřebuju, což ode mě bylo opět sobecké. Nemohl jsem dovolit, aby se to opakovalo. Celé se to dělo kvůli mně a já už ti nikdy nechci ublížit. Mrzí mě, že to zašlo až tak daleko, že jsem si to neuvědomil dřív, že se muselo stát tohle všechno, než mi to konečně došlo.
Vždycky tě budu milovat.
Navždy tvůj S.M."
Zůstala jsem sedět jako opařená. Tohle prostě nemohla být pravda. Byla to moje vina. Všechno to byla moje vina. Nikdy jsem si neměla dovolit ukázat Socrpiovi, jak slabá jsem. Vím, že jse na něj neměla tolik času, ale proč teď? Proč se musí vždycky všechno pokazit, když už se zdá, že je to dobré? Bezmyšlenkovitě jsem vstala z postele a tiše se vykradla přes společenskou místnost a obraz baculaté dámy, bosa, jen v sukni a neupravené košili s rozpuštěnými vlasy jsem vyběhla na chodbu a k mému překvapení ke společenské místnosti mířil právě Scorpio. Rozběhla jsem se k němu a on mě zachytil přímo do náručí. Nadechla jse se a bez rozmyslu jsem mu vrazila facku. A v zápětí na to jsem ho políbila. Scorpio zmateně zvedl ruce v obraném gestu.
"Lily.. litoval jsem toho jen co jsem to poslal.."
"Chceš abych byla šťastná?" Vyhrkla jsem ihned. Přikývl. "Tak už tohle nikdy nedělej! Jak si vůbec můžeš myslet.. Jak tě mohlo napadnout.. Podívej, miluju tě. Miluju tě, jako jsem nikdy nikoho jinýho nemilovala a miluju tě právě pro tvoje vlastnosti. Já v tobě nevidím někoho, kdo je nedostatečně citlivý, já vidím toho kluka plakat v koupelně na Malfoy Manor, protože si myslel, že mi ublížil, nevidím kluka, který nedokáže ocenit, co pro něj někdo dělá, vidím toho kluka, který mi dal moji první 'jen tak'růži, s odpuštěním jako kretén se teda chováš, ale jenom když se mě od sebe snažíš pořád nesmyslně odehnat, protože mě se jen tak snadno nezbavíš, nevidím v tobě nikoho, komu chybí respekt, ale kluka, kterého trápí noční můry jeho otce a po tom dopise v tobě nevidím rozhodně nikoho, kdo má k hezkému slovu daleko. Já ani zdaleka nejsem taková, jakou jsi mě vykreslil, nejsem žádný anděl, dokážu být protivná, umím být mrcha, jak ses sám přesvědčil, dokážu si omotat lidi okolo prstu a neumím si vážit toho, co pro mě kdo dělá, až příliš věcí je pro mě samozřejmost mám sklon ze všeho dělat drama. Ale ty ve mě vidíš jen ty hezké vlastnosti, udělal jsi ze mě to, co jsi v tvých očích přeju být. A to je další z věcí, za kterou tě miluju. Možná máš pravdu, možná bych měla být s někým jiným, ale já nechci. Nechci nikoho jiného, chci Tebe, nevidím v Tobě žádného kluka, který mě nechá utéct, abych mohla plakat, vidím rozumného a dospělého muže, který chápe, že potřebuju prostor. Vidím v tobě toho, koho potřebuju, muže svých snů a kašlu na to, co říkají ostatní a upřímně, pokud si to myslíš i ty, tak pak kašlu i na tvůj údudek. Tohle všechno ke vztahu a lásce patří, prostě se neptáš, jestli chceš z někoho udělat své všechno, tvoje srdce to rozhodne za Tebe, patří k tomu všemu hádky, patří k tomu všemu i to, že se o Tebe budu vždycky šíleně bát, ale je to jen malá cena za to, že můžu být s Tebou. Protože když jsem s Tebou tak šílím, ale když jsem bez Tebe je to mnohem horší. A k čemu by mi byl kluk, který by mě na rukou nosil? Moje reakce si odhadl přesně, ale to nevypovídá o tom, že mě znáš, když si myslíš tohle. Copak já jsem typ holky, která se ráda nechává obskakovat? Potřebuju zábavu, potřebuju prostor, potřebuju akci a hry.. A s kým jiným než s Tebou tohle můžu mít? My dva jsme tu pro sebe a tím to končí, už to pochop, prosím tě. Já-já vím, že je to moje chyba, něměla jsem před Tebou brečet, měla jsem tady být pro Tebe, taky jsem na Tebe neměla teď tolik času, omlouvám se, čert vem NKÚ, teď budu jen s Tebou, jenom mi prosím tě řekni, že to nemyslíš vážně.." Rozhodila jsem rukama a Scorpio klesl na kolena na schody a já se svezla za ním.
"Vidíš to? Posloucháš se? Ty jsi prostě úžasná, proto tě tak miluju.. Tak dobrá po svém otci s nekonečným množstvímm šancí i pro takového hajzla, jaký jsem já, Lily, vždyť jsem ti tvrdil, že jsem měl něco s Penny, jen abych zjistil, jaká bude tvoje reakce a ty mě po tom všem prosíš, abych se s Tebou nerozcházel? To já bych měl prosit Tebe, abys mi všechno odpustila.. Miluju Tě." Pohladila jsem ho po tváři.
"To já bych se měla omlouvat Tobě, ne ty mně." Dodala jsem, rozmrkala slzy a políbila ho.
"A prosím.." Začal. "Nepřestávej přede mnou dávat najevo
svoje pocity." Dodal a setřel mi slzu z tváře.