Forbidden love - Zakázaná láska

Happily Ever After

// Tak po dlouhé době jsem si zase našla čas na psaní. Doufám, že jste na Liyl a Scorpia nezapomněli. Dejte vědět, jak se Vám líbí. N.<3 

Stála jsem v kuchyni a připravovala palačinky. Ruce se mi nepatrně třásly, ale maminka mě vždy učila jednu věc. Zaměstnat ruce a tím pádem i hlavu. Scorpio spal u mě v posteli, Charlie spal u Jamese a já zase nespala. Nemohla jsem zamhouřit oči. Pořád jsem přemýšlela o tom, jestli je možné, že má Draco opravdu sestru a jestli si ona madame jenom nevymýšlí, aby se dostala blíž k Malfoyovým. Ačkoliv když jsem se na to dívala svýma ne tolik nezúčastněnýma očima, uvažovala jsem, zda vůbec bylo o co stát. Na druhou stranu oči mě neklamou, vypadá jako Draco v sukních. Respektive v na míru šitých drahých šatech. Chystala jsem na stůl, když jsem se otočila pro skleničky, leknutím jsem je málem upustila. Na posledním schodu stál Scorpio jen v pyžamových kalhotách a pozoroval mě těma pronikavýma očima.

"Tohle mi nedělej. Vylekala jsem se. Málem jsem upustila sklenice a už mám dost věčně rozbíjeného skla." Mrkla jsem na něm zpod řas a pokračovala v chystání na stůl.

"Stále stejná." Zachraptěl. Vlasy měl rozcuchané spánkem. "Ty se přece jen tak nezalekneš, ty jsi Lily Potterová. A zvlášť ne vlastního.." odmlčel se. Slova mu zhořkla na jazyku. Tohle ne. K tomu všemu ještě toho trochu. Jen tohle ne. Ne v téhle situaci. Ne teď. Nejlépe nikdy. Jako kdyby cizí ženská v našem pokoji pro hosty, jeho otec s jeho matkou v druhém a on stojící na metry daleko ode mě nestačili. Zase se dostáváme k tomu, že nejsme svoji. A že mě nechal stát před oltářem. A že za to může muž, kvůli kterému bych nebýt Charlieho umřela a kvůli kterému byl Scorpio ochoten opustit mě i vlastního syna. Na druhou stranu nebýt Draca Malfoye takového jakým je, neměla bych já Scorpia takového jakým je. Protipóly. Zase ty otravné protipóly. Přitiskla jsem si dva prsty na spánek. Nechtěla jsem na něj být zlá. Opravdu ne. Zvlášť, když přede mnou stál takhle, vyhublý na kost, zničený, smutný. Ale úplně jinak smutný. Jinak smutný, než když chodil za Charliem. Úplně jinak smutný, než když mi ublížil. Jinak smutný než když jsem byla s Christianem. Tak nějak dospěle, hluboko a nenapravitelně. Tak nějak napořád. Přesto jsem si ale nemohla pomoct. Uvědomila jsem si, že až se Charlie vzbudí, zase ho nepozná, zase bude plakat a mě tak bude nutit k volbě mezi mužem a největší láskou mého a života a synem, jedinou opravdovou láskou mého života. A v tomhle vztahu si já vždycky zvolím Charlieho. I když mě děsí, že bych měla Scorpia nechat, ať se s tímhle bordelem v hlavě vyrovná sám. Vlastně jsem ho nikdy neopustila a pokud doopravdy ano, tak jsem nikdy nechtěla. Ale Charlie je přece jenom to nejlepší z obou světů. Z nás dvou. Je jeho malou kopií, jen nevinnou, nepoznamenanou a zároveň má něco ze mě. Což je nádherné sledovat. A zároveň bolestivé. Přivřela jsem oči a nadechla se

"Vlastního co, Scorpio? Vlastního koho?" vyhrkla jsem. V prstech jsem svírala skleničku tak pevně, až mi bělely klouby. Scorpio dál stál na posledním schodu. Nepohnul se. Jen se mu bolestně stáhl obličej. Nepřišel ke mně, neobjal mě, nevzal mi skleničku z ruky, nepřivinul mě k sobě, abych cítila jeho srdce bít, abych si opřela horkou tvář o jeho chladnou hruď. Jen mě pozoroval.

"Muže? Lásku svého života? Já nevím Lily." Vydechl, trošku zvýšil hlas a dlaněmi si prohrábl vlasy. "Já nevím. Jediné co vím je, že chci aby bylo všechno jako dřív a zároveň to, že mě z hloubi srdce nenávidíš, což jaksi nejde dohromady. Chci abys mě chápala. Chci aby můj syn neplakal, když mě vidí stát před sebou. A chci, sakra moc chci a moc si přeju, abych tady mohl být. Abych tady mohl pro Tebe, abych tady mohl být, když dělal své první krůčky, když mu George strčil do ruky první prskavku.. Jenomže na druhou stranu taky chci, abys mě chápala. Abys chápala to, že bych nemohl dál sledovat matku, jak se pomalu ničí a sám žít bez otce a Charlie a Kitty bez dědečka. A chci, ne to tě žádám, prosím a klidně i na kolenou, abys mu dala další.. " Povzdychl si. "Kolikátou už vůbec... šanci. Protože to ty děláš. To je jedna z věcí, které na Tobě miluju. Dáváš další šance. I když to vypadá, že je to zbytečné, i když to vypadá hloupě, i když si to ten člověk absolutně nezaslouží. Protože taková ty jsi. Dobrá, světlá, hodná. To přece hrdinové dělají, ne Lily?"