Forbidden love - Zakázaná láska

Better boyfriend

"Malá čarodějko." Dlaněmi mi přikryl oči a já se usmála. Natáhla jsem ruku za sebe, přitáhla si ho blíž. Až po chvíli jsem vyskočila na nohy a políbila ho. Překvapil mě kyticí lilií. To bylo totiž každé ráno něco. Jednou to byl stříbrný řetízek. Po druhé zase čokoláda. Jindy mě vytáhl místo snídaně na piknik na astronomické věži. Vážně se snažil. Těsně po tom, co jsme se k sobě vrátili, mi dal totiž seznam, jak ze sebe udělá lepšího přítele, protože o mě nechce znovu přijít. Stály tam věci jako: Každý den Tě něčím překvapím, snídaní do postele, výletem, nebo kyticí růží, ale nic z toho, protože to už by pak nebylo překvapení. Jo, možná jsem trochu brečela. Když jsem si k liliím přičichla, z té vůně se mi až zamotala hlava. A když se mi podlomila kolena, Scorpio mě samozřejmě chytl do náručí. Naklonil se ke mě a políbil mě. "Tys je očaroval?" Zeptala jsem se, když jsem se sbírala na nohy. "Hrozně rád tě totiž chytám do náručí." Pronesl a já si sedla zpět ke snídani. On mi položil hlavu do klína a na lavici u nebelvírského stolu se natáhl. Přitom položil Liv nohy na klín. Ta se na něj jen kysele ušklíbla. "Hele.. to je moje holka ty kreténe." Zahučel Hugo s plnou pusou. "I kdyby byla cizí, já si chci jen lehnout." Odvětil mu Scorpio a naše řada se rozesmála. Liv ze sebe shodila Scorpiovi nohy, ale ten si z toho samozřejmě vůbec nic nedělal. "A co podzimní prázdniny? Co provedeme? Výlet třeba do.." Věděla jsem, co chce říct. Třeba do Paříže. Protože tam jsem vždycky chtěla. Ale stejně dobře jsem věděla, že to teď rozhodně připomínat nebude. "Londýna? Tak jsi taky vždycky chtěla, ne lásko?" Zeptal se a vzhlédl ke mně. Pohladila jsem ho po vlasech. "Zlato, nerada ti kazím vyhlídky, ale uvědom si, kolik roků nám je. Mimo to pro Tebe mám něco mnohem lepšího. Prázdniny u Potterových." "Měla by sis přerovnat priority, sestřenko." Oslovil mě Hugo. Ani nevím, kdy mi tak začal říkat, ale vzhledem ke zmatku v naší rodině je to zkrátka už zaběhlé oslovení. "Slyšíš to?" Zeptala se Liv. Usmála jsem se. "Co?" "Ten sarkasmus v Hugově hlase?" Dodala a pleskla ho přes rameno výtiskem Denního Věštce. Málem jsem vyprskla dýňový džus nosem. I Scorpiovi cukaly koutky. "To bylo vážně dobrý bratránku. Počkej, můžu ti tak říkat, že jo?" Zeptal se Scorpio škádlivě. "Nech mě se zamyslet." Řekl Hugo. "A bude to na dlouho?" Zeptala se Liv. "Já jen, že za chvíli máme přeměňování.." "Vlastně už to mám, děkuju miláčku." Obrátil se až s přehnaně sladkým úsměvem na Liv. Pak se zadíval na Scorpia. "NE." Dodal prostě. Nemohla jsem si pomoct a vyprskla smíchy. "No, vypadá to na zajímavé prázdniny." Ozval se hlas za námi. Pak Albus mě a Liv položil ruce na ramena. "Děti moje." Dodal potom. Obrátila jsem se na něj. "Jsi o rok starší. O jedinej rok." "A nejspíš máš chronický nedostatek Jamese. Když si zajdeš pokecat za druhačkama, budou tohle tvé stanovisko zcela jistě nadšeně sdílet." Dodala nezaujatě Liv. Albus převrátil oči v sloup a sedl si vedle mě z druhé strany. Nastavila jsem Liv dlaň a ona si se mnou plácla. "Albusi, už jsem velká holka, nasnídat se zvládnu sama." Arogantně se na mě usmál. "Tobě s trochou štěstí uvěřím, ale jemu ne." Ukázal na Scorpia a napil se dýňové šťávy. Scorpio se ušklíbl, ale já mu raději položila dlaň přes obličej. Na zbytečné hádky jsem neměla náladu. Už, už jsem se nadechovala, že něco řeknu, ale zase mě předběhla Liv. "A nechceš si jít radši hrát se zlatonkou?" Zeptala se stále začtená do novin. Tentokrát jsem jí nastavila pěst a ona ťukla tou svou. V tentýž moment jsem sebou cukla, protože jsem zjistila, že mi Scorpio olizuje dlaň, kterou jsem nechala položenou na jeho obličeji. "U Merlina. Co to zas děláš?" Zeptala jsem se smíchem a dlaň si utřela do jeho hábitu. "Tak jednak jsi mě dusila a pak taky, jak mám upoutat tvoji pozornost, abych se mohl rozloučit." "Neuvídíte se maximálně čtyři.." "Dobře Liv stačilo, sklapni. Zřejmě si svou zásobu dobrých hlášek pro dnešní dopoledne vyčerpala." Odpověděla jsem jí. Mezitím se ke mně naklonil Albus. "Už jsi tomu klukovi ukázala zmrzlinu?" Zeptal se a nadzdvihl jedno obočí. Odstrčila jsem ho stranou. Scorpio mezitím vyskočil na nohy. Objal mě a políbil. "Po obraně proti černé magii zajdeme na oběd. Možná to bude chtít lepší náladu po dvouhodinovce lektvarů." Řekl s úsměvem. Pak se ohlédl okolo sebe. "Albusi.." Vysekl poklonu. "Bloncko." Pokynul Liv na rozloučenou, která ho jen ignorantsky odmávla rukou. "Bratránku.." Řekl se smíchem a rozešel se pryč. "Scopio.. ale ty nemáš volnou hodinu ve stejnou dobu, jako já.." Namítla jsem. "Poděkuj jemu, malá čarodějko. A dávej na sebe pozor." Řekl s úsměvem a ukázal na Freddieho, který kolem něj právě probíhal. Tak tímhle myslel to, že nejsem jediná schopná čarodějka v naší rodině. "Jediné co mě těší.." Začal Albus a sebral Liv Denního Věštce. "Je, že má dost respektu, že pro mě nemá žádnou pitomou přezdívku. Malá čarodějko? Bloncko? Vážně?" Zeptal se. "Však počkej." Řekla jsem s úsměvem. "Co tím myslíš?" Zeptal se. "Na Malfoy Manor je jich plnej sejf, kam myslíš, že na ně chodí?" Řekla jsem, když jsem se sbírala k odchodu a nechala zmateného ALbuse na pospas jeho vlastním myšlenkám. "Někdy se cítím fakt blbě.." Řekla jsem Liv, která taky pomalu vstávala od stolu. "Proč? Teď si přece nic víc nemůžeš přát. Proč ty si pokaždé něco najdeš?" Zeptala se a zoufale rozhodila rukama. "Podívej na ni.." Ukázala jsem na Penny u Zmijozelského stolu. Oči měla rudé od pláče, v bledé tváři však kamenný výraz, tiše zarývala vidličku do stolu. "Lily, ona s tím přece musela počítat.." dodala Liv. "No já nevím.. Scorpio umí být.. přesvědčivý." "Jo, možná Tobě to tak připadá." Dodala Liv. "Máš před sebou prázdniny. Nezaobírej se Penny. Ta se z toho dostane. Jako vždy."
A podzimní prázdniny opravdu začaly. V sychravém říjnovém počasí jsme se Scorpiem i našimi kufry stáli na prahu Doupěte a já několikrát zaklepala na dveře. Otevřela maminka. Přes sebe měla opět zástěru. "Lily! Už jsme si dělali starosti. Co tě zdrželo? Všichni ostatní už jsou dávno tady." "Mě? Nic. Já nepotřebuju hodinu na úpravu svých vlasů." Řekla jsem s úsměvem a o krok ustoupila, aby se mamce naskytl pohled na Scorpia. Trvalo jí několik vteřin, než pochopila, co se děje a pak s otevřenými ústy Scorpia pevně objala, mezitím co neustále opakovala, jak ráda ho zase vidí a že je ráda, že jsme spolu a řekla bych, že se jí po tvářích koulely slzy. Scorpio ji ujistil, že ji také rád vidí a zatím co ho objímala, tiše luskl prsty a vykouzlil si tak v dlani kytici rudých růží, kterou mamce podal. Ta ji utíkala dát do vázy. "Co to má být?" Sykl ke mě Scorpio, ale dál se usmíval. "Řekněme, že mamka nerádá frááncouštinu." Protáhla jsem naschvál. "Miláčku.. Nelez mi s tím na nervy." Sykl znovu a já se usmála, přestože jsem cítila, jak mě pevněji stiskl okolo pasu. "Dobře, dobře. A taky se tu o prázdninách stavovala tvoje mamka." "Cože?" Vyhrkl až normálně hlasitě, zatím co já jsem se snažila udržet si úsměv, který by nepřešel v pobavený smích. Chytla jsem ho za ruku. "Potom. Teď tě čeká rodinné uvítání." Povzbudivě jsem na něj mrkla a vtáhla ho do dveří. A daleko od pravdy jsem opravdu nebyla. Jako první se na nás sesypala malá Lucy a Molly, která začaly po Scorpiovi šplhat a já obdivovala, že se dokáže pořád usmívat. Táta ho poplácal po ramenou a Dominique jsem od něj musela pomalu odtrhnout, jak pevně k němu byla přilepená. Samozřejmě, že já šla až druhá na řadu. Zvláštní, že jsem si nikdy neuvědomila, jak jsem tady všem s Christianem lezla na nervy. Scorpio byl sice "zlo samo", ale Christian zřejmě větší. Nakonec mu rukou potřásl i James, který držel okolo pasu Viktorii, jemněji než jsem u něj kdykoli dřív viděla a neustále se zajímal o to, aby měla dostatek volného prostoru. Nakonec jsme zasedli k večeři. Scorpio si samozřejmě mohl dát s ostatními skleničku vína a já musela s Liv a ostatními zůstat u Máslového ležáku. A tohle zase lezlo na nervy mě. Když jsem se automaticky natáhla po Scorpiově sklenici, zavrtěl hlavou a naklonil se na mě, až to vypadalo, že mě objímá. Místo toho mi však šeptal do ucha. "To bych si nevysloužil moc uznání, kdybych tvým rodičům opíjel jejich dceru před očima, nemyslíš?" Zeptal se a já se zamračila. Nakonec sehrál komedii. Přidržel mi skleničku u úst a dal mi cucnout vína. Tak, jak to vždycky dělával děda Artur. Všichni se smáli a já už se pomalu uvolnila a přestala očekávat jakoukoliv katastrofu. První přišla hned záhy. "Víno, Viktorie?" Zeptala se babička a než stačila Viktorie cokoliv odpovědět, vložil se do toho James. Až jsem se divila, jak rychle jí zakryl sklenici dlaní. Viktorie se zatvářila nešťastně. "Je to jen víno, zlato." Zatahala ho za rukáv, aby se uklidnil. "Ale už jsi měla jednu skleničku." Odsekl jí. Taťka si odkašlal. "Jamesi? Nechceš nám něco říct?" James sebou cukl, pak se ale pousmál a vstal. "Vlastně ano. Nejspíš to byla jen otázka času.." Nabídl Viktorii ruku, která ho za ni vzala a vstala spolu s ním. Přivinul si ji k sobě a jednu ruku jí položil na břicho. A mně vše došlo a vteřinu dřív, než to James vyslovil. "Chtěli jsme ještě chvíli počkat, abychom něco nezakřikli, ale na mojí drahé by to stejně za chvíli bylo nejspíš poznat. Tak tedy dobrá.. Rodino, chtěli bychom vám s Viktorií oznámit, že čekáme miminko-holčičku." Pokud říkal ještě něco dalšího, ztratilo se to ve všeobecném jásotu, objímání, gratulacích a předávání dárků z mámina kouzelného šuplíku. V tomhle byly Potterovské rodinné akce naprosto výborné. Všude spousta lidí, a tak se dalo v klidu vytratit. Nehodlala jsem zjišťovat, jak to bude probíhat dál. Po cestě z přeplněné kuchyně na čerstvý vzduch jsem se natáhla po rozpité lahvi ohnivé whiskey a tiše za sebou zavřela dveře, i když to nejspíš nebylo třeba. Obešla jsem dům a opřela se o jeho stěnu odvrácenou od kuchyně. Naštěstí ještě nebyla taková zima. Pomalinku jsem otevřela lahev a její hrdlo přiložila k ústům. Po tváři se mi koulely slzy, jako hrachy. Zaklonila jsem hlavu, lokty si opřela o kolena a nadechla se. Zaposlouchala jsem se do ticha, až mě překvapilo, že jej někdo přerušil až po tak dlouhé době. Nechtěla jsem zjišťovat, jestli je to máma, James, nebo Scorpio. "Nemám na přednášky náladu, Viktorii pogratuluju později." Řekla jsem. "Pro mě, za mě jí gratulovat nemusíš vůbec." "Strejdo Georgi, ty nejsi Scorpio." "Ne to tedy opravdu ne." Dodal s úsměvem a sedl si do trávy vedle mě. Marně jsem se pokusila lahev schovat za záda. "Ten alkohol z Tebe táhne na sto metrů daleko, zlato." Nastavil ruku a já mu lahev podala. K mému překvapení se pořádně napil a vrátil mi ji zpátky. "Děje se toho hodně.. že? Poslední dobou.." Přikývla jsem. "Nejdřív Charlie, teď James. McGonagallová bude mít radost." Dodal s úsměvem a i já se pousmála. "Když Jess měla dvojčata, bylo jasné, proč se máma sesypala. Ale proč ty, když.. James.." Napila jsem se z lahve. Nebyla jsem si jistá, jeslti se mi chce odpovídat. Byla to totiž pěkně sobecká odpověď. "Nech mě hádat. Už nebude nejdůležitější žena v Jamesově životě, trefil jsem se, že ano?" Zeptal se škádlivě. Přikývla jsem. "U Viktorie se to ještě dalo zkousnout, že ano? Ale vlastní dcery.." Začal rozvádět svoji úvahu a mě bylo naprosto jasné, kam tím míří. A taky bych nemohla popřít, že se trefil. "Pak tomu ale nerozumím Lilečku. Nebyla jsi to ty, která říkala Jamesovi, ať si žije vlastní život, najde si vlastní přítelkyni a neplete se do tvého? Nezařídil se jen tedy podle tvé rady?" "To ano, ale.." "Ale? Nejsi ty tak trochu žárlivka? To nevím, po kom z naší rodiny to máš. I když možná dědeček James.." "Ale vždyť já mu to přeju!" Přerušila jsem ho trochu hlasitěji, než jsem zamýšlela. "Strašně mu to přeju.. Jen už prostě nebudu jeho malá sestřička. Ale to je v pořádku. Jsem za něho šťastná." Dodala jsem tiše s pohledem sklopeným a po tvářích mi tekly nové slzy. "Lily Potterová, tohle jsi rozhodně nezdědila.. jsi příšerná lhářka. A nemůžeš si za to tak trochu sama?" Zeptal se. "Já vím. Udělal jen to, co jsem po něm chtěla. I když jsem jako mladší sestra neměla vůbec právo po něm něco chtít. A teď mě to mrzí. I když lepší holku než Viktorii by těžko našel. A proto můžu být jen ráda. Jenže tenkrát jsem byla malá a hloupá.. a co kdybych to tenkrát neřekla.." "Máš pravdu, že už nejsi malá, ale přece jen to bylo sotva před rokem.." "Prosím." Zaúpěla jsem. "Už tak mám příšerné výčitky svědomí a hrozný pocit.." "Nepřišel jsem ti dělat kázání Lilečku. Na to tě mám až příliš rád a věřím, že to buď udělá někdo za mě, nebo si to budeš sama dlouho vyčítat. Přišel jsem ti říct, že tě chápu. Vím, jak ti je." "C-cože?" zadívala jsem se na strejdu. "Když se narodila Tvoje mamka. Tvůj strýček Fred měl v očích zvláštní pohled, takový mi nikdy nevěnoval. Ano, trávili jsme spolu všechen čas, byli jsme jeden druhému nejlepším kamarádem, umřeli bychom jeden pro druhého, ale i tak.. Tenkrát jsem to nechápal a pochopil jsem to až později. Já jsem sice jeho bratr a dvojče, ale bratrů měl dost. Ginny byla jediná holka, jeho a koneckonců i moje mladší sestřička, naše princezna. A jak vyrůstala, jen se to prohlubovalo. Kryla nás už od malinka, pomáhala nám vymýšlet vtípky, dokončovala naše věty.. Nejsem na to hrdý, že jsem žárlil na svoji malou sestřičku. Ale potom, co se stalo se strejdou Fredem jsem byl za Ginny nejvděčnější na světě. Nikdo mi nikdy Freda nemůže nahradit, ale pokud by někdo mohl, ona by tomu byla nejblíž. V nikom ho nevidím víc a i když si říkáš, že to možná jen vyvolává smutné vzpomínky, naopak. Spíš ty veselé. Jako by tu pořád byl." Usmál se. "Tím jsem chtěl říct, že i když se ti to možná právě dvakrát nezamlouvá, později za tu malou možná budeš vděčná stejně tak, jako já za tvoji mamku." Pak mě pohladil po vlasech a dal mi pusu na čelo. "Opij se, breč, křič. Ale jen jednou. Neplač dvakrát pro jednu věc. Jednomu vtipu se přece taky nejde smát do nekonečna." Pousmál se a pomalu se posbíral na nohy. Když jsem si jeho promluvu vyposlechla, vlastně jsem od něj ani nic jiného nečekala. "Jestli tě to zajímá, Viktorie byla unavená a chystala se do postele. A věřím, že James, ačkoliv se rád chlubí, ji nenechá dlouho samotnou. Takže se za chvíli začnou shánět po Tobě. Zejména Scorpio, pokud se tak ještě nestalo. A co se té flašky týče, nikdy jsem tě s ní neviděl. Jinak fajn pokec Lilečku." Dodal s úsměvem a zmizel ve tmě. Po tom všem alkoholu jsem už jeho slova vstřebávala pomaleji, ale přesto jsem se zvedla a došla a ž k altánku, kde mi Scorpio poprvé řekl, že mě miluje. Sedla jsem si na lavičku a začínal mě přemáhat chlad. A víčka se mi taky klížila. Napila jsem se znovu pro zahřátí a pak, přesto že jsem nechtěla spát, jsem už jen pomalu vnímala, jak se mi zavírají víčka a všechno okolo mě se noří do tmy. __________________________________________________ "Kde je Lily?" Zeptal jsem se netrpělivě Liv. "To netuším. Nešla spát?" Zavrtěl jsem hlavou. Pokoj jsem zkontroloval už před patnácti minutami. U stolu už zbylo jen posledních pár členů rodiny, všichni ostatní se už pomalu chystali spát. "Možná vím, kde je." Zašeptal jsem k Liv a zatáhl ji za ruku ven z kuchyně. Kráčel jsem rychle směrem k altánku a Liv, šeptající spoustu nadávek, protože klopýtala bosa jsem táhl za sebou. I když jsem byl ještě pár metrů od altánku, rozeznal jsem siluetu. Pustil jsem Liv a rozběhl se. Za vteřinu jsem byl na místě a ona tam přesně podle očekávání ležela. Klekl jsem si k ní a vzal ji za bezvládnou ruku. Puls měla slabý a byla studená jako led. Jak dlouho už tady asi leží? V mých představách to možná rozdýchávala venku, právě tady, s alkoholem, ale byla při vědomí. "Lily.." Pohladil jsem ji po tváři i vlasech. Bez reakce. Nepatrně jsem s ní zatřásl. "Lily, prosím.. prober se." Zopakoval jsem prosbu, očividně marně. V ten moment jsem za sebou ucítil zrychlený dech. Liv doběhla. Mávl jsem k ní hůlkou a přičaroval jí boty. Pevně mi stiskla rameno. "To nemá cenu Scorpio. Nech ji spát." "Ale, co když.." Vykoktal jsem a obrátil se k Liv. Ignoroval jsem slzy, které mi tekly po tvářích. Mezitím jsem zaslechl nějaký ruch u domovních dveří. Rychle jsem mávl hůlkou k lahvi, která zmizela. "Taky z toho nejsem zrovna nadšená." Dodala Liv a klekla si na odhalená kolena vedle mě. Přičaroval jsem pod ní deku. Nejdříve se naklonila k Lily a pak mi položila hlavu na rameno. Vnímal jsem, že jí po tváři taky teče slza. "Dýchá pravidelně. Bude v pohodě, jen bude stačit, když ji budeš v noci kontrolovat." Přikývl jsem. Pak se na mě rychle obrátila a já zpanikařil. Slyšel jsem kroky, které sem mířily. Nepochybně Lilyin otec, bratr a vlastně celý zbytek domu už musel být zase na nohou a hledat ztracenou Lily. Naštěstí, že Liv nezatemňoval úsudek alkohol a uměla na rozdíl ode mě zachovat chladnou hlavu. Otočila si můj obličej k sobě, aby tak získala alespoň část mé pozornosti, protože jsem všechnu věnoval drobné zrzce, která ležela schoulená na lavičce. "Ubrečela se k spánku a Ty ji nechceš budit. Měla toho ve škole moc a tak toho tolik nenapsala, už byla unavená." Řekla Liv a donutila mě to zopakovat. Pak jsem okolo Lily přičaroval deku a pomalu ji zvedl do náručí. Stále vypadala tak nevinně. Spolu s Liv jsme se rozešli zpět. Sotva jsme narazili na skupinku, zaplavily nás dotazy a já poslušně opakoval naučenou a vymyšlenou verzi. Viktorie se rozplakala, to ty hormony nejspíš a začala si to vyčítat. James ji přirozeně uklidňoval, stejně jako pan Potter paní Potterovou a všichni nejspíš jen zhodnotili, že se Lily potřebuje pořádně vyspat. Upřímně řečeno, já už bych byl taky raději z dohledu. Jen George postával nezúčastněně stranou. Všichni se postupně vraceli do domu a než jsem za sebou a Lily zavřel dveře našeho pokoje, kde mi bylo dovoleno spát, Liv mi ještě několikrát zdůraznila, že kdybych se chtěl vyspat, nebo kdyby se cokoliv dělo, mám ji přijít probudit. Přísahal jsem, že to určitě udělám, i když nám oba bylo jasné, že ne a položil jsem Lily na postel. Lehká jako pírko a stále studená, jako led. Přikryl jsem ji několika dalšími přikrývkami a lehl si vedle ní. Zatím co z jejího těla pomalu vyprchával alkohol, já strachy nezamhouřil oči celou noc.