Forbidden love - Zakázaná láska

Více než přátelé, ale méně než pár.

//Omlouvám se a po hodně dlouhé odmlce přikládám kapitolu, která je něco jako úvod té následující:) Snad se vám bude líbit:) Vaše názory ocením:) N.

Někdy uprostřed noci, když už jsem byla přesvědčená o tom, že Scorpio zcela jistě spí jsem tiše vyklouzla z jeho objetí a spustila bosé nohy na chladnou podlahu. Ještě jsem se na něj ohlédla. Pramínky blond vlasů mu spadaly do obličeje. Vypadal téměř jako anděl. Jeho bledá pleť a rysy, které změkly spánkem. Uniklo mi tiché povzdychnutí. Pak jsem ale přešla tiše k velkému zrcadlu na jedné stěně komnaty. Bylo tady kvůli Scorpiovi. Byl hezký a moc dobře to věděl a těžko mu vytloukat z hlavy sedmnáct let vštěpovaného narcismu. Dokud ale nezačne trávit v koupelně více času, než já, vadit mi to nebude. Pak jsem se ale v duchu okřikla, nad čím to vůbec přemýšlím. Zadívala jsem se do zrcadla. Už jsem neviděla vychrtlou zrzku, tělo bez duše, ramínko na šaty. Viděla jsem dámu. Měla jsem na sobě jeho košili, která na mě už dávno nevisela. Před hrudník jsem ji skoro nedopnula. Ráda jsem mu brala košile. Voněly, jako on. Začínala mi být zima, a tak jsem si košili začala zapínat na více, než jeden knoflík. Když jsem se skláněla a vlasy mi zastínily obličej, z ničeho nic jsem na sobě ucítila něčí ruce. Ne něčí, ale jeho. Málem jsem nadskočila leknutím.
"Probudila jsem Tě? Omlouvám se, to jsem nechtěla, mrzí mě to." Zachraptěla jsem hlasem, který by se dal považovat zřejmě svést na ospalost. To bych ovšem musela alespoň na moment zavřít oči. Jenže tenhle hlas byl předzvěst něčeho úplně jiného. Jeho ruce mi vklouzly pod lem košile a zastavily se až na mém pase. Přitiskl se ke mě a ze zadu mě pevně objal. Opatrně mi odhrnul vlasy z krku, kam mě políbil. Na moment jsem zvedla oči k zrcadlu a viděla jsem, že on je zaměstnaný jen mnou.
"Probudil jsem se, když jsem Tě vedle sebe necítil. Bylas pryč a to mě vyděsilo. Už to prosím nikdy nedělej." Zachraptěl roztomile. Já se roztřásla a sklopila zrak. Poznal, že se něco děje a ruce naléhavěji a rychleji položil na moje ramena a po chvíli mě k sobě obrátil. V ten moment už mi jedna slza střídala druhou. Konečně jsem to, co jsem v sobě dusila už dobrý měsíc a co jsem nemohla nikomu říct, nechala proniknout na povrch. Jen jsem se obávala následků toho sesypání, zrovna před Scorpiem. V minulých dnech jsem si s ním chtěla už mnohokrát promluvit, ale on vždy přišel s něčím, co pro něj bylo důležité. Tolik mu jiskřily oči, že jsem svoje pocity zkrátka odsunula stranou. Beztak jsem měla pocit, že mu to alespoň z části dlužím. Dál už to ale nešlo. Nejdřív mi zatřásl rameny, aby si vysloužil mou pozornost. Ale já momentálně sváděla boj sama se sebou. Moje vzlyky byly čím dál hlasitější a moje tělo až příliš unavené. Chtěla jsem prostě zavřít oči a a otevřít je až tenhle příšerný pocit, který mi svírá hruď zmizí. Ale věděla jsem , že jestli teď omdlím, nepomůže mi to. Viděla jsem, že Scorpio pohybuje rty, ale jen těžko jsem ho dokázala vnímat. Viděla jsem v jeho očích strach. Příšerný strach, který vyděsil i mě samotnou, ale viděla jsem zároveň i záblesk slz a to na mě působilo, jako ledová sprcha. Zalapala jsem po dechu a pevně jsem mu stiskla ruce. Po několika minutách vzlykání a slz to byla první reakce. Když ucítil můj dotyk, přestal pořád dokola opakovat moje jméno. Trochu se uklidnil a když zjistil, že ho vnímal zeptal se znovu a pomalu, jako kdyby mluvil na malé dítě.
"Lily.. co se děje?" Hlas se mu třásl obavami. Co jsem to zase udělala.. Ale teď už jsem nemohla couvnout. Zalapala jsem po dechu, ale nepromluvila jsem. Přitáhl si mě do náručí a já se znovu rozvzlykala a roztřásla. Pevně mě držel, ale také se třásl. Pomalu jsem se svezla samým zoufalstvím na kolena. Odhalenou kůží přímo na chladnou kamennou podlahu. Jeho košile už mi sahala jen do půli stehen. Ihned sklouzl ke mě. Natáhla jsem ruce a položila mu je na tvář. Vypadalo to, že se trochu uklidnil. Tvář mi vtiskl do dlaně, kam mi následně vtiskl jemný polibek.
"Prosím neděs me.." Dodal šeptem.
"Poslouchej mě.." Vyhrkla jsem nakonec. "Nedávej si to za vinu prosím.."
"Lily co to.. neříkej to znovu.. prosím už zase... nee.." Zalapal po dechu. Zavrtěla jsem hlavou a přitiskla mu ukazováček něžně na rty. Přinutila jsem se uklidnit, alespoň na tolik, abych mohla dál pokračovat. "Já už takhle dál nemůžu." Dodala jsem téměř neslyšným šepotem zastřeným vzlyky.
"Jak." Zeptal se bez dechu.
"Takhle.." Rozhodila jsem zoufale rukama. "Spíme spolu, chováme se jako.. jako.." Hlas se mi zadrhl. "Jako dřív.. ale co vlastně jsme? Víc než přátelé, ale méně něž pár?" Nechala jsem ta slova doznít, částečně proto, aby se mohla nadechnout. Pak mě ale bodlo u srdce. Scorpiovi po tváři stékala jedna jediná samotná slza.
"Prosím.." Vyšeptal.
"Nemůžu " Řekla jsem sotva slyšitelně. Pak jsem se k němu zcela nesmyslně natáhla pro něžný polibek zmáčený slzami. Obličej mi orámoval dlaněmi. Pak jsem se od něj odtáhla a rozběhla se prázdnou noční chodbou hradem. Věděla jsem, že jestli mě někdo chytí, budu mít problém. Ale momentálně jsem potřebovala mluvit jen s jednou osobou, která neodmítne nabídnout ramínko k vyplakání. A tentokrát nesmím lhát. A tak jsem probrala Liv uprostřed noci, plačíc a roztřesená jsem jí řekla celou pravdu. Vylíčila jsem celý poslední měsíc téměř se všemi detaily. Na druhý den ráno mi dělalo velký problém ignorovat to, jak mě Scorpio ignoruje a svým typickým způsobem vtipkuje s Penny.
"Lily.." Zatřásla se mnou Liv. "Proč si myslíš, že tě nechce zpět?" Podívala jsem se na ni, jako by se zbláznila.
"Nemyslíš, že by za ty dva měsíce něco řekl..?
"Třeba si nebyl jistý, jak bys reagovala ty. Víš vzhledem k těm zmatkům, co se povídá, tvému příjmení, postavení.." Neodpověděla jsem. Místo toho jsem ukousla sušenku. Nevnímala jsem ale chuť. Liv se prostě zbláznila, tak to je. "Hele Lily.." Pokračovala dál, jako by nic a ukousla ze svého toastu. "Mysli si, co chceš, ale já ten jeho pohled znám."
"Jakej sakra pohled Liv?" Zvýšila jsem ihned hlas. "Vždyť se na mě ani nepodívá. Celou dobu flirtuje s tou nádherou.. nafintěnou.." Ještě chvíli jsem pokračovala v tichém proudu nadávek směřovaných Penny. Liv se na mě překvapeně podívala.
"Kdybych tě neznala.. myslela bych si, že snad žárlíš na Penny." Zpražila jsem ji pohledem. "Hele Lily, ty to jen nevidíš, já ten pohled vídávála každý den přes půl roku, ani tenkrát jsi ho neviděla."
"Ale určitě jsem.." Měla pravdu, tenkrát jsem všechno brala moc na lehkou váhu. Ale měla pravdu i v tom, že mě Scorpio možná chce zpět? Už jsem ji odmítala dělat falešné naděje.
"Po tom všem, co se stalo, tě zajímá jen to, jestli tě má Scorpio pořád rád, nebo ne, jak sladký." Začala se rozplývat Liv a já měla zase ten pocit, že jsou mi plíce moc malé a já nemůžu dýchat. Navíc se mi oči plnily slzami a scházelo jen málo k tomu, aby mě celá Velká síň viděla brečet. Včetně Penny. Zase. Rychle jsem proto vstala od stolu, Liv řekla něco neurčitého a velkou dubovou bránou Velké síně už jsem téměř běžela. Takže jsem si samozřejmě nemohla všimnout, že se Scorpio co nejnenápadněji zvedl od stolu a vydal se za mnou. Schody jsem brala po dvou a opřela jsem se o první stěnu v pátem patře, na kterou jsem narazila. Svezla jsem se po ní a dala se do až přehnaného hysterického a zoufalého pláče, přičemž jsem nehty zatínala do všeho možného. Neměla jsem nejměnší tušení, že Scorpio běžel za mnou a celý tenhle výjev sleduje ze stínů.