Forbidden love - Zakázaná láska

You'll be always Potter until you'll be Malfoy.

Probudily mě až zvuky podpatků klapajících na kamenných schodech. Bylo mi ale hrozně, tak jsem zůstala ležet na zemi se zavřenýma očima. Jen jsem nahmatala Scorpiovi ruku a pevně mu stiskla dlaň. Nedočkala jsem se odezvy. Ale cítila jsem puls na jeho zápěstí, což mě uklidnilo, nejspíš se probere za chvíli. V tu chvíli ale do koupelny přiběhl někdo další. Podle silné vůně, jsem poznala, že je to Scorpiův otec. 

"Můj syn!" Vykřikl. Neznatelně jsem pootevřela víčka a snažila se dýchat mělce, srdce se mi ale rozbušilo. Draco Malfoy byl muž, který někdy až příliš dbal na dokonalou upravenost a vystupování, tentokrát si však klekl ke svému synovi na podlahu špinavou od krve a svlékl si svoje sako a přehodil ho přes Scorpia. Začal mu nahmatávat tep. "Scorpio.." hlas se mu chvěl a ruce třásly. Naklonil se k němu a pohladil po kamenné tváři. Hrudík se mu sice zvedal pravidelně, ale neprobouzel se. Začínala jsem se bát i já. Dracu Malfoyi křivili tvář zoufalství a smrtelný strach. Nakonec mu po tváři stekly dvě slzy. Ihned je setřel rukávem košile. Pak si všiml našich spojených rukou. Naklonil se nade mě a zašeptal: "Jestli na něm najdu jediné škrábnutí budeš za to platit ty i tvůj dokonalej tatínek. Do konce života. Dobře si to zapamatuj, protože vím, že mě slyšíš." Strachem jsem se roztřásla. Moc dobře jsem věděla, kde to škrábnutí najde. Scorpiova jizva na žilách. V ten moment odvrátil hlavu. "Astorie!" zavolal a Scorpiova máma přiběhla, jako by na to čekala. Klekla si na podlahu a rozvzlykala se. 

"Scorpio.." 

"Nedotýkej se ho." Okřikl ji pan Malfoy a Astorie poslušně stáhla ruce zpět. Na desetinu vteřiny jsem zahlédla její výraz. Byl tak nešťastný, až mě bodlo u srdce. Nejsilnější vztah je přece matky s dítětem a jaké to pro Astorii muselo být, když jí Draco zakázal dotknout se vlastního syna. Děkovala jsem bohu, že mi ještě nikdo nevytrhl Scorpiovu ruku z mé. "O svého syna se postarám sám. Jestli mu chceš pomoct, odveď od něj tuhle holku." Vzal Scorpia do náruče a já zahlédla jeho bezvládné tělo v náručí pana Malfoye. Mě zatím zdvíhaly ze země chladné ruce Astorie. 

"Scorpio!" Vykřikla jsem, když se naše ruce rozdělily. Začala jsem se vrtět Astorii v náručí a křičela jeho jméno, ale i když se na to drobná Astorie nezdála, měla pevný stisk.

"Lily nekřič.." Zašeptala. Viděla jsem jak pan Malfoy mávl hůlkou, dveře do jeho ložnice se otevřeli, on vkráčel dovnitř se Scorpiem v náručí, znovu mávl hůlkou a dveře se zabouchly. Vzdala jsem veškéré své snahy dostat se z Astoriina náručí a dala jsem se do pláče. Pláče tak srdceryvného až se i Astoria, která sotva usušila slzy rozplakala. Nehybně jsem ležela v její náruči. Tiše otevřela dveře do mého pokoje a položila mě na postel a zase zavřela. Posadila se do křesla vedle mě. "Měla by ses obléct Lily." dodala tiše, hlasem zastřeným. Obrátila jsem se k ní a po tváři mi tekly slzy. Copak ona mě nevinní z toho co se stalo? 

"Já bych mu nikdy neublížila.." vrtěla jsem hlavou a hlas mi přeskakoval. Astoria přikývla.

"Já vím zlatíčko." Na krátký okamžik mi stiskla ruku. "Jen mi řekni co se stalo." Podívala jsem se na sebe. Minimálně první část příběhu jí musela být jasná.

"My..vyspali jsme se spolu. Ale pak Scorpio utekl a zamkl se v koupelně. Chvíli jsem to nechápala. Ale říkal něco o tom, že mi ublížil, protože jsem plakala. Byla to jedna slza. A já.." Sýpavě jsem se nadechla. "Nechtěl mě k sobě pustit. A pak jsme si vzpomněla na to, co mi vyprávěl o panu Malfoyovi a té jizvě. Tak jsem ty dveře otevřela kouzlem a bylo tam moc krve a měl studené ruce a nevěděla jsem co mám dělat.. Tak jsem v pracovně pana Malfoye našla třemdavu a použila kouzlo profesora Snapea. Zabralo to." Astoria přikývla.

"Jsi nadaná mladá kouzelnice Lily. Ale umíš taky přemýšlet a zachovat chladnou hlavu. Jsi jako tvůj táta." Rozvzlykala jsem se, když jsem si vzpomněla na výhružku pana Malfoye. 

"Chci ho vidět." zašeptala jsem. 

"To nepůjde. Draco teď u něj bude trávit veškerý svůj čas. Sama jsi slyšela, že já se ho nesměla ani dotknout. Scorpius je totiž jediný člověk u kterého si je Draco doopravdy jistý že ho miluje."

"A co vy? A jeho rodiče.." odmlčela jsem se. "Nebo alespoň madame Narcissa?" zeptala jsem se vyděšeně. Astoria smutně zavrtěla hlavou.

"Draco mě nemiluje. Nikdy tomu tak nebylo. Nevím jestli kdy někoho miloval, ale já jsem to nebyla. Já jsem byla žena, kterou potřeboval. Dívka s čistou krví, která se nikdy na nic neptala. Ale přece jen se mě snad naučil mít alespoň trochu rád. A madame Narcissa. Do jaké míry si myslíš, že Lucius miloval ji? Tohle nebyly sňatky z lásky. Ano, je to sice Dracova matka a nikdy vlastně nebyla zlá a Draca miluje nadevše, jen je připomínkou toho všeho. Draco si jen málokdy uvědomuje, že kdyby nebylo jeho mámy, možná by tady nikdy z nás nebyl. A přece jsem mu uviděla v očích lásku. Když se narodil malý chlapeček s blonďatými vlásky a modrýma očima. Pýchu a slzy stěští. Scorpio je Dracova věrná kopie, alespoň vzhledově a již to hraje jistou roli. Ale je to jeho syn a jeho krev, proto je mu dražší než cokoliv. A že i já miluji svého syna.. to pro něj není nic podstatného." Jen jsem zavrtěla hlavou. "Víš Lily, proto jsem ráda, že Scorpio potkal tebe. Protože i přes to všechno je to můj syn a já mu to vidím na očích. Miluje tě. Tak že já si to nedovedu představit a jsem ráda, že alespoň můj syn pozná v životě pravou lásku. A upřímně doufám, že bude šťastná. Odpočiň si, zase přijdu." Políbila mě na čelo a odešla. Natáhal jsem se po jedné ze Scorpiových košil a přitiskla si ji k sobě.

Později, kdy jsem na sobě měla svoje černé legíny, právě Scorpiovu košili a bílé baleríny jsem se rozhodla trochu projít venku. Rozpustila jsem si zrzavé vlasy a chvíli bloudila po obrovském pozemku Malfoy Manor. Pak jsem se dostala k velké šedé zídce, na kterou jsem se posadila. Oddělovala chladné Malfoy Manor od okolí. Za tou zídkou kvetly květiny, až jsem chtěla seskočit a utéct. Co nejdál. Ale neudělala jsem to. Nikdy bych to neudělala. Když jsem za sebou uslyšela kroky.

"Co ti řekl?" Ozval se za mnou chladný, ale dobře známý hlas. V mžiku byl vedle mě na zídce a pevně mě objímal. Opřela jsem si hlavu o jeho hrudník. Spadly mi první slzy. Zavrtěla jsem hlavou a zarytě jsem mlčela.

"To nestojí za řeč. Jak ti je? Co tvá ruka?" Otočila jsem k sobě jeho ruku, jež mě objímal okolo ramen. Rukávy měl vyhrnuté a košili rozepnutou do půli hrudi. Začínalo být teplo. To místo na ruce, kam zaryl nůž měl převázané černým kapesníkem. Jemně jsem zatáhla za mašličku. Na ruce měl klikatou jizvu. Roztřesenými prsty jsem mu zavázala kapesník zpět. "Mrzí mě to." Zavrtěla jsem hlavou.

"Je to moje nejoblíbenější místo tady. Takhle šedá zídka, protože odděluje Malfoy Manor od světa." Zašeptal a zadíval se do dálky do zapadajícího slunce. "Omlouvám se Lily." Vtiskl mi polibek do dlaní. "Když jsem se probudil seděl nade mnou táta.." Odmlčel se na chvíli. "Bylo to i jeho nejoblíbenější místo." Přikývla jsem. "Lily, ať ti vyhrožoval jakkoliv nedovolím mu to. Mluvil jsem s mámou. Říkala, že ani jí jsi to neřekla. A jak tě znám nebude se to týkat jen tebe. Jinak bys mi to řekla." Sklopil nešťastně hlavu.

"To je jedno. Jenom už mi tohle prosím tě nikdy nikdy nikdy nedělej." Objala jsem ho a třásla jsem se z pláče. 

"Děkuji Lily. Zachránila jsi mi život."

"A udělala bych to znovu." Skočila jsem mu do řeči.

"Choval jsem se jako pitomec.."

"Nemluv tak. Miluju Tě."

"Jak mě můžeš i přes tohle všechno milovat?" Zeptal se, ale já neodpovídala. "Málem bych zapomněl. Jsi Potterová." Usmál se.

"Co máš proti mému příjmení?" Zeptala jsem se  setřela si slzy z tváře.

"Vždycky budeš Potterová, dokud nebudeš Malfoyová." Usmál se.