Forbidden love - Zakázaná láska

The Curse.

//Po dlouhé době Vám sem přidávám novou kapitolu. Jelikož jsem nemocná, tak mám trochu čas na psaní:) V této kapitole se nám už rýsuje zápletka do budoucna, která není zas tak veselá. Mě by ale zajímal Váš názor a co si o tom myslíte:) N.♥

Když jsem zase otevřela oči, musela jsem se pousmát. Všechno se zdálo dokonalé. Bylo mi o dost lépe než předchozí den. Jen se i točila hlava a bylo mi špatně od žaludku. Ale to se oproti poslednímu probuzení dalo snadno přejít. Rozhlédla jsem se okolo sebe. Vedle mě v posteli spal Jamie. Brýle na křivo, vlasy rozcuchané. Ale převlékl se a voněl šamponem. Z druhé strany měl hlavu položenou na okraji mé postele Scorpio. Měla jse dlaň položenou na jeho spánku. Vypadalo to, že jsem měli propletené prsty, jelikož mu ruka sklouzla vedle obličeje. V nohách mé postele spal v klubíčku George. Místo polštáře moje nohy. V křesle v rohu pokoji spal táta s mámou, hlavy si opírali o sebe, přese sebe přehozené jen tátovo sako. Usmála jsem se. Nechtěla jsem nikoho probudit, ale cítila jsem, jak se vedle mě protahuje Jamie.

"Ahoj.." Zašeptala jsem.

"Ahoj." Odpověděl a pousmál se na mě. Pak se naklonil a políbil mě na čelo a také se rozhlédl okolo sebe. Pak se usmál a upravil si brýle. "Zdá se, že jsi to zase dokázala."

"Dokázala co?" Zašeptala jsem a promnula si oči.

"No dát dohormady celou naši rodinu." Usmála jsem se. Pak jsem se podívala na George. Jamie zaznamenal, kam se dívám. Kývnul k němu hlavou. "Mám ho kopnout?" Chvíli jsem váhala a pak jsem se smíchcem přikývla. Když v tom George otevřel oči a podepřel si hlavu dlaněmi.

"Ať váš to ani nenapadne. Vy se teda umíte člověku odvděčit. Zvlášť ty Lilečku. Já se tady málem i strachuju, co s Tebou bude a ty necháš pana "nageloané vlasy", aby mě kopnul?"

"Ale no tak Georgi.. nezlob se."

"Tohle Vám nevyšlo. A nevýjde Vám ani nic jiného, zatím co vy jste jen na půl Weasleyovi, já jsem Weasely každou buňkou svého těla a o dost déle, než vy." Pak se usmál, natáhl se po mojí ruce a vtiskla mi malou pusu do dlaně. Něco jako: Jsem vážně rád, že žiješ a budeš mi dál otravovat život. Jelikož se Georgeův hlas nese, začala se budit i máma s tátou a taky Scorpio, který vypadal trochu dezorientovaně. Mamka se ke mě rozběhla, začala plakat a do toho se smát, přičemž mě líbala a objímala.

"Mami.. já myslím, že ji brzo udusíš." Odtušil James a máma se smíchem odstoupila a nejméně desetkrát se u toho omluvila. Pak mě objal táta a políbil na čelo.

"Jsem rád, že jsi zpátky, princezno." Zašeptal. Když se všichni více méně uklidnili, někdo zaklepal na dveře a v zápětí vešel doktor.

"Dobré ráno Vám všem. Jsem rád, že jsem Vás tu zastihl všechny v bdělém stavu, obvzláště Vás slečno Potterová a Vás pane Malfoyi." Scorpio se po mě vyděšeně podíval. Doktor přešel k mé posteli a vytáhl zpod přikrývky mou ruku na které už nebyl ani škrábanec, ani modřina, ani sebemenší známka nějakého urázu. "Mou se Vás zeptat slečno, jak se momentálně cítite?"

"No.. trošku se mi točí hlava a je mi mírně nevolno."

"Přesně, jak jsem očekával. A nic váš nebolí. Třeba ramena, kotníky?" Zavrtěla jsem hlavou. Doktor přikývl.

"Promiňte, ale co to má znamenat?" Zeptala jsem se slabým hlasem a posadila se na posteli.

"Nikomu z Vás nepřipadá divné, že se slečna tak ryhcle zotavila, že zmizely všechny modřiny, zlomeniny, škrábance a rány?" Na všech bylo vidět, jak přemýšlí.