Forbidden love - Zakázaná láska

3.úkol - 3rd. Task

Ruce se mi třásly, když jsem vycházela několik schodů na tribunu, která byla rozhodně větší, než ty předchozí a čítala o mnoho více účastníků. Rozhlédla jsem se. Rose zapáleně vedla rozhovor s ministrem kouzel, Hugo se vydal Liv pro nějaké to jablko v karamelu a Freddie s Lucasem se nenápadně schovávali opodál pěkně z dohledu všech ministerských pracovníků a právě pěkně na dohled všem Bradavickým studentům. Teta Fleur chovala na klíně malou Sophii a absolutně ignorovala vážnost situace, kterou se jí snažila popsat Gabrielle. Pátrala jsem očima v davu a zahlédla jsem všechny od Penny sedící na Scorpiově klíně přes Viktora Kruma, kterému se ve tváři opět nezrcadlila vůbec žádná emoce až po prvačky, které se právě vypořádávaly s životním dilematem a sice jestli chtějí, aby vyhrál James, nebo Christian, ale toho, koho jsem hledala nejvíce jsem neviděla. Najednou jsem vedle sebe ucítila známou vůni skořice a dobře známoou paži okolo ramen. Opřela jsem se mu o rameno a jen jsme chvíli pozorovali zmatek před sebou.

"Nervozní princezno?" Zeptal se nakonec.

"Trošku tati.." Přiznala jsem a byla to zvláštní úleva, nemuset si konečně před někým hrát na hrdinku. Před tátou to jednak nemělo význat a pak bych se musela stydět a navíc, by hned poznal, že mu neříkám pravdu. Ale ostatním jsem mohla klidně lhát, jak vyrovnaná žena jsem.

"Ani se ti vlastně nedivím.." Povzdychl si a políbil mě do vlasů.

"A co ty?" Zeptala jsem se spíš jen tak mimoděk.

"Myslím, že jsem v klidu.." Řekl táta a pohledem na chvíli spočinul na Frediem a Lucasovi. "Nic se nezměnilo. Možná nevyhraje, ale přežije." Dodal prostě. Jeho odpověď mě překvapila, ale vlastně dávala docela smysl. Jako všechno, co táta řekne. Usmála jsem se. "Nic méně, kdy to hodláš říct mámě?" Odmlčel se na moment táta a pak mi tou otázkou zasadil téměř smtelnou ránu.

"Hodlám říct co?" Odkašlala jsem si.

"Vždyť víš, ty a mužské vydání Fleur.." Kývnul hlavou směrem ke stanu šampionů. "Nemyslím že bude nadšená. I když neívm proč, docela si toho Malfoyovic kluka oblíbila." Pokrčil rameny. Jak bych mhla něco někomu říkat, když sama nevím, jak to vlastně s Christianem máme, jestli spolu vůbec mluvíme.. "Fleur o tom taky nevěděla že?" Pokračoval táta.

"Podívej tati, mámě to řeknu při první příležitosti, teď jsme tady kvůli něčemu jinému." Pousmála jsem se na něj, i když mě to samotnou děsilo, co mi na tohle řekne zrovna naše máma. Ještě chvíli jsme koukali před sebe, kde se trávník zvedal do tří temných průchodů několik metrů od sebe. Bylo to všem to jediné, co mohlo upoutat vaši pozornost. Třetí úkol byl bludiště. Vždycky to bylo bludiště. Je to logické, když ten, kdo získá pohár vyhrává. A letos to bylo podzemní bludiště. Ale tak či tak člověk v žádném z nich nic neviděl. Ano, měla jsem strach. Profesorka McGonagallová vystoupila na stupínek a celý hučíčí dav umlčela jedním mávnutím rukou. Ztichly píšťalky i hlasité hovory. Profesorka si hůlkou klepla na hrdlo.

Okašlala si. Ve tváři měla nespokojený, zamyšlený výraz.

"Třetí úkol je zahájen." Dodala prostě a zmizela ze stupínku. Všichni se po sobě zmateně rozhlédli. Zazněl výstřel z děla a na trávníku se ocitl James. Tentokrát i jemu na tváři chyběl typický optmistický úsměv a víc než cokoliv vypadal zmateně. Rozhlédl se a vešel do bludiště vchodem pokrytým trávou nadepsaným jeh jménem. Naposledy se otočil a zmzel ve tmě. Uplynulo pět minut a na trávníku se ocitla Viktoria. Měla na sobě zvláštní červeno-černou kombinezu. Zamířila rovnu k vchodu se svým jménem. Běžela. S hůlkou v ruce se bez jediného ohlédnutí ztratila ve tmě. Přišlo mi to jako hodina, i když ve skutečnosti uplynulo jen dalších pět minut, než se na trávníku objevil i Christian. Srdce se mi rozbušilo, přičemž jsem si oddechla, že h znovu vidím. Od včerejšího incidentu ve Velké síni jsem s ním nemluvila. Měl na sobě modrý dres se jménem a číslem 3. Blonďaté vlasy mu vlály v mírném večerním větru. Přestože se snažil působit klidně, já i na tu dálku viděla, jak se mu třesou ruce. By roztěkaný, příliš nepozorný a nesoustředěný. Možná měl jen strach. Nakonec vkročil do bludiště a na všechn vrhl poslední zoufalý pohled. Dál už jsem to samozřejmě slyšela jen z vyprávění. Zatím co si James svítil hůlkou za pomocí kouzla Lumos se rozhlížel spíše okolo sebe, než aby se díval pod nohy. Bludiště mu nabízelo nespočet kliček a uliček zatáček a cest, ale jedna po druhé stejně nevyhnutelně vedla Jamese přesně tam, kde ho bludiště chtělo mít. A jak se rozhlížel okolo sebe, zapomněl na přítomnost roviny a zjistil, že špičkami stojí na kraji propasti. A před ním nebylo nic než prázdno, dno propasti a téměř v nedohlednu pevná půda. James se logicky obrátil, aby utekl, ale byl naivní, když si myslel, že by mu to bludiště dovolilo. Stěna se začala přibližovat a naznačovala, že pokud James rychle něco nevymyslí stěna ho do propasti chctě, nechtě shodí. Ať James přemýšlel jak chtěl, zhodnotil, že livotovat se ještě nenaučil a koště sem nejspíš nedostane. Když už ho stěna popostrčila o půl kroky v před. Zoufale zavřel oči a skočil.. A k jeho překvapení, k mému překvapení a údivu ostatních dopadl na nohy. Když otevřel oči zjistil, že stojí na skle, které pokrývá celou propast pod ním. Kdyby tak pamatoval na slova tetičky Hermiony, že i toho nenajdanějšího kouzelníka dostanou i ty nejobyčejnější věty. A tak sotva co rozdýchal první šok, běžel dál. Ale abych nezapomněla na Viktorii a Christiana. Viktorie opatrně našlapvala , ale stejně jako James otáčela hlavu za každý kamínkem a ozvěnou svého kroku a tak nikoho z nás nepřekvapilo, když do nečeho narazila. Překvapeně se rozhlédla kolem, když zjistila, že je to koště. A z ničeho nic se před ní, jen několik milimetrů od jejího obličeje objevila zlatonka. Známý, zlatavý záblesk. Viktoria neváhala ani minutu. Zlatonka sice zmizela, ale ona zkousla hůlku mezi zuby a nasedla na koště. Nevšímala si cesty, kam letí a proto se stalo, že se sem tam o něco zachytla svou tmavou bundou, ale i tak se dál hnala za zlatonku. Přišlo jí to jako dlouhé hodiny, co ji nemohla chytit, i když to ve skutečnosti neblo ani pět minut. Když se její prsty zlatonky dotkly a ona ji pevně sevřela v dlani vítězně se rozesmála.