Forbidden love - Zakázaná láska

I'll wait till morning. - Počkám do rána.

Musela jsem pryč. Musela jsem okamžitě zmizet. Se slzami na krajíčku jsem se prodrala davem připitých Zmijozelských studentů, až jsem se ocitla na chodbě před Jižní věží. Doklopýtala jsem až k zábradlí schodů o které jsem se opřela. Jednu ruku jsem si tiskla na hrudi - v místě kde mi bilo srdce. V té místnosti jsem se nemohla ani nadechnout a tak jsem se teď marně snažila popadnout dech. Dusily mě ale slzy, dusil mě žal, dusil mě smutek a nesnesitelná bolest. Klesla jsem na kolena, před očima jsem měla černo. V momentě, kdy jsem si myslela, že se zhroutím na chladnou kamennou podlahu hradu a až mě někdo najde budu už studená jako led, se za mnou ozval hlas. Hlas, který by kdykoliv přinutil moje srdce bít. S námahou jsem se otočila. Věděla jsem co uvidím, ale stejně jako bych se najednou mohla nadechnout. 

"Lily.." Scorpius absolutně neschopný stát na nohou opíral o dveře do věže. Díval se na mě zarudlýma očima. Ale pořád to byly ty jeho oči. Neřekla jsem ani slovo. Bolest byla příliš velká. "Lily, já.." Vyslovit zřetelně slovo byl problém. "To ten alkohol, já bych to nikdy neudělal.." Pomalu jsem se přinutila zvednou na nohy. Nechtěla jsem, aby mě viděl takto. Aby viděl, jak moc mi na něm záleží a co to se mnou dělá. Jak mě dokázal zničit v jedné vteřině. Zavrtěla jsem hlavou. "Lily, miláčku, prosím tě, řekni něco, to ticho mě děsí.." Ztratil rovnováhu a málem spadl. Nabrala jsem trochu dechu.

"Neříkej mi miláčku. Jdi to říct Penelopě. Nebudu na tebe křičet, nebudu dělat scény, dokonce tě ani neuhodím. Ale taky nebudu čekat na další facku. Dokážu snést spoustu, ale vidět tě v objetí jiné.." zalapala jsem po dechu. "Počkám do rána, až ti vyprchá alkohol z krve. Až tě bude hlava bolet tak, že budeš myslet, že se rozskočí. Až se probudíš a uvědomíš si vedle koho ležíš.  Vím, co pro tebe znamenám, protože ty pro mě znamenáš totéž. Vlastně mnohem víc. Snažila jsem se dokázat si, že bez tebe můžu být, ale marně. A až si na tohle všechno vzpomeneš a uvědomíš si že ten kdo vedle leží tebe bych sice měla být já, ale nejsem. Bude ti špatně, ale jediné co tě bude zajímat bude to, jestli jsi se s Penny doopravdy vyspal, nebo ne. A ujišťuji tě, že jestli to uděláš, a věř že já se to dozvím, skončil jsi u mě úplně. A tvoje vyčitky svědomí. Všechno tohle vynahradí můj křik a moje slzy. Vzpomeneš jsi totiž co jsi ztratil, že jsi vyměnil polibky od někoho kdo tě jen chce za polibky od někoho kdo tě skutečně miluje. Vyměnil jsi někoho, kdo by pro tebe udělal všechno, dokonce i zemřel za někoho komu na tobě nejspíš ani nezáleží, vyměnil si celé noci za chvilkový opilý úlet a zradil si důvěru někoho kdo na tebe myslí každou vteřinu každého dne kvůli někomu kdo na tebe v příští době zapomene.." Nedokázala jsem mluvit dál.

"Lily.." Hleděl na mě těma nepřítomnýma očima. "Já já jen.. měl pocit, že už nebudeme spolu, tak jsem topil pocit v alkoholu." 

"Kdybys nechtěl, neuděláš to. Když jsem ti řekla, že tě miluju, myslela jsem to vážně." V ten moment vyšla na chodbu Penelopa a zapínala si knoflík u košile. 

"Co se tady děje? Scorpio pojď zpět lásko a nech už tu malou holku být, ať si jde hrát s panenkami." Zapotácela se a spadla Scorpiovi do náručí. 

"Žádný strach Penny, už jsem na odchodu. Je jen tvůj." Setřela jsem si slzy. Viděla jsem, jak Penelopa odchází zavěšená do Scorpia zpět do věže. Naposledy se ohlédl, ale to jsem se já už hroutila k zemi.

_________________________

Otevřel jsem oči. A bylo mi hrozně. Tak jsem je raději zase na chvíli zavřel, ale nemohl jsem spát. Měl jsem pocit, že bych měl něco udělat, na něco si vzpomenout. Opatrně jsem se posadil, ale nebyl to dobrý nápad. Bylo mi vážně opravdu špatně. Hlava mě bolela jako střep, promnul jsem si spánky a rozhlédl se okolo sebe. Místnost byla plná různých studentů v podobném stavu v jakém jsem byl já, kteří spali. Kolem  byly různě rozházené kusy oblečení, láhve alkoholu a střepy. Moc jsem si ze včerejška nepamatoval, ale asi to byla fakt velká oslava. A pak se mi udělalo špatně po druhé, když jsem zjistil, kdo vedle mě leží. Byla to Penelopa Parkinsonová. Měla na sobě jen spodní prádlo a moji košili. Ne, ne ne nemohli jsme.. nebo ano? K mému štěstí, či smůle se pohnula a natáhla ruku, když neucítila mou přítomnost unaveně otevřela oči.