Forbidden love - Zakázaná láska

I'm MALFOY. What else?

//Omlouvám se za delší pauzu, ale to víte škola, Vánoční zmatky:) Že jsou ty Vánoce, zítra tady bude další kapitola:) Komentář a hvězdička potěší:))

  Když jsem vcházel domů velkými vchodovými dveřmi, bylo mi jedno kolik je hodin a vítal jsem chlad, který na mě dýchal ze zdí Malfoy Manor, jehož ponurá pro někoho i děsivá atmosféra mi pronikala pod kůži, což mi způsobovalo jen větší úsměv na tváři. Hodil jsem svůj kufřík hlasitě na zem a se založenýma rukama, zatím co jsem si podupával nohou jsem čekal, kdo se objeví první. "Milovaný a jediný syn se vrátil." zvýšil jsem hlas, který se ještě chvíli nesl domem a odrážel se od chladných kamenných zdí. Za desetinu vteřin na schodech stála matka, která s rozpřaženou náručí sbíhala schody. Zastavil jsem ji gestem zvednutím ruky, když už byla kousek ode mě. "A otec?" Podrážděně jsem na ni zvedl obočí. Překvapeně se na mě podívala. "Má hodně práce, je v pracovně.." nedořekla matka ještě větu, když jsem uslyšel známý hlas."Otec se přišel podívat na milovaného a jediného syna." Zazněl ze schodů otcův hlas. Rozběhl jsem se k němu a nijak stejně jako on jsem nedbal na to, že jsem po cestě vrazil do matčina ramene, která si jej mnula dlaní. "Můj milovaný a jediný synu, řekl ti už někdo, že příliš mnoho sebevědomí škodí?" zeptal se otec a já si nemohl pomoct a musel jsem se smát. Od něj to tak sedí."To tak otče." Prskl jsem po něm a pak jsem ho objal. Vzal mě kolem ramen a odvedl mě do pracovny, čímž vzal matce možnost trávit se mnou nějaký čas. A možná to bylo i dobře. Neměl jsem náladu na ženské, zvlášť na ty ufňukané. V pracovně si nalil skleničku whiskey a posadil se ze stůl. Nesouhlasně jsem zavrčel."A milovaný a jediný syn?" Zeptal jsem se a střelil pohledem k whiskey na stole. "No já předpokládám, že pokud je milovaný a jediný syn na tolik dospělý, že chce pít, bude i natolik schopný si nalít." Musel jsem se usmát. "A teď vážně, co je pravdy na tom, že ses rozešel s tou Potterovic holkou?" Ušklíbl jsem se z části z whiskey, která mě pálila v hrdle a z části nad tím, že někdo musel zase nutně mudlovskou šmejdku."S tím pometlem? Už dávno a tati bylo to to nejlepší, co se mi stalo. Vážně nechápu, kam jsem dal předtím oči.. a hlavně rozum."Otec se na mě zkoumavě díval."Milovaný a jediný synu, příjemně si mě překvapil. Co tak si promluvit o koupi nějakého novějšího koštěte?" Zeptal se otec a já se vítězoslavně usmál. Poprvé jsem se na Malfoy Manor cítil jako doma. Dokud to zase nezkazila matka. Ach ty ženské. Měly by vařit, prát, uklízet, být královnami postelí a do ničeho jiného se neplést. Když matka zaklepala na dveře, otec převrátil oči v sloup. Potěšeně jsem zkonstatoval, že kouzla té přelétavé postelové děvky, známe jako Lily Potterová tady nepůsobí moc dlouho a že se vše vrací do starých kolejí. Otec otevřel matce dveře a zastoupil jí cestu."Copak nemůžu strávit ani chvíli se svým synem?" Prskl na ni."Omlouvám se, ale přišla jsem se zeptat Scorpia, jestli tahle proprieta z jeho kufru patří slečně Potterové.." Vyšel jsem z otcova stínu a podíval, co to matka zase proboha našla. Docela mě překvapilo, co to drží v rukou. Byla to černá krajková podprsenka, kterou by si ta zrzka neoblékla ani za milion let. Ta patřila někomu úplně jinému. Pousmál jsem se a přemýšlel, jak se tam dostala."Pro Krista matko, ta podprsenka patří Penny. Jméno Potterová už do téhle domácnosti prosím tě víckrát netahej a jestli je to všechno, co jsi chtěla, tak zase jdi." Když matka omluvně odešla, podíval se na mě otec tázavým ohledem."Penny?""Říká ti něco jméno Penelopa Parkinsonová otče?" Zeptal jsem se a povytáhl obočí. Otec se jen vítězně usmál a navrhnul mi k novému koštěti i novou výbavu. Když jsem se ten večer značně společensky unaven množstvím alkoholu, povoloval jsem si kravatu a naštvaně jsem zkonstatoval, že byl můj pokoj sice předpisově uklizený, alespoň od něčeho tu ta služebná, nebo matka, nebo kdo tu vlastně uklízí byly, ale na stole se mi vyjímalo spoustu věcí, které mi připomínaly tu královnu lehkých holek a tak jsem nemohl udělat nic lepšího, než že jsem sáhnul po naší společné fotce, na kterou se mě tenkrát v noci ptala a hodil jsem s ní proti zdi. Střepy z rámečku, které se vysypaly, roztrhly fotku na cáry. Uvědomoval jsem si, že jsem od její odchodu v tom pokoji nebyl. Další fotka letěla proti zdi. Pitomá Lily Potterová. Copak se o ní matka musela zmiňovat? Pořád dokola mi neustále připomínat tu nánu, která umí jen ubližovat lidem a podvádět a chovat se jako namyšlená šlapka.. I s tím jejím pitomým bratrem a arogantním otcem. A matkou, která si tak rozumí s tou mojí. Ženský jsou k ničemu. Hodil jsem další fotku naproti stěně a slyšel jsem, jak matka bere za kliku. Hůlkou jsem švihl proti dveřím a zamknul je. Ještě to tak. Matka by z toho začala dělat unáhlené závěry, jakože když rozbíjím ty kurva rámečky tam mi ta malá potvora asi chybí, nebo co.. Při každé myšlence se tříštilo další a další sklo a když mi došly fotky, prostě jsem rozdupával to další. Stálo mě to docela dost námahy. To Penny byla jiná. Chtěla sice víc než jí já mohu někdy dát - samozřejmě, nikdy bych nemohl milovat člověka, kterým Penny je, ale dá si říct a prostě drží hubu a krok. A ona je teď mojí postelovou královnou. Možná, že to zní trochu sobecky, když vím, že já jsem to jediné, co ona vždycky chtěla a že její první slovo nebylo "máma" ale "Malfoy", ale takový teď prostě jsem. Pomalu si svlékám oblečení a oblékám si černé pyžamové kalhoty a černé tričko s krátkým rukávem, které mi obepíná svaly na rukou. Ukládám se do postele bez nejmenší snahy něco uklízet. Matka to uklidí. A třeba poteče nějaká krev a alespoň bude nějaká zábava. Myšlenky mě však neopouštějí, ani když se můj mozek snaží pod vlivem alkoholu spát. Další dny prázdnin probíhají na Malfoy Manor velmi podobně. Matka vypadá jako tělo bez duše a já trávím více a více času s otcem se kterým si rozumím víc, než kdy předtím ve svém životě. Pořád se mi však nedaří dostat z hlavy tu malou mrchu, protože vždycky, když se mi zdá, že je to na dobré cestě, matka mi ji nepochybně velmi ráda opět nějak připomene. Přemýšlel jsem, že bych dal vědět Penny, co by řekla na prázdniny na Malfoy Mannor, ale postupně zjišťuji, že nemám náladu ani ni, i když by bylo fajn, kdyby se o mě opět někdo staral, jako bych byl středem vesmíru. Možná by mi pomohla se odreagovat od těch matčiných neustálých hloupých řečí, ze kterých už velmi často chytám migrénu a proto se s otcem zavírám do pracovny, kde popíjíme whiskey už od rána. Dokonce jsem nechal odstranit piano z příchozí místnosti v přízemí. Žádné výčitky svědomí nemám, protože to tak možná mělo být už od začátku a ta malá holka, která se schovává tatínkovi za zády mě jen rozptylovala.. Vážně si nic nevyčítám, protože jsem pravým Malfoyem. Prototypem svého otce. Všichni mi to pořád říkali a já měl stále pocit, že se mýlí. Nyní vím, že měli pravdu.