Forbidden love - Zakázaná láska

The blood. - Krev.

Něžně mě položil na postel a začal mě líbat na krk. Prstíky jsem se mu snažila šikovně rozepnout pásek u kalhot, když se mi to konečně povedlo. Nejdřív mi stáhl jedno ramínko košile a vtiskl mi pusu do jamky ke klíční kosti. Zvedla jsem ruce nad hlavu, aby mi mohl vysléknout krajkovou košili. Zachvěla jsem se. V první chvíli jsem měla tendenci zkřížit si ruce na hrudi. Scorpio se jen pousmál a propletl si prsty s mými, čímž mi posunul ruku nahoru až k čelu postele. Pevně jsem stiskla víčka k sobě.

"Lily.." zašeptal Scorpio téměř neslyšně. "Opravdu tohle chceš?" Rozhodně jsem přikývla. Scorpio zavrtěl hlavou. "Potřebuju to slyšet Lily." Zalapala jsem po dechu. 

"Chci tohle. Chci Tebe." Zašeptala jsem a políbila ho. A pak se to stalo. Vydechla jsem a zpod zavřených víček se mi vydrala jedna slzička, které mi stekla po spánku až do vlasů. V té chvíli jsem nevěděla, že si jí Scorpio všiml. Uvědomovala jsem, že teď už byl navždycky můj. Ne Penelopy. Nikoho jiného, jen můj. Už nás nemohlo nic rozdělit, bylo mezi námi zvláštní pouto. Když bylo po všem se spokojeným úsměvem jsem se k němu obrátila. "Miluju.."

"Neříkej to Lily." Řekl úsečně a chladně. Nechápala jsem to. Ve tváři měl nešťastný výraz a modré oči mu pomalu zaplavovaly slzy. Zvedl se z postele, oblékl si tmavé džíny a rychle vyběhl z pokoje. Omotala jsem kolem sebe přikrývku a rozběhla jsem se za ním. Slyšela jsem, jak se zabouchly dveře od koupelny. Přiběhla jsem k nim a zkusila vzít za kliku. Bylo zamčeno, jak jinak. Zaklepala jsem.

"Lásko, co se děje?" Hlas se mi třásl. Měla jsem obavy z toho co jsem udělala a co se děje za dveřmi koupelny.

"Jdi pryč Lily." Řekl Scorpio chraplavým hlasem. Plakal.

"Nepůjdu, dokud mi neřekneš co se děje!" Hlas se mi dostával do poněkud hysterických poloh. Ticho. Za dveřmi se ozývalo jen tlumené vzlykáni. "Scorpio no tak co se děje?" Zarývala jsem si samou nervozitou nehty do dlaní. Měla jsem špatný pocit. A z dobrého důvodu.

"Já..ublížil jsem ti Lily." Srdce mi vynechalo. Zmateně jsem se sesunula ke dveřím na podlahu.

"Jak ublížil?" 

"Plakal jsi." Odpověděl prostě. Pochopila jsem. Povzdychla jsem si.

"Tak takhle ty to vidíš. Opravdu?" Po tváři se mi rozkutálely slzy. "Byla to jedna slza. Slza lásky k tobě."

"A pláčeš znovu. Kvůli mě. Tvůj bratr měl pravdu Lily, nejsem přítel pro Tebe. Nejhorší na tom bylo, že jsem to chtěl." 

"To mi říkáš teď? Tak to teda ne.  Neublížil jsi mi. Chtěla jsem to, chtěli jsme to oba a bylo to skvělý, dokonalý a úžasný, protože to bylo s tebou. Předčilo to všechny moje dosavadní představy a nikdy na to nezapomenu. Ty jsi moje láska ať si říká kdo chce co chce.. jedině, že bys..že bys mě nechtěl ty sám." Stočila jsem se do klubíčka. Komunikovali jsme spolu přes zavřené dveře a on stejně věděl, že pláču.

"Nebuď pitomá Lily..A nezastávej se mě." zaštkal. Na chvíli se odmlčel.

"Řekni něco prosím tě.." zaprosila jsem, protože špatný pocit ve mě sílil. Myslí mi probíhalo tisíce scénářů, až jsem si vybavila něco konkrétního. Tu noc, kdy mi Scorpio říkal o jeho otci. Konkrétně o tom, jak se snažil vyřezat si jizvu z levé paže. Vyskočila jsem na nohy. "Scorpio, otevři ty dveře prosím tě." Zoufale jsem klepala. Za dveřmi bylo absolutní ticho, už jsem neslyšela ani Scorpiovi vzlyky. "A nebo ne. Jsem kouzelnice, nebudu se ptát." 

"Jsi ve čtvrtém ročníku a já v šestém, kdo myslíš že umí víc?" Napřáhla jsem se s hůlkou proti dveříma  trochu poodtoupila.

"Jsem Potterová, moc mě podceňuješ." Zaskřípala jsem zuby.

"A já jsem Malfoy Lily, zapomněla jsi?" Ignorovala jsem to. Jeho hlas byl slabý, jakoby bez života. Musela jsem se rychle rozhodnout. Alohomora bylo hodné výsměchu a prváka Bradavické školy, nechtěla jsem Scorpiovi ublížit, ale neměla jsem na výběr. 

"Bombarda!" Řekla jsem prostě a dveře se rozletěly. Na chvíli mě zahalil oblak mlhy a pak jsem se rozběhla ke Scorpiovi. A našla jsem ho přesně tak, jak jsem očekávala. Ležel na zemi oblečený jen v džínách, opřený o stěnu s nožem na žilách a kaluží krve pod ním. Rozvzlykala jsem se. Pohladila jsem ho po tváři, byl studený. "Scorpio, prosím tě, řekni něco.." zašeptala jsem neschopná pohybu. Zvedl ruku a vzal do dlaní tu moji.

"Podívej se na mě Lily..Nechci ti znova ublížit." zašeptal a já zvedla uplakané oči k jeho modrým očím zalítým slzami. "Miluju.."

"Neříkej to!" Skočila jsem mu zoufale do řeči. "Tímhle mi ubližuješ nejvíc. Řekneš mi to potom!" Zavrtěl hlavou. Musela jsem něco udělat. Použila bych totéž kouzlo, jako na Penny, tenkrát u skleníků, ale nemělo to žádný smysl, když měl ránu na ruce, ze které se neustále řinul proud horké rudé krve, od níž měl šmouhu na obličeji a byl ní celý pokrytý. S hrůzou jsem se podívala na sebe, ruce jsem měla od krve a stála jsem v kaluži jeho krve.  "Mysli Lily..no tak mysli.." Pevně jsem si tiskla prsty na spánky. Najednou mě něco napadlo, nebyla jsem si jistá, ale zkusit jsem to musela. Ignorovala jsem slzy, které mi neustále tekly po tváři a hrůzu, které mi svírala srdce. "Vydrž lásko.." Zašeptala jsem a vyskočila jsem na nohy. Ve dveřích koupelny mě Scorpio chladnou rukou chodil za kotník.

"Nenechávej mě tu Lils, prosím tě.." Otočila jsem se a změřila mu puls, byl sotva cítit. Klekla jsem si k němu a políbila ho.

"Hned budu zpět, slibuju.." Celá jsem se třásla vlivem pláče. Postavila jsem se na nohy ale Scorpio mě nechtěl pustit. "Pusť mi ten kotník!" vykřikla jsem a on povolil chabé sevření. Zanechávala jsem za sebou krvavé stopy. Rozběhla jsem se do pracovny pana Malfoye. A bylo mi fuk že bych tam neměla vůbec chodit. Rozrazila jsem dveře a začala se rozhlížet kolem sebe. Spousta polic s lektvary ve kerých vynikal, ale já hledala malou lahvičku. Otáčela jsme se na všechny strany, ale došlo mi že to nikam nevede, nebyla jsem si ani jistá, jesti to tady vůbec je. Vytáhla jsem hůlku. "Accio třemdava." vykřikla jsem a zavřela oči. Byl to výstřel do prázdna, pokus, který byl předem odsouzený k neúspěchu. Překvapivě jsem vzhlédla, když mi v rukou přistála malá lahvička s kapátkem. Neváhala jsem ani vteřinu a rozběhla se nahoru do Scorpiovi koupelny. Začala jsem šeptat kouzlo a viděla jsem, jak se krev z podlahy vrací Scorpiovi do žil, ruce měl teplejší a vracela se mu barva.  V duchu jsem natisíckrát děkovala profesoru Snapeovi. Sotva jsem ale kouzlo dokončila, začal mu po ruce opět stékat pramínek rudé horké krve. Rychle jsem otevřela lahvičku s třemdavou a kapala mu na ruku. Prsty se mi třásly tolik, že několikrát jsem se netrefila, ale účel to splnila. Scorpio přestal krvácet. Unaveně jsem se zhroutila na podlahu vedle něj. Za okny svítalo.