Forbidden love - Zakázaná láska

Bonjour.

//Po dlouhé odmlce s velkou omluvou přidávám další kapitolku, za kterou zároveň můžete poděkovat mé drahé mamince, která mě v nejnapjatějších situacích dokáže vytočit natolik, že mě moje pocity donutí psát. Nicméně, snad se Vám bude líbit♥ Komentáře si přečtu moc ráda, zajímá mě, co na tohle říkáte:) N.♥

Vánoce byly blíž, než jsem si myslela, když jsem se na Manor procházela s kočárkem. A Doupě se všemi jeho obyvateli a hosty Vánoční atmosféru ještě umocňovalo. Od rána se peklo, vařilo, smažilo, děti zdobily obrovský stromeček, strejda Neville se na poslední chvíli snažil zabalit dárky, teta Lenka trhala z nevysvětlitelého důvodu plevel, který byl pohřbený hluboko pod sněhem, strejda George dolaďoval Vánoční ohnostroj a babička Molly nevděla, kde jí hlava stojí. Nutno podotknout, že v Doupěti se hodila každá ruka a já se vrátila do dětských let. Ale nejspíš úplně jiným způsobem, než by všichni čekali. Zatímco Rose, Molly a Lucy byly od malika zvyklé patlat si ruce v perníkovém těstu, Hugo a Freddie se snažili po vzoru strejdy Freda a Geroge obarvit zahradího trpaslíka na zlato, aby mohl zdobit špičku stromečku, já jsem seděla se Scorpiem na schodech, ve stínu, kde nás nebylo vůbec vidět (a Rose o nás dokonce zakopla) a tiše jsme dusili výbuchy smíchu, nad vším tím zmatkem.

"Vážně bysme jim neměli jít pomoct?" Zašeptal Scorpio těsně potom, co se máme připálily sušenky.

"Ne. Užívej si to. Tohle jsem dělala celý dětství. Občas ještě s Jamesem a když jsme byla úplně malá, pamatuju si, že jsem tady sedávala s taťkou."

"Vy jste mi ale rodina."

"Jen Albus nám pořád trhá partu. Jen se podívej." Ukázala jsem před sebe, když Albus umíchal přespisově perfektní těsto na dýňový koláč.

"Kde se tohle naučil?"

"Přiučíš se spoustu věcí, když visíš mámě pořád na sukni." Podotkla jsem a ukousla si z další podařené sušenky se sněhulákem. Plný talíř jsem si ukradla někde mezi 'nejez to, nebo ti dám takovou facku, že jsi to ještě neviděla' a 'jestli si okamžitě nepřevlékneš to pyžamo a nepůjdeš mi pomoct, dám ti takovou facku, že jsi to ještě neviděla'.

"Chápal bych to u holky, ale u kluka?" Pokrčila jsem rameny.

"To se prostě stane, když seš maminčin mazánek. U nás se prostě dějí věci naopak, jen se podívej." Ukázala jsem a Dominiqie a Victoire. "Myslíš, že ty dvě někdy uvařily alespoň čaj?" Holky se zmítaly někde mezi 'okamžitě odlož tu rtěnku a pojď mi pomoct' a 'okamžitě ty formičky polož, když nevíš co s nimi'. Odpovědí byl obvykle vysoký ječák a něco ve smyslu 'vždyt se mi zlomí nehet' a 'konečně si může vybrat jedny z padesáti tisíců šatů, které mám ve skříni'. Možná ne tak doslovně, protože jich mají určitě víc. A ne dohromady. Scorpio schoval smích do dlaní.

"Máme ještě máslový ležák?" Zeptala jsem se s plnou pusou. Scorpio mi podal lahev a zavrtěl hlavou. "Ty se pořád nebavíš. Užívej si, že se něco kazí a ne naší vinou."

"Ty seš pěkně zlomyslná ženská, koho jsem si to jenom vzal." Zaskočila mi sušenka.

"Tohle téma bych vynechala." Naučila jsem se to brát s humorem. Ostatně po tom, co málem umřel asi nebyla jiná volba. Scorpio se na chvíli odmlčel, ale když jsem do něj šťouchla ramenem, poznal že nejsem naštvaná.

"Ale vždyť se na ně podívej, jsou úplně zoufalé." Ukázal na mamku a babičku a vzal si další sušenku. Položila jsem mu nohy do klína a opřela se o zábradlí.

"Ale nesmysl. Podívej se pořádně. Vždyť je to baví, nevidíš, jak se v tom vyžívají? V tom zmatku a komandování? To je přesná definice těchto dvou ženských." Ještě než jsme se stihli rozesmát, uslyšeli jsme další kroky na schodech. Za chvíli se objevil vyčerpaný táta s talířem sušenek v dlaních.