Forbidden love - Zakázaná láska

Počkej na mě, než se vrátím domů.

//Doufám, že jste nezapomněli! Protože o Lily a Scorpiovi toho mám ještě spoustu co říct! Ráda si přečtu, jak se Vám kapitola líbí. Nebo nelíbí? Nesuďte mě prosím moc přísně:) N.

Na vteřinu zaplavilo celý dům naprosté ticho. A pak na mě všechno dolehlo. Ve vteřině se mi před očima doslova promítlo všechno od nesmyslných hádek, které spolu bratr a Scorpio vedli, přes facku, kterou mi vrazil, přes hloupé scény, po naši první společnou noc na Manor, taky to, jak si o nás celá škola povídala, když jsem byla jeho malá čarodějka, jeho matku a na Penny Parkinsovou, když se narodila Kitty a když mi nesčetněkrát plakal v náručí. Za jakých okolností jsme zjistili, že čekám Charlieho, jak se málem rozpadlo manželství našich a jak mi James najednou zmizel ze života a jak se najednou vrátil. A v tom jsem si to uvědomila. Jako kdybych vynořila hlavu z vody. Jako kdyby kolem mě někdo konečně vypnul hudbu, která mi celé roky motala hlavu a já se ocitla v naprostém tichu. Otevřela jsem do široka oči, ale nikoho jsem před sebou neviděla. Cítila jsem, že mi srdce tluče a dech se mi zrychluje. Každý, každý člověk v mém životě pro mě dělal, co mi na očích uviděl. Každý pro mě dělal všechno, co bylo v jeho silách a možná i víc. Všichni odsouvali stranou svoje osobní životy, jen abych já byla šťastná. Začalo to, když jsem se narodila. Táta odstrkoval mámu, protože měl svoji princeznu. James. Ach, James. Vzlyk se mnou otřásl, až se mi skoro podlomila kolena. James ochotně trpěl, když jsem mu brala jeho hračky, když jsem blbnula a ničila mu věci, na kterých dlouho pracoval, když jsem měla noční můru, vždycky mě nechal spát u něj, když jsme vyrostli, v tichosti snášel to, jak se všechna pozornost obracela na mě, beze slov mě nechal provést každou špatnou volbu mého života, a nakonec mě hrdinně vytáhl z problému, odsunul Viktorii, svou životní lásku, aby mohl pomoct mě, i když ona ho potřebovala víc, denně nacházel nové výmluvy pro Mary, když trávil čas se mnou a pořád to se mnou nevzdával. Zamrkala jsem a pohled se mi vyjasnil. Očima jsem přejela všechny osoby v místnosti. Máma, která si nechala nesčetněkrát ublížit, jen aby rána nepadla na moji tvář, tatínek, pro kterého jsem byla pořád jeho malá princezna, babička, která do mé výchovy vložila notnou dávku trpělivosti a ta přicházela mým chováním vniveč, Liv, kterou jsem nesčetněkrát nevědomky nutila volit mezi něčím pro ni důležitým a mnou... Tolika lidem jsem ublížila zbytečně. Vzhlédla jsem. Protože tohle nemělo budoucnost. Nešlo to. Já a Scorpio... nebyla nám určena cesta, kterou bychom se mohli vydat, aniž bychom někomu ublížili. Život je boj. Je nám ubližováno a my ubližujeme druhým. Jednou ale přijde čas se zastavit a zeptat se sami sebe... za co bojujeme? A má to vůbec smysl? Za každým krokem vpřed v našem vztahu byly dva zpět. Nebo deset. Nebo milion. Ať už to byl jeho otec, Penny, můj bratr, Charlie. Všechno mělo své hranice a my je zbořili už dávno. A všichni, které jsem tolikrát zranila a zklamala tady stáli a tiše se chystali podpořit každé mé další rozhodnutí. Tentokrát jsem jim to dlužila. Jedno správné rozhodnutí. Za celý život jednou myslet na druhé, ne na sebe. A pak mi to došlo. Kam chci jít. Za kým chci jít. Při vzpomínce na něj se mé tělo pod náporem vzlyků otřáslo znovu. Jediný, kdo mě miloval víc než sebe a dokázal mi to tak, že mě nechal jít. Komu na mém štěstí záleželo nejvíc na světě. Na kluka, který by pro mě udělal cokoliv a snesl mi i modré z nebes. Který mi, když odcházel říkal, že mě navždy bude milovat a navždy budu jedinou láskou jeho života. Největším štěstím a nejznatelnější prohrou a ztrátou. Christian. Vzpomínka na něj mě téměř fyzicky zabolela. Jak sobecká jsem vůči němu byla. Nemohla jsem mu dát, co po mě chtěl, ale neustále jsem si jej zatahovala do života. A vždycky se k němu vracela. Pomalu jsem ustoupila o pár kroků od Scorpia, který svíral v náručí mého syna. Našeho syna. Zadívala jsem se mu do zelených oček, ve kterých se mu zrcadlily slzy. Možná strachu, ale spíš jako by věděl, co se chystám udělat. A tak nedovolil, aby mu, byť jen jediná přetekla přes víčka. Viděla jsem, jak Scorpio nakročil směrem ke mně, máma po mě vztáhla ruku, když ji táta zadržel a Jamesovi se zadrhl výkřik v hrdle. Čekali, co dělám, jestli Lisu uhodím, začnu křičet, nebo kolem sebe metat kletby. Místo toho jsem se jen otočila na místě. Na rtech jsem měla nevyřčenou omluvu. Jako poslední jsem slyšela Scorpiův roztřesený hlas.