Forbidden love - Zakázaná láska

The story of three mens. - Příběh o třech mužích.

Nijak jsem nedbala na matčino volání, s rukou na tváři jsem se snažila co nejrychleji vyběhnout schody. Ještě že jsem je měla spočítané, protože přes slzy jsem neviděla. Stejně jsem se na počítání nebyla schopná soustředit. Když jsem doklopýtala nahoru, mířila jsem do svého pokoje, když jsem otevírala dveře, cítila jsem něčí přítomnost za zády.

"Chci být sama." zasýpala jsem a snažila se otevřít dveře od pokojíčku.

"Lily." chytil mě James za zápěstí a otočil mě k němu. "Lily, co ti to udělal?" řekl žalostně. Zavrtěla jsem hlavou.

"Jamesi prosím, prosím tě nech mě chvíli o samotě." zoufale jsem štkala a snažila se mu vyprostit z pevného sevření.

"Ne Lily, jak bych mohl.." nedořekl. Zvedla jsem k němu oči.

"Možná nejste zas tak odlišní, jak si myslíš.  Pořád o sobě tvrdíš, že jsi jeho pravým pakem. Jeho jsem taky prosila. Aby neodjížděl, aby mi věřil, aby mě poslouchal. Záleží vám na mě tak moc, že tím ničíte nejen sebe, ale i mě." Sundala jsem si roztřesenou ruku z tváře a ukázala podlité otisky Scorpiových prstů na mém zápěstí, jak mě pevně svíral, když mě nechtěl nechat odejít. James s hrůzou v očích pustil moji druhou ruku. Stejné otisky na stejném místě. "Prosím.." zašeptala jsem znovu. Pohladil mě po tváři, kde jsem měla červenou skrvnu od facky. Zaštípalo to, sklopila jsem trochu hlavu. 

"Moje malá Lily, co budeš ještě muset všechno vytrpět.." Zašeptal a odstoupil ode mě a tak jsem konečně mohla zmizet za dveřmi svého pokoje.

Někdo mi pevně stiskl ruku. Posadila jsem se na postel. Zrychleně jsem dýchala, po čele mi tekla kapka potu a zpod zavřených víček se mi hrnuly slzy.

"Co se děje?" Sýpavě jsem zašeptala.

"Ošklivě jsi křičela Lily. Až tuhla krev žilách. Bylo to jakoby.."  Celá jsem se třásla jako v křeči. Byl to James, klečel u mé postele a pevně mi stiskla ruku. "Už vím, že jsi v pořádku, tak zase půjdu.." Opatrně a nežně mi pokládal ruku. Ze všech sil co mi jen zbyly jsem mu roztřesenými prsty stiskla dlaň, než stihl odejít. 

"Nenechávej mě samotnou prosím.." Zaprosila jsem. Položila jsem si hlavu na polštář a neotvírala oči.  Za okny byla tma a svítil měsíc. "Povídej mi pohádku.." zašeptala jsem tiše a rotřeseně jsem se pousmála. James si klekl vedle mé postele a pevněji uchopil moji ruku.

"Povím ti pohádku, jistě ji znáš. Je o třech mužích..." Vydechla jsem. Začínala jsem se uklidňovat. Zpomalil se mi dech i tep. "Jeden z nich toužil až příliš po moci. Chtěl ovládnout všechno a všechny a byl ochoten jít přes mrtvoly. Dostala se mu do rukou nejmocnější kouzelná hůlka. Bezová. Vládl strachem a bičem. A tak zemřel pro moc. Druhý můž by dal cokoliv za svou vyvolenou dívku. Miloval ji tak moc, až z toho srdce bolelo, miloval ji víc než sebe. Miloval ji nadevše. Přál si ji ochraňovat a ctít. A nepřestal ji milovat ani po tom, co si zvolila jiného, vdala se a měla dítě. Nebyl to příliš oblíbený muž, už od mala byl za podivína a zvlášť ho štvalo pomyšlení že právě ten jehož si jeho nejmilejší vybrala byl tím, kdo mu působil největší trable. Považoval ho za arogantního spratka absolutně nevhodného pro svou lásku. Zkrátka nebyl hoden jeho milované. Lásky, která v něm viděla jen to dobré a vždy mu byla oporou a i když mu ujely nervy nevzdala to s ním úplně. A tak propadl černé magii. Za pár let viděl její oči znovu. Bylo to až k zbláznění. Její syn. Vypadal jako on, jako ten jež mu zničil celý život, ale oči, ty oči byly její. Umínil si ochránit tyto oči za všech okolností. A tak zemřel pro lásku. Nikdy nebyl doopravdy zlý. Byl hrdinou a díky tomu, že její syn byl z poloviny po ní, bylo poslední co uviděl její oči. Třetí můž byl dobrý a odvážný. Vždy mu záleželo víc na ostatních než na sobě. Nikdy nedopustil, aby někomu bylo ublíženo. Chránil slabé a poučoval silnější, že i slabý mají právo žít. Byl hrdinou za slovo vzatým a dokázal velké věci. Dokázal svět zbavit zla. A přitom to byl jen kluk. A vytrpěl si až příliš špatných věcí. Ale a snad právě proto, že byl synem svých rodičů je z něj nejlepší člověk, kterého znám. Byl ochotný položit život za to nejcennější co měl přátele. A později rodinu. A tak až zemře, pozdraví se se smrtí jako se starou známou." James mě pohladil po vlasech. Už jsem skoro spala. Políbil mě na čelo. "Dobrou noc Lily."

Znáte ten pocit, když něco nenávidíte a nechcete to dělat a stejně to nakonec uděláte jen proto, že vás o to požádal člověk na kterém vám záleží, máte ho rádi a nechcete se trápit? Tedy alespoň já to tak mám, protože bych pak s tím utrápeným výrazem a výčitkami i když pro maličkost nemohla žít. A tak si ulamuju kousek sušenky, protože maminka mě zoufale na kolenou prosila, ať něco sním. Nakonec jsem vstala hodila si do tašky pár posledních drobností a spolu s Jamesem a Albusem nasedla na košťata. Maminka mě vroucně objala a klekla si ke mě.

"Budeš v pořádku? Máš všechno? Zvládneš to?" Pohladila mě opatrně po přepudrované tváři na které jsem měla velkou modřinu. 

"Neměj strach maminko, budu v pořádku." Pousmála jsem se, ale bylo mi do breku. Naposledy mě objala, přihodila mi do tašky svetr a tatínek mě políbil na cestu. 

"Tak leťte děti, ať nepřiletíte pozdě. A dejte mi pozor na moji malou princeznu." Usmál se táta a zamával nám. Nasedly jsme s bráchy na košťata a vzlétly směrem ke Kings Cross. Bylo brzo ráno a většina mudlů ještě spala, takže nás nemohl nikdo vidět. Ruce se mi třásly, jelikož jsme se vracely do Bradavic a já nevěděla, co mě tam čeká a ani to, jak to zvládnu.