Forbidden love - Zakázaná láska

Mom and dad. - Máma a táta.

Byla jsem tak rozrušená, že jsem ani nezaznamenala kroky, které vedly ke koupelně. Postřehla jsem jen mamku, jak rychle zavřela dveře a opřela se o ně. Mávla hůlkou, střepy zrcadla se vrátily na své místo, věci do poliček i krev z podlahy zmizely. A já stále stála jako přimrazená. Mamka mi gestem naznačila, ať něco udělám se svou krvavou dlaní a výrazým pramínkem zrzavých vlasů na bílých kachličkách podlahy. Sebrala jsem jej a zastrčila u kapsy kalhot. Nevěděla jsem co mám dělat. Opláchla jsem si krvavou ruku pod studenou vodou a vlasy si přehodila na jednu stranu. I tak to byla marná snaha, protože se mi ustřižený pramínek vznášel těsně nad očima. Zaslechla jsem hlas.

"Ginny co se děje?" Byl to táta a klepal na dveře koupelny. 

"To nic.." zaúpěla máma ve snaze udržet svůj hlas v normální poloze a nedát na něm znát jistou nervozitu. "Ginervo okamžitě mě pusť k mojí dceři." Procedil táta naštvaně mezi zuby. Máma tiše seděla a dál se tiskla na dveře. Tatínek je rozrazil, čímž mamku pořádně praštil do hlavy. Mezi zrzavými vlasy se jí spustil pramínek krve. Namířila hůlku na taťku. 

"Petrificus tota.." 

"Ale no tak Ginny, co to na mě zkoušíš?" Mávl taťka hůlkou a kouzlo odrazil. Stála jsem přitisknutá na chladnou zeď a čekala co se bude dít. Ruce se mi třásly. Taťka ke mě přišel blíž a já už neměla kam couvat. Bylo to poprvé co jsem se bála svého otce. Nikdy jsem rodiče neviděla takhle se hádat. Že by došlo až na hůlky a na krev. Častokrát se hádali kvůli Jamesovi a jeho problémům ve škole, ale byl zázrak, aby na sebe vůbec zvýšili hlas. Co jsem to provedla? Ještě rozhádám mámu s tátou. 

"Jamesi!" Vykřikla mamka z roku, když taťka natahoval ruku po mém ustřiženém prameni vlasů a zakrvácené ruce. V ten moment vrhl táta na mámu pohled, který jsem u něj nikdy neviděla. Pohled o kterém jsem slýchávala z historek a nikdy jsem nevěřila, že by mohl být pravdivý. Poslední člověk, který oslovil tatínka jeho prostředním jménem byl strejda Sirius těsně předtím než umřel. Přivřela jsem oči. Viděla jsem mamku, jak se malátně škrábe na nohy. Ruce měla celé zarvácené, jak se snažila zastavit krev, která jí stékala po spánku. Táta zaťal ruce v pěst. Máma k němu doklopýtala, vypadala, že omdlí, z tváře se jí vytratila veškerá barva. Ztratila hodně krve. Položila mu opatrně ruce na hrudník. Viděla jsem, jak sebou táta cukl. Bylo to poprvé co mu vadil mámin dotek. "Je to v pořádku lásko, jsou to jen holčičí problémy." Mdle se pousmála. "Nic o co by sis musel dělat starost." Pohladila ho po tváři a táta uvolnil sevření. Maminka se jen tak tak držela na nohou. Viděla jsem její výraz ve tváři. Víc než tátu chtěla přesvědčit sama sebe. Chybělo už jen tak málo. Věděla jsem že pokud mamka omdlí teď nebude to dobré. "Naše malá Lily už nám vyrostla a tak je z toho trochu rozhozená. " Dodala a já věděla, že taťka povolil. Obdivovala jsem maminku, jak tohle dokázala všechno vymyslet. Všechno to do sebe dokonale zapadalo, něco takvého přece nebude dívka řešit se svým otcem. Také to byl z části důvod proč mi máma dala smaragdové náušnice.  Mamince by uvěřil každý. Měla takový nevinný výraz. Díky němu ji třeba nikdy nikdo nepodezíral ze všech žertů a vtípků, které prováděla se strejdou Fredem a Georgem. Moje maminka byla výjimečný člověk. Krvácela, nechala se svým manželem srazit na kolena a stejně ji zajímalo jak nejlépe jen tohle urovnat. Byla jako babička Molly. Matka s velkým M. Všechny nás milovala. A my zase ji. A tak to bylo správně. Matka.. při tom slově se mi zase udělalo špatně. V ten moment maminčino tělo nezvládlo ztrátu krve a ona  omdlela. Naštěstí ji tatínek pevně držel. Vzal ji do náruče a odnesl z koupelny. Opřená o stěnu jsem se sesunula dolů a hlasitě vydechla. Když jsem zhodnotila, že už mi nejspíš líp nebude, zvedla jsem se a zavřela dveře. Na schodech jsem se zastavila. Viděla jsem mámu a tátu sedět u kuchyňského stolu. Mamka měla tváře už znovu červené a v očích svůj typický Weasleyovský elán. Táta jí ošetřoval ránu na hlavě. Když jí stíral poslední kapky krve, chytla jej mamka za ruku.

"Zvládnu to sama." usmála se a vzala mu z ruky kapesník.

"Nech mě udělat alespoň tohle." Zadíval se na ni smutně táta a pak si povzdychl a sklopil hlavu. "Ginny, lásko, omlouvám se, já nechtěl.." Zavrtěl hlavou.

"To nic." Usmála se mamka a zvedla mu ukázováčkem bradu nahoru. Pak ho pohladila po tváři. Táta ji políbil na hřbet ruky.

"Co bych bez Tebe dělal.." zašeptal a políbil mamku. Odvrátila jsem oči. Tohle byla jejjich chvilka. Najednou mi bylo jedno, jestli pod srdcem nosím Scorpiovo dítě nebo ne. Jestli budeme mít takový vztah, jako má máma s tátou, jsem ochotná přežít i svého nepříčetného bratra. A já věřila tomu, že budeme mít. Pomalu jsem sešla schody, abych si našla něco na obvázání ruky. Mamka s taťkou si tiše povídali a smáli se. Sáhla jsem do lékárničky pro obvaz a začala si obvazovat ruku.

"Pojď s tím sem Lils, když už jsme u toho." Usmál se taťka a mamka mi uvolnila místo na židli naproti něj. Opatrně uchopil moje ruce do svých a začal mi kolem dlaně obtáčet obvaz. Bylo to zvláštní, s tatínkem jsem se najednou cítila tak nějak bezpečně, jako by všechny starosti zmizely. Ale nebyla by to rodina Potterových, kdyby se něco nepokazilo. V ten moment sešel dolů James.

"Takže tomu mám rozumnět tak, že jí to schvalujete?!" zvýšil hlas. Nechápavě jsem se na něj podívala s nevyslovenou prosbou v očích. Ani se na mě nepodíval. "Podívej se na její ruku tati." Táta převrátil v dlaních mou pravou ruku. "Na tu druhou!" Automaticky jsem schovala ruku za záda.

"Lily ukaž mi ruku." řekl přísně táta a já mu podala roztřesenou ruku s prstenem. Kámen se na světle blýskal. 

"To má od něj!" vykikl James.

"Lily to je..to je zásnubní prsten?!" zeptal se táta a těžce polk, při čemž pustil obě moje ruce. 

"Není!" Vykřikla jsem okamžitě a zavrtěla hlavou a vlasy mi poletovaly kolem obličeje.

"Zatím." Dodal znechuceně James, Scorpiova vyslovená a má zamlčená slova. V ten moment se do toho vložila mamka. Tisíckrát denně jsem za ni děkovala bohu.

"Jamesi.." Pohladila ho po černých vlasech. "Lily si našla přítele a ten jí dal dárek. Nic víc za tím nehledej." Obdivovala jsem máminu diplomacii z části zamlčovat pravdu. Táta přikývl a uvázal mi na ruce malou mašličku. Usmála jsem se a dala mu pusu na tvář. 

"Vy to snad nevidíte!" Rozkřičel se James a vytrhl se z matčina držení. "Uvědomte si všichni, kdo je ten její slavný přítel! Tati, když už to nechápe máma, alespoň ty bys měl." Obrátil se s prosíkem v očích na otce. No jo náš James, tatínkův miláček. Ale já byla vždy tatínkovou malou princeznou.  

"Jamesi. Tvá matka má pravdu. Lidé se mění a s věkem přichází i rozum a když jsem já dokázal odputit Dracu Malfoyovi po tom všem, co mi udělal, nevidím důvod proč by jsi nemohl totéž učinit ty ve Scorpiově případě. Rodkomen si nevybereš, Navíc si  nemyslím, že ti provedl něco tak příšerného." A teď to bylo buď a nebo. Netušila jsem jestli James ví, proč jsem ráno zvracela, ale byl chytrý, muselo ho to minimálně napadnout.

"Udělal něco neodpustitelného." zašeptal James. "Vzal mi to nejdražší, co jsem v životě měl." Zavrtěl hlavou sklopenou k zemi. Všichni se na něj nechápavě podívali. Zalapal po dechu, aby něco dodal.. "Moji sestru." řekl nakonec. Proti tomuhle nenadělaly nic ani moje zelené oči.

"Jamesi ale já jsem pořád tvoje sestra.." James zavrtěl hlavou. Máma ho obajala kolem ramen. Jo, James věděl, jak hrát na city. "A nebo víš co? Ne. Pokud ti nestačí, že jsem ti to nejmíň tisíckrát zopakovala, pak si tomu tedy nevěř. A na mu shanu dokízat ti to nedbáš. Ale vždycky budu ta malá  Lily, co si za tebou přijde pro radu. Ale asi už to vzdám, když mě odmítáš. O mě se říká, že jsem pravá Potterová, ale s Tebou se opravdu srovnávat nemůžu. Když si něco vezmeš do hlavy, nehne s Tebou ani pravda. Vlastně,..taky by sis měl někoho najít a začít žít svůj vlastní život, podívej se na sebe, je ti sedmnáct let a náplň tvého života je kontrolovat každou vteřinu života své mladší sestry!" S těmito slovy jsem se s pláčem rozběhla nahoru po schodech a práskla dveřmi svého pokoje.