Forbidden love - Zakázaná láska

1. úkol - 1. task

Obloha pomalu bledla a nad obzor se pomalu dralo krvavě rudé slunce. Krev. Otřásla jsem se. Už asi hodinu jsem nervozně přecházele po pokoji sem a tam. Bylo docela zábavné sledovat Liv, jak spí, slintala. Ale nebylo mi moc do smíchu. Nemohla jsem spát, byl den prvního úkolu a já si najednou až příliš dobře uvědomovala, že můžu ztratit jak bratra, tak kluka, kterého..

"Lily, jsi úplně ledová, vezmi si můj svetr.." Rozcuchaná a čerstvě probuzená Liv utnula moje myšlenky a přehodila mi okolo ramen její tmavě modrý svetr. Přitáhla jsem si jej k tělu a nepřítomný pohled jsem dál upírala skrz okno někam daleko. "Lily, pojď, půjdeme na snídani." Objala mě kolem ramen Liv, když si spletla vlasy do copu. Přikývla jsem. Ve velké síni jsem opět zamyšleně seděla nad plným talířem. Kromě pár studentů, kteří se zde ospale potloukali jsme byly s Liv samy. "Lily.." Začala Liv a já veděla, že chce pronést nějakou výchovnou přednášku o tom, jak bych se měla najíst, nebo proč jsem tak tichá. Přerušila jsem ji dřív, než k tomu došlo.

"Co myslíš, že bude v prvním úkolu?" Liv si povzdychla, odložila vydličku a otočila se ke mě.

"Lily, chápu, že máš strach o Jamese.." Zatnula jsem zuby.

"Sakra Liv. Nemůžu s tím nic dělat. Mám strach o oba a ty to víš a že s tím nesouhlasíš je mi jedno, protože já.. já Christiana.."

"A co takhle, kdyby jsi se za nimi šla podívat?" Přerušila mě Liv a usmála se. Viděla jsem jí jiskřičky v očích. Měla plán.

"Liv je to proti pravidlům.." Zavrtěla jsem hlavou. Liv se zasmála. Věděla jsem, co chce říct.

"Lily, kdy někdo z Potterovic rodiny dodržoval nějaká pravidla? Podívej, uděláme to takhle. Taťka říkal, že u zapovězeného lesa je něco skryté kouzlem a musí to být něco velkého, protože na to kouzlo byla potřeba většina učitelského sboru. Samozřejmě mi neřekl co, protože věděl, že bych ti to chtě nechtě řekla, protože ty tvoje zelený oči.. Nic méně, stan šampionů a tribunu to kouzlo nepokrývá. Nepřerušuj mě, já vím, nemůžeš tam, ale když vyrazíš hned más slušnou šanci strávit několik minut s Jamesem. Nekoukej na mě tak překvapeně a jdi, sejdeme se na tribuně." Liv mě nikdy nepřestane překvapovat. Rychle jsem se vzpamatovala z momentálního šoku, objala ji a rozběhla se pryč z Velké síně, když na mě Liv ještě zavolala: "Lily, pamatuj, nikdo tě nesmí vidět!" Na slovo vidět, kladla zvláštní důraz. Přemýšlela jsem, proč mi to opakuje, je to přece jasné, že mě nikdo nesmí ..vidět. V ten moment mi došlo, co tím Liv myslela a tak jsem místo ven z hradu zamířila do Nebelvírské společenské místnosti. Věděla jsem že tady budou. Malý Freddie a Lukas Jordan, kteří právě otvírali svoji 'malou' soukromou sázkovou kancelář. Jen v klíně se Freddiemu lesklo tolik zlatých galeonů, až z toho přecházely oči. Normálně bych se nad tím pozastavila, protože to předčilo i mnohá má očekávání. Ale dnes jsem na to neměla čas. Zatáhla jsem Freddieho za límec košile a omluvně se usmála na Lukase.

"Frede, jdi vzbudit Albuse a řekni mu ať přinese plášť. Hned!" Slovo plášť jsem téměř neslyšně šeptala, zatím co časový údaj jsem na něj téměř křičela.

"Lily, jak mám prosím tě vzbudit Albuse za svítání?" zasmál se Fredie. Měl pravdu.

"Mě se neptej, já nejsem ta, která každý den budí Doupě nějakým povedeným vtípkem. Třeba na něj vylij ledovou vodu, i když o tom u Tebe pochybuju. Freddie no tak, prosím." Takhle to nepůjde. "Dobře, fajn, máš povolení použít na něho jakýkoliv žertík nebo trik, ale ať to prosím tě přežije. A vůbec ať už jste oba zpět, nebo řeknu Angeline, co tady vyvádíš." Zašklebil se, ale za chvíli už mizel za rohem. Já se mezitím rozběhla do dívčích ložnic. Ze stolu jsem v rychlosti sebrala řetízek s přívěskem L a natáhla se pro nůžky. Přistoupila jsem k malému zrcadlu a ustřihla si kraťoučký pramínek zrzavých vlasů. Rychle jsem z tašky vytáhla malu ampulku na lektvary, vhodila do ní pramínek a dobře ji zavřela. Obě tyto věci jsem schovala do kapsy hábitu a seběhla dolů, kde Freddie vedl Albuse, který měl něčím ořehnutý obličej. Zavrtěla jsem nad tím hlavou a vytrhla mu plášť z rukou. Neměla jsem čas na to zjišťovat, co mu provedl. Ledový ranní vzduch byl jako rána pěstí, když jsem ve spěchu vyběhla ven. Sotva jsem si přetáhla kapuci plášťe přes hlavu, uviděla jsem profesora Notta. Zdržela jsem dech a pro jistotu si přitiskla dlaň na ústa. Nejspíš se šel ujistit, že všechno dobře probíhá. Prošel těsně kolem mě, díval se mi přímo do očí. Kdyby mě našel, ještě ke všemu s plášťem, tak jsem měla jisté školní tresty ještě několik let po tom, co bych školu vyšla. Pokračoval dál. Oddychla jsem si Věděla jsem, že si musím pospíšit. Seběhla jsem zelený stav a už zdálky jsem viděla stan šampionů. Vběhla jsem dovnitř a stáhla si neviditelný pláť.