Forbidden love - Zakázaná láska

The ball and the first time.

Znáte ten pocit, když se na něco tolik těšíte, že nemůžete spát? Já ano, a proto jsem byla na nohou už nad ránem. Seděla jsem ve výklenku okna dívčí ložnice a sledovala jak temně modrá obloha bledne, hvězdy se ztrácejí a místo nich vychází slunce. Najednou se do ticha, které v pokoji vládlo, ozvalo známé klepání zobáku na sklo.

"Harmony.." Zašeptala jsem a tiše otevřela okno. Byla jsem však překvapená, když mamčina sova vlétla dovnitř. Přinesla s sebou také velkou bílou krabici převázanou stříbrnou stuhou u které ležel dopis. Pohladila jsem Harmony a rozložila dopis.

'Mysleli jsme, že by se ti mohli líbit zlatíčko. S láskou máma a táta.' Krátký a výstižný vzkaz. Vyskočila jsem na nohy a pomalu odkryla víko krabice. Oněmněla jsem úžasem, když jsem spatřila co se v ní nachází. Byly to nádherné bílé šaty. Když jsem je zvedla, paprsek slunce se odrazil od jednoho flitru a zasvítil Liv přímo do očí.

"Ty jsou.."

"Nádherné.." Zašeptala rozespalá Liv, která si na posteli mnula oči. Přikývla jsem. Z šatů pro princeznu už jsem dávno vyrostla. Z černých šatů, které jsem měla na Malfoy Mannor. Tohle byly bílé šaty pro královnu. A přesně tak jsem se cítila. Se Scorpiem jsem možná byla Nebelvírskou princeznou, ale s Christianem jsem královna. A protože samotné šaty nestačily, abych byla pro Christiana dokonalá, potřebovala jsem pomoc. A od toho tady byla nejlepší kamarádka. S jiskrami v očích a úsměvem na rtech jsem se obrátila k Liv.

Později toho večera jsem se rozhlédla po téměř prázdné chodbě a rychlým krokem, tedy alespoň tak, jak mi podpatky dovolily jsem se vydala směrem k hlavní síni. Zbývaly mi už jen poslední schody, které vedly k Velké síní, abych se nepozorovaně, jako Popelka, která se snaží dostat na bál dostala ke svému Christianovi. Když jsem však vkročila na první schod, jako bych tím na sebe upoutala pozornost snad celé školy a všech ostatních studentů, kteří postávali v hloučcích před Velkou síní. Všechny oči se upíraly na mě, na Lily Potterovou a mně nezbývalo nic jiného, než se usmát, přidržet si dlouhou sukni, doufat že nespadnu a vydat se do náruče mého milovaného, který mě čekal pod schody s otevřenou náručí.

"Ta je ale krásná."

"V těch šatech, to je Lily Potterová?" Nevěděla jsem komu ty hlasy patří, ale usmála jsem se o to víc. Musela jsem uznat, že Liv odvedla opravdu dobrou práci. Dlouhé zrzavé vlasy mi stočila a zapletla do drdolu před který mi posadila drobnou stříbrnou korunku. Připla mi její stříbrné náušnice, náramek a půjčila mi velký prstýnek. A nesmím opomenout ani práci, kterou si dala s líčením mého obličeje. A vrchol toho všeho byly bílé šaty jako pro nevěstu a bílé střevíčky. Když jsem přišla blíž, nemohla jsem uvěřit svým očím. Christian byl.. dokonalý. Měl na sobě bílý oblek, který dokonale ladil k mým šatům a na ruku mi připevnil náramek s bílou lilií.

"Tu es trés belle ma chérie." Zašeptal mi do ucha a já se začervenala. Poděkovala jsem mu za náramek.

"Je t'aime mon mignonne." Odpověděla jsem mu tiše a chtěla jsem ho políbit, když jsem za sebou uslyšela dobře známé odkašlání si. A když jsem obrátila stála přede mnou profesorka McGonagallová.

"Slečno Potterová, měla by jste se s panem Delacour připojit k našemu dalšímu páru a společně zahájit tanec šampionů." Přikývla jsem, Christian mi nabídl rámě a vydali jsme se společně ke vchodu do Velké síně. Na moment jsem se však zarazila. Řekla 'k našemu dalšímu páru' ale pokud se nepletu páry by měly být tři, leda že.. A najednou mi to došlo, kam James pořád mizel a věděla jsem co uvidím, ještě dřív než se tak mohlo stát. Usmála jsem se. Byli jsme opravdu sourozenci, když já mizela za Christianem, James mizel za Viktorií. Proto měl ve stanu šampionů rozcuchané vlasy, proto se neúčastnil oslavy na jeho počest, proto.. Nestihla jsem dokončit myšlenku, když jsem ty dva uviděla. James v černém společenském hábitu a Viktoria.. vydechla jsem. Páni, byla..nádherná. Měla na sobě krvavě rudé šaty, které jí ladily k rtům a skvěle konstratovaly s jejímu černými vlasy. A dokonce se usmívala, zatím co jí James něco tiše šeptal. Pak James zvedl hlavu a všiml si mě, usmál se.

"Sluší ti to ségra. A mimo jiné.. překvapení." Přitiskl si Viktorii k pasu a já se chtě nechtě musela usmát. Nechápala jsem, že mi to nedošlo dřív a na druhou stranu jsem obdivovala Jamese, že to dokázal udržet tak dlouho v tajnosti. "Myslím, že Bradavice jsou zkrátka neobyčejně obyčejné. Když studoval taťka byly taneční páry čtyři.. no a za nás jsou jen dva." Zakřenil se potichu James.

"Sklapni." Usmála jsem se a praštila jsem ho do ramene, aby se otočil dopředu. Mezitím, než jsme se připravili všichni se nahrnuli do Velké síně a najednou se spustily první tony slavnostního walzu. Roztřásly se mi dlaně. Začínala jsem být nervozní, co když to Christianovi zkazím? A právě v ten moment, jako by mezi námi fungovala jistá telepatie se na mě Christian otočil.

"Neměj strach ma chérie, jsi dokonalá." Usmála jsem se. Víc jsem slyšet nepotřebovala. Tohle bylo celou dobu mým cílem, být pro Christiana tou jedinou, tou dokonalou. "Připravená?" Zeptal se mě Christian, když nastala naše chvíle, přikývla jsem, usmála jsem se a spolu s Christianem, mou životná láskou po boku jsem vkročila do světla reflektorů. Nic jiného jsem si ani přát nemohla. Viděla jsem překvapené obličeje všech, když James kráčel po boku s Viktorií, nebo možná Viktorie po boku s Jamesem? Prvačky omdlévaly a já zahlédla naštvané obličeje Patricie Patillové a Rebeccy Vaneové. Došli jsme až na taneční parket, kde jsme se dali do nesčetněkrát zkoušeného tance. Postupně se k nám přidala profesorka McGonagallová a ředitel Everard a přidávaly se i další tanenčí páry, jako Hugo s Liv, Rose a Andym, ale to já už dávno nevnímala. Ztratila jsem se v Christianových očích. Ale tentokrát to bylo jiné než obvykle. Byl to náš večer, náš moment. Věděla jsem, že teď je Christian doopravdy můj a nebrání mi v tom žádná překážka v podobě Scorpia. Bylo to jako ve snu, kdy jsme oba najednou přestali tancovat a Christian uchopil můj obličej do dlaní, naklonil se ke mně a políbil mě. Políbil mě uprostřed davu všech studentů a profesorů. A bylo to něco úplně jiného, než když mě líbal Scorpio. Bylo to jako elektrický výboj, ohňostroj, jako letět ke hvězdám a bylo to úžasné, překonalo to všechny moje představy. A především..byl to Christian. Otevřela jsem oči.

"Chceš odsud zmizet ma belle?" Zašeptal tiše, tak že to bylo určeno jen pro mé uši. Měl dech i tep zrychlený.

"Bien sur." Usmála jsem a vzala ho za ruku, druhou rukou jsem si přidržela dlouhou sukni a takřka nepozorovaně jsme se ztratili davu, jediný, kdo mi poslal vzdušný polibek pro štěstí byla Liv a můj drahý bratr, který mizel s Viktorií na opačnou stranu hradu, zatím co my s Christianem mířili ven na čerstvý vzduch, který byl příjemně osvěžující, když jsme konečně doběhli za brány hradu. Udýchaně jsme se zastavili a nadechli.

"Není ti horko?" Usmála jsem se a položila řečnickou otázku. Nečekala jsem odpověď, protože ještě než jsem stihla domluvit, položil mi Christian ruku kolem pasu, přitiskl mě k sobě a začal mě vášnivě líbat. Zapletla jsem mu prsty do blonďatých vlasů. Byla to jiná stránka Christiana, než jsem znala, stále stejně něžná, ale najednou byl o hodně vášnivější, projevoval se u něj chtíč a touha, která bláznivě otřásala i mým tělem. Najednou jsem měla chuť svléct mu sako, rozepnout, ne roztrhnout mu košili a líbat ho..

"Lily.." Slyšela jsem ho mezi polibky šeptat své jméno, ale chvíli mi tralo, než jsem si uvědomila, že mám přestat líbat jeho rty."Lily.." Udýchaně jsem k němu zvedla své pronikavé zelené oči. Usmál se na mě, zastrčil mi uvolněný pramen zrzavých vlasů za ucho a vzal mě do náručí. A stoupal se mnou do schodů, jako s pravou nevěstou. Ocitli jsme se až v jižní věži pravděpodobně v Christianově pokoji, kde mě opatrně položil na postel a svlékl si sako. Natáhla jsem se k němu a začala mu rozepínat košili, zatím co on mi rozvazoval komplikované rozvazování šatů. V ten moment jsem si přála, aby rozepínání šatů bylo podstatně jednodušší, protože Christianova košile už byla v nedohlednu. Když šaty konečně povolily, vydechla jsem. Christian se natáhl a rozpustil mi vlasy a já ho k sobě přitiskla. A tak to mělo být. Žádné scény, žádný křik a žádné slzy. Jen my dva. Když jsem pak ležela Christianovi na hrudi, poslouchala tlukot jeho srdce a jeho dech, uvědomila jsem si, že už nemůžu být šťastnější, když v tom najednou..

"Je t'aime ma belle." zašeptal mi Christian do ucha.