Forbidden love - Zakázaná láska

Maria.

//Tak mě prosím v těch komentářích alespoň zabíjejte pomalu! Děkuju♥

Kromě Penny rostlo bříško ještě někomu jinému. Listopad se pomalu přehoupl v prosinec a já z Bradavic odjela ještě příštího dne. Teď jsem většinu času trávila ve svém pokojíčku, kde byl z menšího okna výhled na celičkou, malou vesničku, v níž se Doupě rozkládalo a na pár starších jabloní, mezi kterými jsme vždy hrávali famfrpál. Neměla jsem v úmyslu se nějak litovat, konec konců bylo to teoreticky moje vlastní rozhodnutí. Teoreticky. Ale také jsem nechtěla na potkání rozebírat, jak to, že muž, kterého jsem si měla pravděpodobně jednou vzít, čeká dítě s jinou ženou. Máma mě s přehnanou starostí chodila stále kontrolovat a tak se můj pokoj úspěšně plnil všemi možnými druhy cukroví, které vždy přinesla s sebou. Vždycky jsem ochotně zaklapla francouzský slovník a s povzdychem a pousmáním jsem zopakovala, že jsem v pořádku. Francouzský slovník byl poslední dobou mým jediným vítaným společníkem. Školy jsem přeci nechat nemohla, jenom proto, abych si doma mohla foukat bolístky, to bylo nemyslitelné, takže jsem se připravovala do Krásnohůlek. Tak to šlo den za dnem, až do jednoho osudného rána. Všechno se zdálo normální, jako každé ráno. Začali Vánoční prázdniny, takže všichni byli z Bradavic doma a byli tak hodní, že se zdrželi popisů Scorpia, který ale podle Liv, která to tiše jednoho večera šeptala tetě Lence, vypadal víc ztrápeně, než kdykoliv předtím. Toho rána jsme se všichni sešli u snídani, Lucy a Molly ještě v delších nočních košilkách, zbytek rodiny relativně uzívaný, jako vždycky, až na Nevilla, který měl opět celý obličej od sazí, jak se zase Freddiemu ráno podařilo ěco vyhodit do vzduchu. James pomáhal Viktorii, která teď měla mimochodem bříško veliké, jako starou almaru, ze schodů, když v tom se to stalo.. Viktorii se podlomila kolena a vykřikla bolestí. James ji chytil do náručí a překvapeně se podíval na mamku, která už vstávala ke sotlu a běžela k nim. Pak se všechno dělo až příliš rychle. Měla jsem občas pocit, že vidím rozmazaně, ale poslušně jsem reagovala na každý mamčin rozkaz. Taťka se rozběhl ke krbu, nabral si hrst letaxového prášku a ihned byl v zelených plamenech ten tam. To vypadalo, že mizí za Viktorem - otcem Viktorie. Strejda George zatím běham zmateně po domě a snažil se Viktorii sbalit podle příkazů mamky tašku, naštěstí se do toho vložila teta Angie a pomohla mu. Viděla jsem ty úsměvy a přišlo mi to, jako za starých časů. Strejda Ron zatím odběhl nastartovat kouzelné, létající auto, které sám kdysi očaroval. Albus podal Viktorii sklenici s vodou a všichni ostatní se měli držet poslušně stranou a nepřekážet. Tohle všechno se událo v několika vteřinách. Teddy už přidržoval Viktorii z druhé strany a Viktoire mu přidržovala tašku s jeho doktorským vybevením. Když konečně zavelel, že je čas přesunout se do auta tím do nemocnice, dostala teta Audrey se strejdou Percym rozkaz, aby se tam již přemístili a zajistili, že všechno bude připravené. V kuchyni postupně ubývalo členů domácnosti. Mamčin poslední rozkaz zněl, ať s Jamesem jede ještě Rose. Když v tom se James zarazil.

"Ne. Chci s sebou svoji sestřičku." Dodala a zatáhl mě za rukáv. Cestou ven hulákal ještě něco, ať si to Rose nebere osobně. A tak, aniž by můj mozek vlastně stíhal chápat, co se vlastně děje jsem za chvíli vystupovala z auta, které nepozorovaně přistálo na obrubníku, protože strejda Ron při zkoušce na mudlovský řidičík použil matoucí kouzlo a mířila jsem spolu se svým bratrem a jeho ženou, která měla na svět přivést miminko ke svatému Mungovi. Zde už čakal strejda Percy, bledý jako stěna s tetou Audrey a několik sestřičke, léčitelů i ošetřovatelů. Ve dveřích se objevil i táta s Viktorem, který se okamžitě rozběhl ke své dceři a vzal ji za ruku. Viktorie stihla pošeptat něco na styl, že to bude v pořádku, než ji odvezli na operační sál. A s ní šel James. Zbytek rodiny a holky ještě v nočních košilích, mohl pouze postávat před sálem, posedávat na židličkách a pít kávu, kterou snad nikdo ráno nestihl. Taťka si něco tlumeným šepotem vykládal s Viktorem a mamka stále přehcázela chodnou sem a tam, dokud ji strejda George nepoprosil, nebo spíše neokřikl, aby toho nechala, protože ho to přivádí k šílenství. V chodbě kousek od nás byla za obrovským proskleným sklem místnost, kde v postýlkách spinkala miminka. Nedalo mi to a šla jsem se podívat. Na chvíli na mě mezi vším tím zmatkem dolehl můj vlastní smutek, a tak jsem si musela připomenout, že tady nejde o mně a vrátila jsem se zpět k Rose, která měla vždcky pár slov, které dokázaly uklidnit. Tohle patro sloužilo pouze ke svému účleu, takže se zde nepletli kouzelníci s trumpetou místo ruky a jinými věcmi. Vlastně tady byl relativně klid. Ale ani tak to nebylo hezké místo. Byla tu cítit dezinfekce. V momentě, kdy mi Lucy spala v náručí, vyšla ven sestřička, před obličej stále roušku a pokynula nám, že můžeme jít dovnitř. Naše celá rodina v jednom nemocničním pokoji. Místo toho, co všichni očekávali se nám ale naskytl jiný a dost děsivý pohled. James se skláněl nad Viktorií, v obličeji čiré zoufalství a pohyboval rty. Zdálo se, jako by stále opakoval totéž, ale nikdo mu nerozumněl. Viktoria pak vydechla tiše a nikdo nevěděl, že naposledy. Pousmála se na Jamese a pohladila ho po tváři.