Forbidden love - Zakázaná láska

You jump, I jump, remember?

//Tak tady Vám přidávám novou kapitolku:3 Já z pohledu Scorpia totiž píšu hrozně ráda a tohle jsem si nemohla nechat ujít, to potřebovalo komentář i z jeho strany♥

Bylo to jako zpomalený záběr. Padala. A mně to přišlo, jako věčnost. Viděl jsem, jak ztratila při pádu střevíček a jak vztahovala ruce pro pomoc, která nepřicházela. Nestihl jsem ani natáhnout ruku a už jsem uslyšel hlasitý náraz, jak její křehké tělo dopadlo z výšky na zem. Za chvíli se objevila krev. Matka vykřikla. A mně vyschlo v krku. Ruce se mi rozechvěly, oči mi zaplavily slzy. Matka chvíli stála, jako přimrazená a tiskla si třesoucí se ruce k rozechvělým rtům. Pak shlédla na otce a začala couvat. otec se začal přibližovat k ní, no štěstí jí však nepřálo a o poslední schod zakopla. Začala se odsouvat a její vyděšené zvuky rozechvívaly vzduch. Věděl jsem, že se musím pohnout, abych neztratil dalšího člověka, kterého miluju. Jedním skokem jsem byl u otce a přirazil ho ke stěně.

"Ty vrahu!" Zasyčel jsem mu do obličeje. "Celý můj život jsi mi lhal, říkal jsi mi, jak jsi nikdy nikomu nechtěl ublížit, že jsi chtěl jen ochránit ty, které miluješ a já.. já jsem byl takový hlupák, že jsem ti to na chvíli i uvěřil a bylo mi tě i líto. Ale víš co? To nebylo nic proti ní, proti tomu, jak moc tě litovala Lily, i když věděla to, co vím já, co víš ty, co víme všichni. Že seš jenom sobeckej parchant a aragontní zmetek a já v hloubi duše doufám, že jakákoliv má podobnost s Tebou končí barvou vlasů a příjmením." Cítil jsem, jak se snaží pohnout hůlkou a vrazil jsem mu do ruky tak, že ji upustil. Pak jsem ho shodil na schody. A bylo jedno, jestli se praštil do hlavy, nebo ne. Lakovanou botou jsem mu došlápl na hrudník. "Na to zapomeň. Jsi bezcitná zrůda! Myslel jsem, že ti na mě záleží, že ti záleží na Kitty.. Ale očividně ne, když jsi ublížil jediné ženě, kterou jsme kdy miloval a kterou Alex považovala za matku. Co by měl člověk udělat, aby v tobě probudil alespoň kouska citu? Měl bych zabít sebe? Nebo snad Kitty? Zapomeň, že ještě někdy uvidíš mě, matku, nebo Kitty. A věř mi, že jestli se Lily neprobudí, nebo se probudí a něco nebude v pořádku, najdu si tě, ať utečeš kamkoliv, přísahám, že si tě najdu a s láskou pomůžu Jamesovi a Harrymu sprovodit tě ze světa." Došlápl jsem silněji, cítil jsem, jak mu křupala žebra, bylo mi to jedno. "Protože nikdo si tady nebude jen tak chodit s vědomím, že ublížil mojí milované ženě a prošlo mu to. Celých šestnáct let jsme dodržoval tvoje stupidní pravidla, přestože se mi ani za mák nelíbili, dětství jsem měl příšerné, ale přesto jsem neřekl ani půl slova a tys mi po tom všem ještě dal na výběr, buď ona, nebo ty. A teď ti tedy děkuju, žeš mi to ulehčil, protože je lehčí vybrat si mezi ženou, kterou miluju a mužem, kterého nenávidím!" To už jsem vyloženě křičel. "Mami, v pracovna je v poličce vedle okna malý modrý váček, je v něm uspávací prášek, běž pro Alex a vezmi jo zpět do Doupěte, v autě je tlačítko neviditelnosti, hned jak se tam dostaneš, pověz co se stalo a požádej o nějaká ochranná kouzla, nechci, aby tenhle člověk ještě někdy ublížil mé rodině. Pak vysvětli co se stalo a kde jsem." Dodal jsem instrukce a naposledy se zadíval na otce. Plyvl jsem mu do tváře a na odchodu jsem ho podrážkou luxusní boty ještě kopl do obličeje. Pak jsem se rozběhl pro Lily, ujistil se, že matka s Alex už startuje auto a otočil se na místě a s moji drobnou ženuškou v náručí. Mrknutím oka jsme byl u Svatého Munga. Držel jsem ji v náručí a třásl se. Sledoval jsem její bledou tvář, blond vlasy zabarvené krví, které splývaly skoro k podlaze. Černé šaty jí tiskly hrudník, který se jen občas zvedl s nádechem. Viděl jsem jednu bosou nohu, růžové nehty, které jí na namodralých dlaních zářily. A pak ke mě obrátila tvář. Vyděl jsem se. Přes slzy jsem skoro neviděl, ale polovinu obličeje měla od krve, zaschlé a čerstvé krve, která jí stékala do očí a do vlasů a kopírovala jí linie krku. A já měl její krev na rukou. Byla to moje vina. Za všechno jsem mohl já. Setřička, která nás viděla, rychle ukázala na prstech číslo a já vyběhl schody do příslušného patra, kde mi ji okamžitě sebrali z náručí. Křičel jsem, odmítal jsem, metal nadávky, svíral jí pevně dlaň, ale stejně mi ji odvedli. Zničeně jsem se zhroutil na kolena a promnul si uslzený obličej. Zapnul jsem autopilota a odpověděl jsem sestřičce na všechny otázky. Jméno a příjmení Lily, její krevní skupinu, na co je alergická, jestli kouří, jestli pije.. Pak se zeptala na mé jméno a zda jsem z rodiny. Odpověděl jsem, že snoubenec. Zvláštně se na mě zadívala.

"Promiňte pane, ale vy jste říkal, že jsme Malfoy. Scorpius. Mladý dědic pana Malfoye. A slečna, kterou jste přinesl je Potterová, dcera pana Pottera. A říkáte, že jste..zasnoubení?" Přikývl jsem.

"Jen mi ji prosím zachraňte." Zaštkal jsem unaveně a zhroutil se do křesla. Slzy jakoby odpočítávaly čas za mě, než se zjevil pan Potter s Jamesem a paní Potterovou, která mi ihned položila ruku na rameno. Ale třásla se, třásl se jí i ret a bylo vidět, že je vyděšená.

"Scorpiusi miláčku, ale no tak..jsi v pořádku?" Zavrtěl jsem hlavou a zvedl k ní oči.

"Já jsem nechtěl, já..já bych nikdy.. ona.. on.. já mrzí mě to, hrozně se omlouvám.. já ji potřebuju, potřebuju, aby bylo v pořádku.." Vykoktal jsem ze sebe něco, ale nemělo to moc smysl. Paní Potterová se rozplakala. Pan Potter ji vzal za doktory, poptat se po Lily. Já jsem zůstal seděl a James vedle mě.

"Ale no tak, skoro-švagře.. bude v pořádku. Je to přece Lily, ta už zvládla těžší věci.." Položil mi ruku na rameno, ale hlas se mu stejně třásl. Bylo to až neuvěřitelné, že se tohle děje. Kdyby to Lily viděla, byla by šťastná.

"Pokaždé když zavřu oči, vrací se mi to.. Vidím jak padá a nemůžu s tím nic dělat, nejsem dost rychlý, je to moje vina.."

"Ale no tak, mluvíš úplně jako tvoje máma. Ta se nám sesypala sotva překročila práh."

"Je matka v pořádku? Bál jsem se, aby.." Nemusel jsem dokončit.

"Je tak v pořádku, jak nejvíce se dá. Victoire a Teddy si s ní dávají nějakej čaj s bylinkama. Prý po něm brzo usne. A taky jsme ji s dovolením vyprostili z toho korzetu, co měla na sobě a půjčili jí máminy věci, osobně si myslím, že takhle vypadá víc uvolněněji. A holky jsou s Georgem. To byla ta nejlepší volba, dovede přece všechny rozveselit, ať je situace sebehorší, přinejhorším je nakrmí čokoládou."

"Děkuju.." Bylo jediné na co jsem se prozatím zmohl. Po krátké pauze jsem znovu začal. "Víš, je to zvláštní, že tady sedíš a uklidňuješ mě, když je to celé moje vina, že ona, že .." Nedokázal jsem vyslovit ani její jméno.

"Víš, skoro-švagře, za ty léta jsem si všiml, že bys to s ní i možná mohl myslet vážně a přece jen, kdyby ses mi nelíbil sebevíc, ona tě miluje..A pokud jsi to, co potřebuje moje malá sestřička ke štěstí, pak bych tě sotva mohl nenávidět. Proč seš nešel zeptat s mamkou a taťkou?" Zaklonil jsme hlavu a opřel se o zeď. Intenzivně jsem vnímal nemocniční prostředí. Bílé stěny, všude byla cítit dezinfekce, panoval tu zmatek, někdo stále křičel a pípaly tu různé přístroje.

"Už se k ní nesmím znovu přiblížit. Musím se ujistit, že je v pořádku a pak jí zmizet ze života. Měl jsi pravdu, kdyby nebylo mě, nic z toho by se nestalo."

"Kdyby nebylo Tebe, moje sestra by nikdy nebyla šťastná. Možná by si to jen myslela a hrála si na šťastnou rodinku s tím libovým frajírkem z Francie, kterej se na ni vykašlal, když ho potřebovala. Nejsem si úplně jistej, kdo jinej by zvládal výmysly mojí ségry, když byli naši od sebe. Měl by ses jít vyspat, dát si sprchu a něco sníst. Vypadá hrozně, skoro-švagře. Lily tě bude potřebovat." Vydechl jsem. Poslouchalo se to krásně, ale stejně jsem si nebyl jistý. Z myšlenek mě vytrhl hlas paní Potterové.

"Prý je ve stabilizovaném stavu, hlavu jí zašili a zastavili krvácení, ale.. ne a ne se vzbudit. Doktoři říkali, že už by měla být vzhůru, že to není příliš zvyklé, že tak dlouho spí. Tak nejspíš.. uvidíme." Vydechl jsem. Nesrozumitelně jsem zamumlal něco na způsob, že se musím vyspat a otočil se na místě. Byl jsem zpět na Malfoy Manor, které teď zelo prázdnotou. Jak jsem předpokládal, otec zbaběle utekl k čertu a já doufám, že tam zůstane. Zoufale jsem se zadíval na kaluž její krve a udělalo se mi tolik nevolno, že jsem chvíli nekontrolovatelně zvracel. Pak jsem se vyčerpaně zhroutil na schody a promnul si uslzené oči. Odvázal jsem si kravatu a vydal se najít čisté oblečení. Mezitím jsem procházel všechna místa a vracely se mi vzpomínky na Lily. Jak seděla na pianu. Jak jsme spolu poprvé spali. Jak mi kradla košile. Jak seděla opřená o chladnou zeď a plakala. Jak nosila černé šaty, jak mě zachránila. Přejel jsem prsty po rámečku s naší fotkou v pokoji, který jsem si opravil. Pak jsem si vzal lahev skotské a posadil se k pianu. Začal jsme hrát smutnou a pomalou skladbu. Byl jsem zase sám na Malfoy Manor. Nevím, co bez ní budu dělat, jestli se mi nevrátí. Nepřítomně jsem zvedl pohled. Nejspíš si z těch schodů skočím taky.