Forbidden love - Zakázaná láska

I'll be your worst nigtmare. - Budu tvou nejhorší noční můrou.

"Myslím že potřebuju panáka." Prohlásila jsem, když jsem se choulila ve Scorpiově náruči a pohrávala si s jeho kravatou, zatím co on mě hladil po vlasech. 

"Malfoy Manor na tebe má vážně špatný vliv." Usmál se. 

"Scorpiusi Malfoyi, podívej se mi do očí a řekni že v tom kufru nemáš jedinou láhev ohnivé whiskey." Znovu se pousmál.

"Slečno Potterová nezapomínejte, kolik je let mě a kolik vám."

"No, pokud se neplatu, tak sedmnáct nám není ani jednomu." Pokrčila jsem rameny a otočila se k němu zády.

"Jako by bylo." Prohlásil s úšklebkem. Ano, byla jsem mladší a dobře jsem si to uvědomovala, ale neměla jsem ráda, když mi to takhle okatě dával najevo. Neodpověděla jsem mu. Najednou mi vtiskl pusu na spánek, pohladil mě po zrzavých vlasech a objal mě kolem pasu. "No tak lásko, já to tak nemyslel. Zajdi pro skleničky." Usmál se a já se taky usmála a vyskočila z postele.

"Hned se vrátím." Usmála jsem se a zmizela dolů se schodů. Bylo to jedno z těch líných, přesto krásných nedělních odpolední. Za oknem svítily ospalé paprsky slunce, které pomalu červenalo, otevřenými okny proudil dovnitř čerstvý vzduch, rozkvétaly narcisy a tulipány a já byla šťastná. Byl sice den před školou, ale mě to nijak netrápilo. Natáhla jsem se do nejvrchnější skříňky pro dvě skleničky na whiskey. Rodiče seděli na gauči u krbu, takže si mě nevšímali, Rose se nejspíš snažila učit, i když ji Andy Wood nejspíš pořádně rozptyloval. Freddie si nahoře balil zásobu omdlévacích oplatek a dávivých dortíčků, přičemž mu to teta Angie stejně ráno zredukuje na polovinu, ale strejda George mu tam nejméně čtvrtinu zase přihodí. Když jsem se vracela po schodech, uslyšela jsem hovor dvou mužských hlasů. Předpokládala jsem, že je to Albus a James, Albus byl zřejmě jeden z mála, kdo s Jamesem ještě mluvil, ale jakmile jsem byla v polovině schodů uvědomila jsem si, že jeden z těch hlasů sice patří mému staršímu bratrovi, ale ten druhý znám až příliš dobře a Albus to není. Scorpio! Brala jsem zbývající schody po třech a když jsem konečně stanula nahoře, uviděla jsem přesně co jsem čekala.

"Jamesi ne!" vykřikla jsem polohlasem, aby mě neslyšeli rodiče. James měl krvavou pěst, Scorpio ležel na zemi v křeči a po tváři mu stékly pramínky krve až k blonďatým vlasům a máčely mu jasně bílou košili. Ihned jsem si k němu klekla. Byl v pořádku. "Co se to tady zase děje? Jamie?!" Obrátila jsem se na něj a pohled naznačoval, že se ze mě v příštích vteřinch stane jeho nejhorší noční můra, pokud mi to okamžitě nevysvětlí. "To vás tady nemůže člověk nechat ani na minutu samotné? Bude v téhle domácnosti alespoň jeden jediný klidný den? Máš minutu na to aby mi vysvětlil, proč tě nemám ihned zabít!" Vykřikla jsem a vytáhla z boty hůlku.

"No tak malá Lily nebuď naivní, mimo školu kozlit nesmíš.." Zasmál se a já mu zapíchla hůlku bolestivě do krku.

"Děvetapadesát, osmapadesát.." Z očí mi nejspíš musely sršet blesky, protože jsem v Jamesově tváři zahlédla záchvěv strachu. 

"Dobře jen skloň tu hůlku.." zakoktal se najednou James. Místo toho abych sklonila hůlku jsem ještě přitlačila,v ten moment se ozval Scorpio za mými zády..

"Lily to je dobrý, já jsem.."

"Ticho!" Okřikla jsem i jeho a místo toho abych hůlku sklonila, přitlačila jsem, naklonila se k Jamesovi a zašeptala mu do ucha: "Pamatuj si, že já ti kašlu na pravidla. Stejně jako táta jsem zdědila jakousi neúctu k řádům, takže se jej ještě jednou dotkni a stane se ze mě tvoje nejhorší noční můra. A už mi nikdy, nikdy neříkej malá Lily." Odtáhla jsem se a pousmála se. "A teď mluv." Scorpio už stál na nohou, i když to byl poněkud chatrný postoj. Postavila jsem se k němu a chytla ho za ruku, zmateně se kolem sebe rozhlížel. "To je v pořádku lásko." Usmála jsem se a pohladila ho po tváři. Objal mě kolem pasu. Nebyl to sice hezký pohled, my da proti Jamesovi, ale láska mění lidi. Až se z malé Potterové, co je celý její život jen o náhodě a o štěstí stala žena, co dostálá pověsti svého otce. Hlavou mi na moment bleskově proběhly slova Penelopy Parkinsonové a spokojeně jsem se pousmála. Musím uznat, že v ten moment jsem tak trošku děsila i sama sebe a  Scorpio se tvářil zvláštně.. Hrdě a smutně. Jako by na mě byl pyšný, jak jsem za několik měsíců, co jsme spolu ztrávili stihla dospět, ale jakoby ho trápilo že se hádáme s Jamesem. Měla jsem špatný pocit, že si to dává za vinu. 

"Já jen já.." Jamesovi došly slova a znova zatínal ruce v pěst. Rychlým krokem se rozešel k nám.

"Ať tě to ani nenapadne!" Zastavila jsem dlaní jeho napřáhlou pěst. "Řeknu ti to jednou a řeknu ti to naposledy. Uhodíš ho teď a já ti přísahám, že už s Tebou nikdy, nikdy nepromluvím jediné slovo." Procedila jsem skrz zuby.

"Lily..co se to s tebou stalo, kam se poděly slzy?" Zeptal se mě James a na tváři měl jakýsi úšklebek. Ignorovala jsem jeho poznámku, ale donutila mě se zamyslet. Bylo to až děsivé, jak jsem ze dne na den najednou přestala být malou dívenkou. "A nebude to moje chyba Jamesi, že jsi mě ztratil, ani jeho. Budeš si za to moct sám. Tak ti dávám a výběr." Ani jsem nedokončila a jeho pěst se z mé ruky přesunula ke Scorpiově obličeji, rychle jsem jej zatáhla stranou. "Vybral sis." Řekla jsem chladně, rty spojené v pevou linku. Sebrala jsem ze země dvě skleničky, vzala Scorpia za ruku a odešla do pokoje. James zůstal stát na chodbě. 

V pokoji jsem posadila Scorpia na postel a začala mu rozepínat košili. Nechápavě se na mě díval.

"Co se děje?" Usmála jsem se.

"Chovala ses jako pravá Malfoyová." Můj úsměv se rozšířil.

"To je snad dobře ne? Taky brzy budu Malfoyová." Ustoupil ode mě.

"Samozřejmě že to není dobře Lily." Opřel se o stěnu, protože se mu podlamovaly koelny. Nejspíš se slušně uhodil do hlavy. "Ty jsi Potterová a právě proto s tebou jsem." Zarazila jsem se.

"Počkat počkat, ty jsi se mnou kvůli mému přijméní?" Na konci věty jsem skoro křičela. Ale snažila jsem se uklidnit, jestli o tohle Jamesovi šlo, tak se mu to celkem daří, ale nás nerozdělí.

"Ne, ne lásko tak jsem to nemyslel, počkej.." zatáhl mě za zápěstí. 

"A jak jsi to teda myslel?" Zeptala jsem se a v očích mě začalo pálit.

"Kdybych chtěl originál Malfoyovou, začnu si s Penny, ta to cvičí už od doby, co se naučila chodit a mluvit. Ale o to jde, že já v životě nechtěl další chlad. Chtěl jsem něco jiného. Co to říkám, já chtěl Tebe, už od prvního okamžiku, co jsem tě spatřil. Ukázala jsi mi co je to láska a jsem ti za to vděčný, ale pořád chci Tebe jako Tebe, jako Lily Potterovou, ne Lily, kterou by si po tomhle výkonu nehledě na barvu vlasů a přijmení s otevřenou náručí adoptoval můj otec s mým dědou. Buď moje malá Lily, ano? Tou Lily, která plakala, když jsem hrál na piano." 

"Není to o nějakém hraní si na Malfoyovou Scorpio, vždyť to zní hloupě i mě. Je to o tom že láska mění lidi. Neříkám že nejsem sama sebou, ale když někdo ubližuje Tobě prostě se ve mě něco zvrtne..a mám chuť toho člověka na místě zabít, i když je to můj bratr. A není to jen o tomhle Scorpio, on dělá scénu pokaždé, pořád se mi plete do života. A já už nevím co s tím. Záleží mi na něm.."

"Dělá to z lásky. Pamatuješ? To jsi mi řekla tenkrát na svahu." 

"Ale já to dělám taky z lásky!" zopakovala jsem jeho slova a naštvaně jsem dupla. Pak jsem se mu zadívala do modrých očí. "Jak jsi věděl, že jsem plakala, když si hrál na piano?" Zeptala jsem se překvapeně až po několika miutách co tuto otázku vyslovil. Přišlo mi nemožné, aby viděl těch několik slz, co jsem rychle setřela, když jsem poprvé zjistila, že ne piano hraje on. Vždyť byl tak zabraný do hry.. 

"Protože tě miluju a znám tě. A vím jak se zachováš v každé situaci. Vím, že se ti líbí víc narcisy než tulipány, kvůli mojí babičce. Vím že máš rozdílné úsměvy, podle toho s kým mluvíš a taky vím, že pláčeš u některých knih, vím toho spoustu.." Usmál se a já ho objala. Znovu jsem si dupla.

"Nechci být jako Penny."  Usmál se.

"Už jsi zase moje Lily." Políbil mě do vlasů.