Forbidden love - Zakázaná láska

Profesor Snape.

Ředitel Everard už začínal svůj proslov, když jsem dobíhala ke svému stolu. Sedla jsem si mezi Liv a Dominique. 

"Lily, co to u Merlina bylo?" Zašeptala mi Liv. "Máš velký problém."

"Vážně? Já myslela, že si se mnou chce Minnie dát šálek kávy. Buď zticha Liv, nebo mi řekni něco co ještě nevím." 

"Mě by třeba zajímalo, co tady dělá Kingsley." Zašeptala Rose.

"Cože sám ministr kouzel osobně?" Otočil se v mžiku Albus a Rose složila halvu do dlaní.

"Vy pro oči nevidíte co? Je tady celá ministerská delegace." Zavrtěla hlavou a sklopila oči ke knize. Ohlédla jsem se a skutečně jsem zahlédla spoustu pánů v oblecích, kteří seděli za ředitelským stolem a vášnivě o nečem diskutovali. Proferoska Trelawneyová obcházela nervozně kolem stolu a pořád si něco mumlala. Nejspíš se opakovala pověra o třináctém člověku u stolu. Zamrazilo mě, když jsem si uvědomila, že to doopravdy funguje. Ředitel si zřejmě uvědomil, že jeho proslov už téměř nikdo nevnímá a tak si odkašlal, což znamenalo že celá velká síň při jeho zesíleném hlase nadskočila.

"A teď vás prosím o zvýšenou pozornost. Mám pro vás jedno velké oznámí. Letos byla naše Bradavická škola čar a kouzel vybrána jako hostitelská škola turnaje tří kouzelníků." Na vteřinu jsem otevřela pusu dokořán a pak jsem vyskočila na nohy společně s ostatními a začala ječet a křičet a radovat se. Jako první mi padla do náručí Liv. Bylo zvykem, že Nebelvír vždy vyhrával školní pohár, takže se nadšení na konci roku ani zdaleka nepodobalo tomuhle. "Tichoo!" Ozval se ředitelův zesílený hlas, až si všichni zakryli uši rukama. Za teď již tiššího šumu hlasů si všichni opět sedli na svá místa a nedočkavě upírali zraky k řediteli. "Upozorňuji vás, že se do soutěže tří kouzelníků mohou přohlásit pouze ti, kteří dovršili sedmnácti let." Ačkoliv dav zašumněl nespokojeností, já si oddychla, protože Scorpio nemůže zkoušet žádné sebevražedné manévry. "Tak mi dovolte představit vám studenty a nově také studentky Kruvalské školy s jejich Velmistrem Viktorem Krumem." Dveře do velké síně se otevřely a dovnitř vběhlo několik na krátko ostříhaných starších kluků, oblečených v tradiční kruvalské uniformě a po boku Viktora Kruma kráčela dívka. Ve tváři měla přísný výraz, černé vlasy měla stáhlé do úhledného drdolu, tak aby jí nepřekážely v obličeji, měla silně namalované kouřové oči a rudé rty. Myslím, že to byla jeho dcera. Zaklonila jsem se, abych viděla na Scorpia, ale ten se celou dobu díval na mě. Neměla jsem se čeho bát, přece nebyl na černovlásky. 

"Jako další vám představuji dívky a nyní už také chlapce s Krásnohůlské akademie čar a kouzel s jejich půvabnou vedoucí Gabrielle DelaCour." Byla to sestrička tety Fleur, kterou kdysi taťka zachránil z černého jezera. A byla.. krásná. Blonďaté vlasy jí splývaly po modrém kostýmku až do pasu, na podpatcích se nesla elegantněji než kdo jiný a po jejím boku kráčel chlapec. Odhadovala jsem ho na šestnáct, i když jsem si byla jistá, že je tady proto, aby se přihlásil do soutěže. Blonďaté vlasy měl elegantně zčesané a oči měl modřejší než Azurové moře. Tady jsem si netroufala, odhadnout, jestli to je, nebo není Gabriellin syn. Ale mohla jsem na něm oči nechat. Zatím co ostatní dívky z Krásnohůlek tančili okolo, blonďák se otočil a mrknul na mě. Málem jsem zapomněla, jak se jmenuju.

"Zavři pusu, když zíráš." Usmála se Rose. Její slova mě vrátila do reality. Zamrkala jsem a ihned jsem se otočila na Scorpia díval na mě trochu nervozně, poslala jsem mu vzdušný polibek a na tváři se mu objevil úsměv. Mě však prsten na ruce značně ztěžkl. Stejně jako jsem předtím vídávala v hlavě Scorpiovi modro-šedé bouřkové oči, teď jsem viděla jen nekonečnou azurovou modř. Zatřásla jsem se. Co se to se mnou dělo? Mávla jsem nad tím rukou. Rose se soustředila na projev ministra kouzel a já upírala oči do prázdného talíře. Dolehla ke mě až slova ředitele: